Jak nás banky okrádají. Část II.

Část I. ZDE

Banka mi ve skutečnosti „nepůjčuje“ svoje peníze, ani peníze jiných vkladatelů, ale paradoxně moje, akorát to co mi patří, mi vrací v jiné formě. Je třeba mít na paměti, že peníze (koruny) v současnosti se do oběhu dostávají jako dluh, proto peníze = dluh. Co bankéř ve skutečnosti dělá, je, že mi prokazuje službu (jejíž hodnota je však diskutabilní), která, dá se říci, spočívá jedině v jakési konverzi hodnoty mého výše uvedeného cenného papíru na kredit (čísla na účtu). Proto i ty zvláštní poplatky za úvěr, vedení úvěrového účtu a podobně, které banka požaduje. Pro přirovnání – princip je stejný, jako když pekaři poskytneme mouku a další suroviny, a on nám dá chléb s tím, že chce odměnu za to, že nám ho upekl. Banka však nejenže chce odměnu za upečení, ale chce, abychom ji zaplatili i hodnotu samotného chleba; mouka a další suroviny z její rovnice z jakéhosi zvláštního důvodu zcela vypadly.

Pokud banka tvrdí, že mi půjčila peníze a tedy, že jsem její skutečný dlužník, je její povinností, aby to i dokázala, tedy dokázala, že ona je věřitelem, mj. předložením jejích účetních knih a přesného postupu účtování, které zajisté prokážou, z jakých zdrojů byla údajná „půjčka“ poskytnuta. V právním předpisu se píše: Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji, na sebe převede, dopouští se lichvy. Taktéž: Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu, a způsobí tak na cizím majetku škodu, dopouští se podvodu.

Pokud by banky nebyly pod „ochranou“ speciálního zákona o bankách, ale platil pro ně jako pro ostatní podnikatelské subjekty Obchodní (občanský) zákoník a Insolvenční zákon, všechny banky světa by musely okamžitě ze zákona vyhlásit insolvenci.

tereza

Část I. ZDE