Je třeba poznamenat, že na tomto vystoupení nebylo nic nového — ještě koncem června zveřejnil Perry na své stránce na twitteru podobnou zprávu.

Mluvíme-li o USA a jejich energetickém systému, je třeba si pamatovat několik sice jednoduchých, ale klíčových údajů. Nynější obyvatelstvo země čítá 325,7 milionu lidí, a stále roste, například za posledních sto let se počet obyvatel USA ztrojnásobil. Rozloha země je velmi úctyhodná, 9 834 000 kilometrů čtverečních. Aby uspokojily všechny potřeby svého mohutného průmyslu a zabezpečily občany topením, horkou vodou a energeticky ještě náročnější klimatizací, musejí Spojené státy vyrábět ročně nejméně 4 350 800 gigawatthodin elektrické energie, zaostávají v tomto ukazateli jen za obrovskou Čínou (6 495 140 gigawatthodin). Jsou to údaje za rok 2017 z amerického státního zdroje USA Energy Information Administration. Tento zdroj rovněž tvrdí, že výroba elektrické energie v USA je rozdělena podle zdrojů následovně:

• zemní plyn — 31,8 %,
• ropa — 28 %,
• uhlí — 17,8 %,
• obnovitelné zdroje — 12,7 %,
• atomové elektrárny — 9,6 %.

Budeme se zatím řídit těmito čísly. Jak je vidět, Amerika dost silně závisí na neblaze proslulé „ropné a plynové jehle“. Vždyť téměř 60 % elektřiny se vyrábí v zemi právě z tohoto paliva. A uhlí a atomová energie, na které si vzpomněl takto neobezřetně pan Perry ve svém projevu, naopak zaostávají. Proč se je ale pokoušejí zase vytáhnout na vnitřní energetickou scénu?

Příčina je v tom, že 44. prezident USA a laureát Nobelovy ceny míru Barack Obama měl velmi rád všechno zelené včetně energetiky. A uhlí neměl vůbec rád. V roce 2009, kdy se nastěhoval do Bílého domu, fungovalo v USA 1436 uhelných elektráren, které vyráběly celkem 339 gigawattů elektřiny. Na nátlak různých organizací ochránců přírody a jiných organizací, které dostávaly štědrou finanční podporu z amerického rozpočtu, byla zahájena široká ofenzíva na uhelné společnosti a na uhelné elektrárny. Do konce druhého funkčního období pana Obamy, tedy do roku 2016, se snížil počet tepelných elektráren na uhlí o 400. Způsobilo to okamžité snížení výkonu státní energetiky o 61 gigawattů. Je to srovnatelné s kapacitou 47 supermoderních atomových reaktorů VVER-1200, jeden takový byl doslova v těchto dnech uveden do provozu v Leningradské atomové elektrárně.

V roce 2015 vyhlásily hned tři ze čtyř předních uhelných společností USA svůj bankrot:

• Peabody Energy (1. místo), společnost těžila průměrně 189 milionů tun uhlí ročně a měla 19 % vnitřního trhu;
• Arch Coal (2. místo) — 135,8 milionu tun ročně a 13,6 % trhu;
• Alpha Natural Resourses (4. místo) — 80,1 milionu tun ročně a 8 % trhu.

Víc než to: lídr odvětví Peabody Energy vlastnil největší naleziště uhlí ve světě — North Antelope Rochelle se zásobami uhlí dvě miliardy tun. Můžeme jen hádat, jak mohla společnost s takovými aktivy zkrachovat.

Co se týče lidských zdrojů, během osmi let přišlo v USA o práci 150 tisíc lidí zapojených do těžby, přepravy a zpracování uhlí a do výroby elektrické energie. Máme se potom divit tomu, že Obamův nástupce přišel k moci za jednomyslné podpory odborů pracovníků uhelného průmyslu?

Co se týče atomové energetiky a toho, proč se její podíl snížil tak znatelně, pak to zavinil trh. Všechny atomové elektrárny v USA jsou v soukromém vlastnictví. Dvě třetiny amerických reaktorů mají věk 35 až 45 let. Americký program rozvoje atomové energetiky neprojevuje žádnou vůli k obrození. Jediný americký hráč na tomto trhu, společnost Westinghouse, se nachází ve vleklém procesu bankrotu a likvidace.

Nevíme, jak dobře se podaří USA obnovit vlastní atomové odvětví, ale předvolební sliby pracovníkům uhelného průmyslu začal Donald Trump plnit. Jestliže v letech 2012 až 2015 se snížila těžba uhlí v USA o 432 milionů tun, pak hned v prvním roce Trumpovy vlády se zvýšila o 46 milionů a jen v lednu až březnu letošního roku vytěžili američtí havíři 189 milionů tun uhlí. Jestli dokáže administrativa nového prezidenta splnit své předvolební sliby a poskytnout domácnostem a závodům potřebné množství elektrické energie a horké vody, bude jasné už v nejbližší době.