Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
MATRIX kolabuje. Brána do jiných dimenzí se otevírá. Dnešní zážitek, pokračování 2
…..původně jsem nechtěl o tomto vjemu psát. Mám podobné vnímání mnoho let, ale naskočí naštěstí vždy tak na 20-45 minut. Potom se zase ztratí….
14:54Kdyby v komentáři o kolabujícím MATRIXU nenapsala jedna čtenářka následující, určitě bych zde nezveřejňoval popis zajímavého vjemu a co se kolem odehrává. Pravděpodobně to čeká nyní i více lidí, a proto ta reakce, aby se na podobné zážitky mohli připravit. Prvně ale koment pod jedním článkem ze včerejška.
| Chulinkaa
Včera večer, už po setmění jsem šla z obchodu a najednou periferním viděním vidím nějaké záblesky na obloze. Říkám si, bouřka koncem října? Ale jako bouřka to nevypadalo. Připadalo mi to jako výboj v drátech, jenom bez těch drátů. Mžourám očima, třeba mám vlas v očích a při mrholení se leskne a vidím prasátka. V očích nic nemám a vidím to zase. Na blesk to bylo moc pomalé a nemělo to takovou světelnou intenzitu. Co víc bylo zajímavější, viděla sem to jen jedním okem – pravým. Šilhám, tudíž nemám ohnisko v jednom bodě, jako ostatní lidé. Ale můžu se dívat očima, při čemž jedno je vždy dominantní. Většinou mám dominantní levé. A od té doby mě po zbytek večera bolela také hlava. |
[wp_ad_camp_1]
Tak tolik komentář a nyní si rozebereme následující vjemy.
Včera odpoledne jsem měl podobný zážitek, kdy jsem jako vždy levým okem viděl do jiné dimenze, když se mi v hlavě něco přepne. Mám to už od dětství. Viděl jsem bytosti, duchy a jiný okolní svět, než ve skutečnosti.
Konkrétně včera jsem levým okem začal zase vidět do „jiného“ světa. Létali kolem nějací duchové, či chodily různé bytosti které neumím ani popsat. A protože vědí, že je vnímáte, někteří se snaží na Vás zaútočit. Nesmíte se ale leknout, protože Vámi projdou jako skrz vzduch. Je lepší na ně nemyslet. Telepaticky to cítí a proto ty jejich reakce. Možná se tím baví, nevím, ale některé jsou nepříjemné. To je ten horší případ a nyní ten lepší.
Někdy zase vidím jiným vhledem do multidimenzionálního světa a okolo je prostředí, které zde bylo před několika stoletími či před několika lety. Přišel jsem na to tak, jak se věci mají, když jsem byl asi před 15 lety v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsem dost často trávil prázdninové měsíce a viděl starý Rožnov tak jako v minulosti jak jsem ho vlastně znal. Jsou to zajímavé zážitky. V jiném městě v Německu jsem viděl velký hustý les a nebyly tam žádné obytné domy. Znovu opakuji, neumím to ovládat. Nějak se to ovládá samo…..
Jindy jsem ve výtahu v mrakodrapu viděl levým okem oblohu a pod sebou prázdno. Muselo to být hodně v minulosti, byla tam jenom příroda a nic víc.
Některé vjemy se ale asi nesepnou úplně naplno a vidím obraz současné doby a minulost přes sebe. To mám pak ve všem zmatek.
Obrazy v jednom oku naskočí a nějakou dobu trvají. U mě vždy v oku levém. Otevírá to jiný svět a odmala vím, že žijeme v multidimenzionálním světě. Nedalo se to ale vykládat mým spolužákům na základce a kamarádům, vždy se mi za to vysmívali a ukazovali si na hlavu. Věděl jsem, že je to pouze a jenom pro mě.
Poslední dobou tyto vhledy byly časté. Nevím co mají znamenat, ale jsou. Jiné zvláštnosti a vjemy si ale vysvětlit umím. To je ale zase jiné kaféééé. Možná je popíši jindy. To ale ještě dnes nevím…..
Pravým okem jsem viděl vždy normálně a vnímal „realisitický svět“.
Napsal tm
[wp_ad_camp_1]
Taky občas vidím záblesky – spíš tak nějak postranním viděním, a když se tam podívám, tak samozřejmě nic! Ale dneska je GM bouře a když se kouknete na stránky praxisumeria, tak uvidíte „enormní nárůst bowisů“ . Zaznamenal jsem také spoustu případů „zblbnutí“ elektroniky. Tak si myslím, že to bude to „médium“, které vytváří stavební materiál pro vytvoření jiné reality.
