Matrix 17a: Velké odpojení

Matrix poskytuje humatonům cosi neocenitelného: iluzi. Díky matrixu nikdy nemusejí dospět a převzít odpovědnost za své činy. Nikdy se nemusejí sami rozhodovat ani hledat nějaký smysl či cíl. A především se nikdy nemusejí dozvědět pravdu sami o sobě. Protože matrix podporuje pocit bezmoci a nevědomosti, poskytuje homatonům naprostý luxus embryí, která nikdy nemusejí opustit matčino lůno, natož aby vyrostla a naučila se stát na vlastních nohou.

Protože humatoni instinktivně tuší, že přechod z matrixu/lůna do reality je něco strašného, mají velmi silnou tendenci udržovat se v pohodlí matrixu navždy, přestože je to pro ně navýsost nepřirozené prostředí.

Matrix samozřejmě poskytuje řadu výhod, mezi největší luxus však patří tyto:

Zaslepenost

Humatoni se dívají a přesto nevidí. Natolik se soustředí sami na sebe a vlastní naděje, strach a očekávání, že je nic jiného nezajímá, takže vidí pouze to, co tomuto pohledu odpovídá. Jsou uvězněni uvnitř bubliny sebestřednosti. Odpojit se znamená tuto bublinu propíchnout, což je pro humatony velmi nepříjemná záležitost. Jakákoli iluze je jim milejší než realita, která by je vytrhla z jejich sebestřednosti.

Nevědomost je sladká. Humatoni vidí pouze stíny věcí, nikdy předměty samé. Protože jsou sami přízraky, vidí jen další přízraky. Aby se však uchránili před strašlivou pravdou o svých iluzích, musejí považovat všechno kolem sebe – bez ohledu na to, jak zjevně je to umělé – za „skutečnost“.

Humatoni jsou zaslepeni zcela umíněně a hystericky. V zenu se tato zaslepenost vyjadřuje rčením „plést si prst s měsícem“. Humatoni na všechno ukazují prstem, a zakryjí jím tak všechno, na co se dívají. Navěky tak vidí jasně pouze svůj vlastní ukazováček.

Neodpovědnost

Humatoni nikdy nepřekonají pubertu. Nikdy neučiní ten klíčový krok a neuvědomí si, že jsou smrtelné bytosti s omezenou dobou života, a proto nikdy nepřevezmou odpovědnost za své činy. Následkem toho jsou jako mrzutí adolescenti, kteří již nemohou nalézt útočiště v bezradnosti dětství, odmítají však dospět a vzít svůj osud do vlastních rukou. Uvízli mezi infantilní závislostí a vyzrálostí dospělého.

Všichni humatoni se zasekli ve vývoji a proto tak snadno podléhají vlivu a kontrole matrixu. Stejně jako mrzutí adolescenti, i humatoni se rádi bouří v nepodstatných věcech, zůstávají však v zásadě loajální. S oblibou si stěžují na svůj život a na „pravidla“, aniž se je kdy pokusili změnit. Jsou pasivně agresivní, rozmrzelí, náladoví a vždy „nepochopení“. Každý dospívající  se chápe pozice rebela bez příčiny a cítí se být obětí krutého a nespravedlivého světa. Humatoni tuto fázi nikdy nepřekonají.

Pokračování článku: Matrix 18: Velké odpojení