Je kosmický projekt sítě 5G zatím největší šíleností Elona Muska?

Elon Musk hodlá vypustit na nízkou oběžnou dráhu Země přibližně 4 000 družic a přinést tak všem lidem po celém světě výhody ultrarychlého mobilního internetu nové generace 5G. Dříve však, než tyto družice vzlétnou, by měl Musk raději vymyslet způsob, jak se zbavit veškerého smetí v kosmickém prostoru, které by tímto projektem spoluvytvořil, a také, jak nespustit takzvaný Kesslerův syndrom.

Moje víra v Muska jakožto vizionáře byla otřesena, když před nedávnem navrhl poslat miniaturní ponorku vyrobenou z raketových náhradních dílů do thajského jeskynního komplexu s cílem zachránit v jeskyních uvězněný fotbalový dorost. Dokonce i laickým pozorovatelům přišlo absurdní ponořit kovovou plechovku o velikosti torpéda do klikatého, 16 kilometrů dlouhého jeskynního systému. Tento názor zcela určitě sdílel i odborník na jeskynní potápění, Vern Unsworth, který Muskův nápad veřejně označil za pouhou snahu o větší publicitu, která „nemá absolutně žádnou šanci, aby fungovala“. A dále uvedl, že Musk „nemá ani potuchy o tom, jak jeskynní průchod vypadá“. Unsworth ještě provokativně dodal, že si Musk může „vrazit svou ponorku tam, kde to bolí“. Je zřejmé, že poslední komentář určitě Muska rozčílil, nicméně jeho odpověď přes Twitter, po trumpovsku, v níž bez jediného důkazu označil Unswortha za pedofila, byla naprosto mimo, že ji záhy smazal.

[wp_ad_camp_2]

Pokud jde o Muskův ambiciózní internetový projekt StarLink, v rámci něhož slibuje, že přinese 5G internet do všech zákoutí světa, bylo by k jeho realizaci zapotřebí vypustit více než 4 000 družic na nízkou oběžnou dráhu Země. Čili mnohem víc, než v rámci současného projektu Iridium, který počítá s vypuštěním 75 družic Iridium do vesmíru.

Co se týče globálního oteplování skleníkovými plyny, odhaduje se, že například vypuštění jediné rakety SpaceX vyprodukuje přibližně 370 000 kilogramů oxidu uhličitého, což je o něco více než to, co by vyprodukoval automobil se vznětovým motorem, pokud by ujel 1,6 miliónů kilometrů. Připusťme, že startem jedné rakety se může do ovzduší uvolnit menší množství skleníkových plynů, než jaké jsou celkové globální emise těchto plynů. Jenže, co když těchto startů bude 4000?

Odhlédneme-li od záležitosti uhlíku a jeho oxidů, mnohem naléhavějším problémem je otázka neustále narůstajícího množství vesmírného odpadu obíhajícího kolem Země. Odpadu, který vznikl v důsledku všech minulých vesmírných počinů. Existuje velmi reálná možnost, že tento stav může nakonec vést k tomu, co v roce 1978 pojmenoval vědec NASA Donald Kessler, totiž k tzv. Kesslerovu syndromu. Kessler předpokládá scénář, v němž hustota objektů na nízké oběžné dráze Země vzroste natolik, že kolize mezi objekty vyvolá kaskádu, při níž každá další srážka vytváří více a více kosmických trosek, čímž se neustále zvyšuje pravděpodobnost dalších kolizí, vytvářejících ještě více nečistot atd.

[wp_ad_camp_2]

Jedním z důsledků by pak bylo, že by následné rozložení trosek na oběžné dráze mohlo na mnoho pokolení znemožnit provádění jakýchkoli činností ve vesmíru, natož používání komunikačních družic. Právě popsaný scénář nehraje do karet Muskovu internetovému projektu StarLink 5G. Zvážil vůbec Musk skutečné riziko, které by vyvstalo po vypuštění více než 4 000 družic, a to pouze kvůli globálnímu příjmu ve standardu 5G na oběžnou dráhu naší planety?

Pro tadesco přeložil Rosťa.

zdroj: 9

Já k tomu jen dodám, že dle Fulforda je Elon Musk verným služebníkem chazarské mafie, která si z něho, kromě jiného, udělala pračku na peníze, stejně jako ze společnosti Amazon.