Tomáši,máte rodinu v Rožnově?Tak to jsme sousedi,jsem přes kopec z Frenštátu :-),taky hodně vzpomínám na prázdniny u babičky a dědy na zahradě……
Milý pavle,
rodinu tam už nemám, ale byli tam vzdálení příbuzní a já tam trávil prázdniny. Bylo to tam nádherné…..
tm
Mě se už dříve stalo , že jsem z ničeho nic slyšela v uších hlasité cinknutí zvonečku. Jednou mě to i vzbudilo (podotýkám, že to nebyl domovní zvonek, nebo telefon). Takové hlasité jedno cinknutí, přišlo mi to zvláštní. 🙂
V minulosti jsem prožíval takový „restart“. Nebylo mi to příjemné a asi jsem si to zablokoval, už se mi to asi 2 roky nestalo. No ono se ukáže z komentáře, proč mi to nebylo vůbec příjemné. Stalo se třeba jednou za 14 dní, že jsem se probudil a nevěděl co dělat. Nevěděl kdo jsem, kde jsem, co mám teď jako dělat když mi zvoní budík? Tak jsem různě chodil po domě a postupně si vzpomněl, ale trvalo to. Když jsem uviděl ledničku, uvědomil jsem si, že teď bych měl snídat. Uviděl jsem školní batoh a vzpomněl jsem si, že chodím do školy a asi bych tam měl jít. Nejvíc šok byl ale pro mě vždy v zrcadle. Vždycky jsem se na sebe díval „a tohle jsem jako já?“ Trvalo mi někdy i půl dne než jsem si zvykl, že „toto“ jsem já. Ve škole mě zdravili lidi které, přísahal bych v tom stavu, nikdy neviděl. Ale tak po půl dni se to dalo vše do „normálu“ a jel jsem si jako dřív. Když se mi to stalo naposled tak už jsem jaksi věděl oč jde a že si postupně vzpomenu za pár hodin. Ale i tak, příjemné mi to nebylo, protože lidi okolo mě vůbec nevěděli co se děje. No obzvlášť rodiče doma, když jsem je nepoznal 🙂 To bylo pro ně „silné kafe“. Mám… Číst vice »
Ta tvoje teorie je správná občas toto mívám také……
a co treba toto…? https://www.youtube.com/watch?v=kKowVYJZXwk
Ja zase vnimam zesilene emoce. Kdyz treba dvacet metru daleko nekdo zakrici na dite, pro me je to jako rana kladivem do hlavy. Znamy sel v te chvili vedle mne a koukal po me otazce jako puk.
Tak kricela, co jako?!
Mam to jako dusledek svych drivejsich zivotu, kdy jsem nic z toho ani za mak nevnimal a jel jako buldozer…
Vse ma svou vahu a vyznam, ikdyz to prijemne mnohdy byt nemusi
To mi povídej, já zase vnímám energii z každýho člověka co potkám..takže někdy je to spíš utrpení, než „dar“ .
Teď si vem, že jednoduchých a zlých lidí přibývá, kde budem za x let..To se snad odstěhuju někam do jeskyně, abych je nevnímal.
Takže jeden k druhýmu a kolektivní vědomí dostává pěkně na zadek a energie ve městě taky nejde čistit denno denně, když to stále zanáší těma hnusnýma myšlenkama. Dokud se lidi nebudou zajímat o energie a zodpovědnost, těžko si uvědomí, že s každou myšlenkou zanáší planetu a tím ostatní a sami sebe.
Podobné zážitky má i naše rodina, nevýraznější bylo včerejší ráno (24.10.). A Váše příhoda mi připoměla jednu knihu, kterou jsem četla v létě. Tam bylo něco podobného.
Hra na bohy – Damien Broderick
Bohužel jsem ji nenašla ke stažení, ale lze ji objednat třeba tady
https://knihy.heureka.cz/hra-na-bohy-damien-broderick/
nebo tady
http://www.martinus.cz/?uItem=58948
Zde je obálka knihy:
Poslední asi 2 měsíce se mi občas stává, že periferně, asi nejvíce levým okem, vnímám doma nějaké lidi, bytosti, které projdou jakoby kolem, když otočím hlavou, abych se lépe podívala, tak samozřejmě už nic nevidím… A navíc stále více slyším různé technické zvuky, které třeba v mojí pracovně nemá co vydávat, přesto je však občas slyším, ohlédnu se za těmito zvuky, ale zase nic… První myšlenkou bylo, že se otevírá nějaká dimenze, vždyť neustále se dějí nejrůznější pokusy…, a navíc končí dualita(Matrix)…
„Asi“ se blýská na lepší časy. 🙂
stava sa mi obcas , vnimam to hlavne vo vnutri obydlia, ze vidim take zablesky, akoby sa zablyskalo, cez den, alebo aj vecer, pripadne aj ked zaspavam a mam uz zatvorene oci, blesky to nie su, vnimam to asi vyse roka.
Já znám plně to samé! Když večer zavřu oči a začínám pomalu usínat, občas vidím záblesky jasnější než světlo. Poprvé mě to docela vyděsilo, podruhé už méně. Co to může být? Je to asi měsíc nazpět.
Před chvílí jsem se vrátil z obchodu, cestou jsem viděl auto a pani u auta stojící jak mává – z ničeho nic se >>obraz<< na 2 vteřiny zasekl a pak pokračoval dál……