Kontaktér Simon Parkes a jeho neuvěřitelné svědectví o agendě reptiliánů (2/3)

[wp_ad_camp_2]

Reportér: Spoustu lidí hovoří o existenci džinů. Je džin pouze jiné označení pro reptiliána, jsou to ty samé entity? Můžete nám povědět něco o tom, pod jakými jmény se v různých kulturách napříč historií reptiliáni objevovali?

Simon Parkes: Existují výzkumníci, kteří věří, že vše řídí skupina zvaná archonti. Nebo za vše jsou zodpovědní džinové. Smutné je, že mnozí z nich vůbec nevychází ze svých zkušeností. Jsou to badatelé, avšak zcela bez vlastních zkušeností. A ano, vím, že někteří aktivně vyhledávají lidi, kteří takové zkušenosti mají, a kteří jim vyprávějí o svých zážitcích. Nicméně, dokud neprožijete svoji vlastní zkušenost, pouze si formujete názor na zkušenosti a vnímání jiných.

Džin dokáže přijmout téměř jakoukoli podobu, jakýkoli tvar. Mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří s džiny mají zkušenost, a kteří mi třeba řekli, že se v místnosti náhle zjevil tygr, nebo cokoli jiného. A já věděl, že to byl džin. Když přijde mimozemské stvoření jakéhokoli druhu do interakce s člověkem, v 9 případech z 10 takové setkání člověku způsobí šok. Nemohou se lidem zjevovat tak, jak skutečně vypadají, protože by jednoduše začali vyšilovat. A ať už byl záměr jejich návštěvy jakýkoli, člověk nebude schopen si vyslechnout, co mu chtějí.

Tedy zjevují se v “přestrojení”. Abyste tomu rozuměli, nemění svá fyzická těla, pouze proniknou do mysli člověka a přinutí jej vidět něco jiného, změní svoji podobu přímo v jeho hlavě. Díky tomu, že jsem s těmito bytostmi v kontaktu velice dlouho,  při komunikaci se mnou to dělat nemusí. Zpočátku to dělali, když jsem byl ještě hodně malý. Naučil jsem se je přijímat v jejich pravé podobě. Když mi bylo 5 nebo dokonce méně..roku 1963..to mi bylo 3 a půl roku, mi byla ukázána jejich pravá podoba. Samozřejmě, že mě to vyděsilo.

Ale víte, když vezmete 3 leté dítě, posadíte ho na letadlo a pošlete z Birminghamu do Londýna, tak až oslaví 10 narozeniny, bude schopno bez obav letět z New Yorku do Moskvy, protože zkrátka nepozná rozdíl. Pokud vám tato stvoření neubližují, nemáte žádný důvod se jich bát. To znamená, že mé vnímání jejich sdělení bude pravděpodobně přesnější než u lidí, kteří při setkání s nimi právě málem vypustili duši.

Takže odpověď na vaši otázku zní ne, existují stínová stvoření, která jsou skutečně pravými stínovými bytostmi. Pak tu máme džiny, které se mohou pouze jevit jako stínové bytosti. A všechny tyto entity, o kterých hovoříme, mají schopnost proniknout do lidské mysli a přinutit je vidět cokoli, co chtějí. A to je důvod, proč v pozdních 30. letech zaúkoloval Adolph Hitler doktora Mengele, aby prostřednictvím pokusů na lidech přišel na to, jak zabránit mimozemšťanům ovládat naší mysl. A to je bod, kdy Mengele překročil svoji vlastní hranici a skončil v Americe, kde pracoval pro ilumináty. Nicméně kořeny této práce skutečně začínají u Hitlera, který byl sám v kontaktu s mimozemskou skupinou. Hitler si kladl prostou otázku: “Jak získat vojáky, kterým by tito mimozemšťané veškeré strategické informace neukradli přímo z jejich myslí.” Zde má tento výzkum počátek.

