Lichtenštejnsko od ČR čeká dárek pod stromečkem. Bohatí bývají nenasytní …

V prohlášení fondu stojí, že ostatní prostředky k tomu, jak donutit českou stranu projednat neuzavřené otázky z minulosti, byly vyčerpány. Pokud Česko během sedmi dnů nevydá požadované majetky, tak Fond, který nakládá s majetky Lichtenštejnů, podá žalobu proti českému státu. Jsou požadavky Lichtenštejnů reálné? Podle expertů se jedná o majetky v hodnotě miliard korun a nemovitosti, včetně zámků Lednice, Valtice, Velké Losiny na Moravě? Skutečně si knížectví myslí, že mu Česká republika dá podobný „dárek pod vánoční stromeček“?

„Česká republika platí za nesmyslné právní pojetí restitucí,“ takto vidí celý tento příběh renomovaný politolog, ředitel Institutu globálních studií UJAK Praha profesor Oskar Krejčí.

Krejčí: I v minulosti přecházely majetky při nejrůznějších ekonomických reformách a politických změnách do rukou jiných soukromých vlastníků či státu — například šlechtické statky po bitvě na Bílé hoře nebo církevní majetek za císaře Jozefa II. Když nastavíte restituce jako kontrarevoluční akt celoplošně a neurčitě, jako je to například při navrácení takzvaného církevního majetku znárodněného po roce 1948, otvíráte prostor i pro jiné pseudoprávní nároky. A nejen to. Už některé jiné realizované restituce týkající se nové politické elity šly za rámec zákona určující časové hranice restituce únorem 1948 a měly charakter revize dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Smutné je, že se vždy najdou čeští právníci a politici, kteří za drobky od panského stolu ochotně poslouží dílu proti vlastní zemi. Bude to chtít hodně politické odvahy a schopné právní mozky, aby se stát nárokům Nadace knížete z Lichtenštejna ubránil.

Nemyslíte si, že je podivné požadovat vrácení majetku po tolika letech, a že stačí přijmout status quo?

Restituce jsou psychologická a ideologicko-politická záležitost. Bohatí bývají nenasytní, což platí i o Nadaci knížete z Lichtenštejna. Jejich pojetí spravedlnosti a lidských práv začíná restitucí Orlíku, Barrandova, Lucerny… To není otázka diskuse o vědecké pravdě, to je otázka odlišných zájmů. Přijmout status quo nestačí každému — a já si myslím, že právní řád je nesprávně nastaven tak, že umožnuje výklad vyhovující parazitním skupinám. Vlastnictví by mělo být upraveno tak, aby se někteří jedinci nestaly pány podmínek života jiných lidí. Člověk se v současných podmínkách mění na prostředek upevňování a rozšiřování privilegií malých skupin jiných lidí. Suma sumárum, když státy nebudou aktivně čelit neukojitelnému majetkovému hladu nejrůznějších knížat a nových oligarchů, nečeká Evropu nic jiného než další prohlubování nerovnosti.

zdroj: 9