Moje přiznání: Za účast na demonstraci k 17. listopadu jsem dostal zaplaceno 2.500,- Kč!

A dokonce nejen chudí lidé se v takovémto systému dají koupit za peníze, ale vlastně každý, kdo má nějakou touhu (např. po “kinofilmu”, jak je uvedeno v článku). Protože člověk v tomto systému, aby si mohl splnit svoji touhu/sen, musí nejprve dostat peníze, aby si to mohl koupit. A jak dostane peníze? Tím, že pomůže splnit někomu jinému jeho touhu/sen. Vypadá to v pořádku, jenže z hlediska nekonečně dlouhého “času”/období/doby, když má někdo stejný záměr jako já, či mi chce pomoci dobrovolně, proč bych mu za to měl/a platit? Určitě kvůli karmě/férové výměně energií/vděčnosti.

Ale pokud peněz není moc, a lidi žijí spíš v nedostatku, tak pokud platit penězi nemusí, nebudou. A tak se dostanou do stavu, ve kterém když někdo druhý nechce dělat to, co si přeji nebo potřebuji (má touha je proti jeho přesvědčení, nebo na to prostě nemá náladu/čas/má něco zajímavějšího na práci-třeba svoji rodinu), nabídnu tomu člověku tím více peněz. Naopak tomu, kdo by se stejně doma nudil, a tak mu práce přijde vhod, či ho ta práce baví, mohu nabídnout peněz méně, protože takový člověk už svoji motivaci má.* A z toho plyne to, že pokud většina lidí takovýto systém chce, dobrovolně si to vybrali, tak se nemá cenu stresovat nad tím, kdo co dělá např. za zaměstnání nebo jaké má názory/partnera či kamarády/oblečení/cokoli (protože za peníze stejně všichni jenom hrají divadlo a plní vůli ostatních, aby si pak mohli splnit svoje přání). Postupem času toto díky své zkušenosti pochopí čím dál tím více lidí a pak se lidi nebudou zajímat o to, kdo kde demonstruje, protože všichni budou vědět, že celá tato společnost je jeden neupřímný fake, protože to ani jinak být (v takovémto systému) nemůže.

(Na závěr bych řekla, že pokud by byli všichni lidi konstruktivní a neexistovalo by zlo, tak by nebyl problém ..ani v tomto systému: a to proto, že by lidi měli jen konstruktivní přání, která by jim druzí rádi splnili na oplátku za to, když jim zase někdo splní konstruktivní přání = nebyl by morální problém co ještě pro peníze udělat a co už ne, nebylo by uplácení za peníze atd., když by byla všechna přání konstruktivní. Pokud ale existuje zlo, tak tento systém vede k tomu, že peníze se stanou “odměnou” za něco, co nechci dělat = tzn. já udělám něco, co nechci, aby pak pro mě udělal někdo druhý něco, co nechce, a každý vlastně dostává zaplaceno za to, že dělá něco, co nechce ..a to ani nemusí existovat “zlo”, stačí jen odlišné názory/přání/prostě odlišní lidé – a v takovémto systému to dopadne tak, že každý dělá pro peníze něco, co nechce, namísto toho, aby se dali podobní lidé dohromady a každý naopak dělal to, co chce.)

*Ještě mě napadlo, že naštěstí i v tomto systému by měli dostat přednost ti lidé, kteří danou práci dělat chtějí a baví je, protože když chce každý platit co nejméně, tak upřednostní, aby jeho práci udělal někdo, koho to baví a kdo je nadšený (protože tomu může zaplatit míň = nemusí ho tolik “motivovat” penězi). A tudíž i v tomto systému se sejdou lidi stejných záměrů. (Např. někdo má sbírku letadýlek a chce si koupit další letadýlko, tak zajde za někým, kdo letadýlka s nadšením vyrábí, protože nemá tak vysoké ceny jako ten, kdo to dělá pouze pro co nejvyšší zisk. Bohužel díky “korporacím” a velkoobchodníkům, kterým jde jen o zisk, toto pravidlo platit nemusí, protože čím větší společnost, tím více ve velkém vyrábí, a tím velkoobchodnější ceny na materiál může získat, tudíž i její prodejní ceny mohou být nižší – minimálně do té doby, než zlikviduje “konkurenci” a začne mít monopol – než je cena maloobchodního nadšence. Stejně tak nejen nadšencům = lidem dostatečně vnitřně motivovaným, ale i lidem chudým, kteří nemají jinou možnost, je v tomto systému možné platit málo. Motivace totiž není jen konstruktivní, motivací může být i strach např. o přežití (či touha po přežití = ono to je jedno a to samé: bez touhy po přežití by nevznikl strach ze smrti, člověk si buď uvědomuje touhu a nebo cítí strach). Čím hůře se má nějaký člověk, tím lépe to může být pro druhého člověka v tom, že mu může zaplatit míň, protože práci “potřebuje”.) Bohužel ani když jde člověk žít do lesa a vykašle se na to, aby dělal něco, co nechce, tak to “problém” jako takový neřeší, protože v lese mu bude zima/bude mít hlad a co to znamená, že mu systém vezme i tak energii, kterou použije pro svoje plány (vždy, když je někomu zima nebo se cítí špatně, tak je mu odebírána v tu chvíli energie – i tomuto se lze dnes vyhnout za peníze – např. si člověk koupí topení a zatopí si.. na špatnou náladu si koupí přírodní jemu chybějící vitamíny.. obojí je konstruktivní, ale obojí by bez peněz nezískal a tudíž je špatné, když jde někdo na placenou demonstraci, aby si mohl zatopit? Je to destruktivní nebo konstruktivní? Podle mě když to někdo dělá pro kinofilmy, tak je to asi destruktivní (asi proto, že nevím, jakou podvědomou motivaci má pro to, aby toužil po kinofilmech), ale pokud by to dělal kvůli topení, tak by to teoreticky mohlo být i konstruktivní – záleží, kolik energie by mu systém odebral “zimou” (a tuto jemu odebranou energii by posléze použil na dosazení politika) vs. nakolik ovlivní jeho přímá účast na demonstraci dosazení daného politika (s tím, že mu pak nebude zima=systém mu neodebere energii a nebude ji moci použít). Já totiž věřím na to, že když mi nikdo neodebírá energii zimou ani nedostatkem vitamínů a jinými cestami, tak moje tělo umí svým DNA správně ovlivňovat například dění v zemi a proto se mi zdá konstruktivní udělat něco pro získání peněz na posilnění těla, protože se to může konstruktivně vyplatit (i když se člověk při práci musí chvíli přetvařovat, což mu také bere energii), zatímco když bych nic neudělala a tělo by trpělo v zimě, tak by pak tolik konstruktivně neovlivnilo hmotu kolem sebe. Což neznamená, že bych na demonstraci za peníze šla, naštěstí jsem nikdy nemusela klesnout tak hluboko.