[wp_ad_camp_2]

Většina lidí, která má zkušenost s mimozemskou entitou, tedy vlastně neví, co ve skutečnosti vidí. Protože dokáží vidět pouze svýma očima a věřit tomu, co se jim stalo. Když jste s těmito bytostmi ve spojení, a rozhodně nejsem jediný, když jste  s nimi v dlouhodobém kontaktu, máte s nimi určité dohody. Tyto bytosti mi nemohou klamat. Nyní je mi 54 a dosud mi nikdy nelhali nebo jsem je u toho nikdy neodhalil. Jsou to výborní lháři, ale když položím přímou otázku, buď dostanu odpověď, anebo odpovědět odmítnou, než aby mi řekli lež.

Reportér: A to samé platí pro reptiliány?

Simon Parkes: Ano, jistě.

Reportér: Můžete mi popsat různé reptoidní bytosti, které znáte? Mary včera uvedla, že si ví jenom o dvou benevoletních  skupinách. Slyšel jsem, že jich je ale víc. Můžete nám sdělit, jaký je váš výzkum v této oblasti, jaké jsou vaše zkušenosti?

Simon Parkes: Nedělám výzkum. Nejsem výzkumník. Mám pouze určité zkušenosti. Mohu vám sdělit pouze to, co vídám nebo co je komunikováno do mého mozku. Všechny reptiliánské skupiny mají vůči lidstvu nějak negativní vztah. Hlavním důvodem je evoluce. Reptiliáni se nevyvíjí. Jsou úplně stejní dnes jako byli na naší planetě před 200 miliony lety. A v jejich aroganci se domnívají, že je to proto, že dosáhli evolučního vrcholu. Shlížejí na savce a myslí si: “Podívejte se na sebe. Musíte se neustále vyvíjet, protože jste nedosáhli vrcholu evoluce. Takže všichni reptiliáni zaujímají přístup “my a oni”. Existují skupiny reptiliánů, kteří mají přístup “rozděluj a panuj”. Ti, kteří mají postoj “rozděluj a panuj”, hovoříme o té hlavní skupině reptiliánů, o drakoniánech, ti jsou vůči lidstvu nepřátelští, protože si jednoduše chtějí udržet status quo. Existuje jedna skupina, nemám rád slovo malevolentní (pozn. raja: zlovolný). Reptiliánská rasa Alpha Draconis pojídá lidské děti, ale nejdená se o zlovůli, jelikož to je jejich kultura. Dělají to, protože si myslí, že na to mají právo. Je to naprosto pomýlené. Ale oni tomu věří a proto v tom nevidí nic špatného. Proto mají dohody s pozemskými vládami, protože dokud k nim proudí dodávky, nepřistoupí k žádným dalším krokům. Nepřijdou na Zemi a nevyhlásí diktát. A tak tomu je po tisíce let.

Máme zde druh žijící pod zemí, ten je tzv. domorodý, protože má vztah k Zemi. Drakoniáni nemají k Zemi absolutně žádný vztah. Podzemní skupina však ano, proto k lidem zaujímá ambivaletní, nevyhranění postoj. Pak máme velice zajímavou skupinu reptiliánů žijících ve hvězdném systému Sirius. Dále existuje množství geneticky smíšených ras, které jsou fyzicky napůl reptiliáni a napůl jiná stvoření – ti se přiklání více na stranu podpory lidstva. Obecně však lze říci, že benevolentní reptiliánské skupiny se do těchto záležitostí příliš nechtějí zapojovat, protože jejich vlastní sesterský druh je na naší planetě dominantní. Takže ano, s Mary bych souhlasil, existuje řada dalších ras. Dosud jsem byl obeznámen pouze se 6 reptiliánskými uskupeními či frakcemi, ale bude jich pravděpodobně víc.

[wp_ad_camp_2]

Reportér: Pojďme pohovořit o mimozemském druhu, kterému se říká šediváci. Tento druh je často s reptiliány ve spojení. Vy jste o tom také několikrát hovořil. Můžete nám tento vztah a tuto rasu trochu přiblížit? Pracují s nimi nebo spíše pro ně?

Simon Parkes: To je velice dobrá otázka. Obě varianty jsou správně. Někteří s nimi pracují dobrovolně a někteří jsou k tomu donuceni. Co je důležité zmínit je to, že jedna z potencionálních budoucností lidstva je stát se právě šedým druhem. Je to jedna z potenciálních časových kolejí pro lidstvo, skončit jako šediváci. Je tedy poněkud úsměvné, že reptiliáni vlastně pracují s lidstvem, s šedým druhem. To je důvod, proč je tak nesnášejí. Opravdu, chovají se k nim jako k odpadu. Jsou užiteční, protože to jsou malí roboti. A obecně vzato se nevzpírají, nijak nebojují, až na výjimečné případy sabotáže, ale mít je je velice výhodné, protože jsou postradatelní. A pokud náhodou padnou do rukou pozemské vlády, ta se od nich moc nedozví. Tedy jsou to levné a užitečné věcičky.

Nicméně, šediváky uvidíte pracovat spíše s mantidy, než s reptiliány, protože mantidové nejsou tak úplně zruční. Mantidové mají sklony přenechávat menší úkoly jiným bytostem, vzhledem k ceremoniální povaze jejich kultury. A dalším důvodem je, z dětského pohledu, že je mnohem méně děsivé spatřit humanoidní bytost vysokou asi jako 6 leté dítě, než někoho kdo je vysoký až 9 stop. Proto spoustu šediváků pracuje s dětmi, ačkoli jsou vysláni jinými bytostmi. Z jednoduchého důvodu – je to pro dítě méně traumatické. A jak bude vyrůstat, bude na šediváka více zvyklé. Lidé, kteří na ně reagují špatně jsou ti, kteří je vídají poprvé až jako dospělí. Když jsem byl malé miminko, navštěvovali mě šediváci. Zaujala mě velikost jejich hlavy a podivný způsob chůze. Nerad dávám při rozhovoru mnoho detailů, protože když pak ke mě někdo přijde a tvrdí, že viděl reptiliána nebo šediváka, řeknu jen: “Jo, fajn. A kolik měli prstů? Jak vypadá jejich chůze?” a když mi ten člověk nedá odpověď na to kolik má ten nebo ten druh prstů nebo jak chodí, tak mohu zjistit, zda skutečně viděli to, co vídám já. Šediváci mají neuvěřitelně podivný způsob chůze. Stejně tak reptiliáni. A každý, kdo je někdy doopravdy viděl, ví, jak jejich chůze vypadá.

Postupem času si tedy zvyknete na různá stvoření a jejich různé osobnosti. Když pak za vámi nějaké přijde, tak už víte, jak se k němu máte chovat, nebo o co mu jde. Protože určitá stvoření budou vždy využívána k jistým věcem. A postupně v tom začnete nacházet systém.

Nemám rád šediváky. Opravdu je nemám rád. Víte, existují stovky druhů šediváků. Celkově je můžeme dělit na dvě skupiny. Na ty, které nemají duši a na ty, co duši mají. Vezměme si takové pilotování vesmírného plavidla, které opustilo mateřskou loď a míří na Zemi, jeho posádka čítá okolo 4-6 členů, ale pouze kapitán/velitel tohoto plavidla má duši. Všichni ostatní na palubě duši nemají, jsou pouze směsí biologických a elektronických prvků. Důvodem tohoto opatření je, že když pilotujete vesmírné plavidlo, musíte mít DNA, musíte mít duši, která je s ním ve spojení. Protože rozhodnutí, která činíte při rychlosti, která několikrát překračuje rychlost světla, nemohou být postavena pouze na fyzickém mačkání čudlíků, to je příliš pomalé. Rozhodnutí musejí být přijímána okamžitě. A pokud v sobě nemáte alespoň jiskřičku života, pokud nemáte duši, nejste takového rozhodování schopni. Takže všichni velitelé vesmírných plavidel musí mít duši. I když je jejich tělo třeba robotické, mají duši.

Šediváky nemám rád, protože se jedná o lidstvo jedné časové linie, které se zaprodalo. Je to lidská rasa jedné z našich časových linií, která se zaprodala a skončila jako šediváci. Nemám pro ně kapku svého času, protože jsou hanbou lidské rasy. Taky je nemám rád proto, že je nelze nazvat lidmi, když nemají duši. Jejich těla sestávají ze směsi genetického materiálu lidí, reptiliánů a mnoha dalších bytostí. Takže je to žijící forma, nicméně, pokud definujeme život skrze vlastnictví duše, poté vlastně naživu nejsou. Nemám je tedy rád i proto, že mi zkrátka nestojí za to, abych na ně plýtval svůj čas.

Reptiliáni jsou fantastičtí genetici. Dostanou se k formě života a hned vymýšlí, co by se s ní dalo udělat. A pak udělají, co je napadne.

Reportér: Mary mi včera povídala o jednom z jejích klientů, který prý dokáže poznat rozdíl mezi šediváky s duší a mezi těmi, které duši nemají. Podle něj je setkání s bytostí šedé rasy, která duši vlastní, mnohem traumatičtější.

Simon Parkes: Kdybyste chtěl někoho mučit, bude to pro vás těžké, protože máte duši, máte vědomí. Pokud použijete stvoření bez duše, dokáže plnit rozkazy a ubližovat bez jakýchkoli pocitů výčitek svědomí. To je důvod, proč jsou tyto bytosti používány. Nemají duši, jsou plně robotizovaní, plní rozkazy a nemají žádnou karmu. To je důvod, proč jsou tato stvoření k lidem tak strohá, absolutně chladná. Další věc, kterou lidé se zkušenostmi s šediváky nechápou je to, proč na ně tyto bytosti nemluví, proč s nimi nekomunikují. A nerozumí tomu, že důvod pro tohle jednání je fakt, že onen člověk si kontakt s nimi neměl nikdy pamatovat. To, proč během experimentů s lidmi nemluví, je skutečně předpoklad, že si po procesu vymazávání mysli, který následuje po každém takovém pokusu, na nic nevzpomenou. Po každé opravdové, a skutečně zdůrazňuji slovo opravdové, zkušenosti s touto rasou následuje vymazání vzpomínek. Protože lidské vlády jsou absolutně odhodlané zjistit, čím jsou tito lidé tak jedinční, že se o ně zajímají mimozemšťané. Chtějí vědět co viděli, co vědí a celé je to velká hra, velká hra pro pozemské vlády, které se snaží nezaostávat za mimozemšťany.

Mám jednu zkušenost, se kterou jsem veřejně vystoupil před 3-4 lety. Byl jsem v laboratoři a byli zde přítomni také lidé. Měli na sobě bílé pláště, byli to lékaři. Ale nebyla to jejich show. Jinými slovy, byly do toho zapojeni, ale nebylo jim povoleno se mě dotýkat. Ve většině případů mých “laboratorních situací” to bylo tak, že mě únosce vzal do podzemní základny, většinou se vše odehrává v podzemních zařízeních, kde jsou přítomni zástupci lidské armády spolu s šediváky. Často jsou to právě tito lidští zástupci, kteří jedince zneschopní, aby na něm mohli šediváci provádět to, co zrovna potřebují. V některých případech s mimozemšťany spolupracují, kopou za jejich agendu. V dalších případech pracují za jejich zády, zatímco se snaží zjistit, co je na těch jedincích tak zvláštního, že se o ně šediváci zajímají a unášejí je. Jedná se tedy o špionáž.

[wp_ad_camp_2]

Překlad: raja