;

Přinášíme vám další zajímavá data na téma stát vs. firma. Tentokrát od našich západních sousedů. Dozvíte se, že na Němce se ze strany „státu“ hraje podobná fraška jako na Američany ze strany obchodní společnosti The United State of America Inc., které nyní předsedá výkonný ředitel Joe BIDEN. (Mimochodem, zdá se, že BIDEN a KAMALA vůbec nejsou v Bílém domě v DC, ale úřadují z „oválné pracovny“ sestavené z kulis.)


Gabriel a Hannes Bergerovi jsou dva z nejvýznamnějších a nejfundovanějších znalců na téma, zda je Spolková republika Německo firma, UCC (= Uniform Commercial Code = jednotný obchodní zákoník), nebo správcovské či poručnické účty (= v němčině Treuhandkonto, také Strohmankonto, v angličtině strawmanaccount; v kontextu této kapitoly/knížky jsou to správcovské nebo poručnické účty, které dostane každý běžný obyvatel Země při svém narození. Vystavený rodný list se jako v systému obchodního práva stává obligací, cenným papírem. Novorozeněti je na jeho základě přidělen účet pod jeho fixním jménem, který má svou tržní hodnotu – pozn. redakce).

 

 

Nejprve jsem 11. 9. 2015 mluvil s Hannesem Bergerem, následně jsem pak 15. 12. 2015 vedl obsáhlý rozhovor s Hannesem a také Gabrielem. Nejdůležitější aspekty obou rozhovorů jsem shrnul v této kapitole. Chtěl bych ovšem již na tomto místě podotknout, že je to na pochopení jedna z nejobtížnějších kapitol knihy. Kdo má již o této problematice jisté povědomí a chápe rozdíly právních definic mezi „mužem“, „ženou“ a „osobou“, bude mít snadnější orientaci. První polovina rozhovoru může působit trochu strojeně, v závěru se však dostaneme ke konkrétním věcem, které Gabriel provádí s některými německými politiky i s Vatikánem. Z kontextu pak určitě pochopíte, proč mají popisované záležitosti tak zásadní význam. Nikdo z obou účastníků rozhovoru není klasický „whistleblower“, který by vystoupil ze systému. Za whistleblowery je však přesto považují, poněvadž jsou „politicky“ aktivní a poskytují informace z „první ruky“.

(Poznámka: všechny odpovědi, u kterých není uvedené jméno, pocházejí od Gabriela; odpovědi Hannese Bergera jsou označeny jeho jménem).

Gabrieli, začneme u Vás. Vysvětlete prosím, kdo jste a jak jste dospěl k závěru, že Spolková republika Německo není suverénní stát, ba dokonce, že téměř všechny země na tomto světě jsou jen firemní konstrukty, které mají být brzy sloučeny do jednoho obřího nadnárodního koncernu.

Sám jsem byl léta součástí systému. Podnikal jsem, s manželkou jsme jezdili pěknými auty a využívali systém pro sebe, ale kvůli jedinému chybnému obchodnímu rozhodnutí jsem se dostal do situace, kdy proti mně kdosi vedl soudní proces. Jako každý řádný konformista jsem si obstaral advokáta, aby mě zastupoval u krajského soudu, kde to však probíhalo velmi komicky. Já i můj právník jsme byli doslova iritováni. Soudce nakonec vynesl rozsudek, který znamenal naši obchodní likvidaci. O něco později jsem se dozvěděl, že většina osob zúčastněných na soudním řízení byla členy Rotary Clubu, a to včetně soudce i státního zástupce, a začal jsem být nedůvěřivý. Můj právník tvrdil, že nic takového ještě nezažil.

Paralelně k tomu došlo k situaci, kdy na mě začal silně tlačit finanční úřad kvůli dani z obratu, což jsem v té době ještě považoval za oprávněné. Použili však při tom metody, které se podle mě pohybovaly daleko mimo dobro a zlo. Obě záležitosti tehdy běžely paralelně a mně hrozilo, že se stanu příjemcem Hartz 4 (=německé dávky státní sociální podpory – pozn. překl.). Měli jsme na vybranou: dlouhodobě se zadlužit, anebo zabojovat. Rozhodli jsme se pro to druhé.

Obrátil jsem se na jistou známou advokátní kancelář, která se ovšem nakonec ukázala jako neseriózní. Tato kancelář se však také zabývala problematikou Německé říše a suverenitou, respektive nesuverenitou Spolkové republiky Německo, což mě přivedlo k tomu, abych sám začal uvedená témata intenzivně zkoumat.

 

 

A co jste zjistil?

Zjistil jsem, že v právním systému Spolkové republiky Německo není nic logického a jedná se spíše o podivnou změť různých zákonů a nařízení, kterým však schází logika. V té době u nás úřady prováděly domovní prohlídky, naše bankovní konta byla obstavena a firma paralyzována. A to vše jen proto, že jsem si dovolil položit finančnímu úřadu pět otázek. Pak na mě začali pálit projektily těžkého kalibru.

Jaké to byly otázky?

První z nich směrovala na důkaz zákonnosti (a oprávněnosti) daně z obratu. Využil jsem k tomu citace článku 19 německé ústavy: „Prosím, dokažte mi platnost německé ústavy.“ (= v němčině Grundgesetz; podle některých názorů ovšem Německo nemá ústavu /čili Verfassung/, nýbrž pouze základní zákon = Grundgesetz – poznámka překl.)

Druhý dotaz se týkal platnosti zákona o dani z příjmu z roku 1934.

Třetí dotaz se zajímal o platnost zákona o dani z příjmu z roku 1936 s ohledem na argument potvrzený Generálním tribunálem francouzské okupační zóny v Rastattu dne 6. 1. 1947. V tomto usnesení stálo: „Je nepochybné, že k volbám do říšského sněmu dne 5. 3. 1933 došlo za podmínek, za kterých byl evidentně uplatněn protiprávní postup, kdy bylo použito násilí ze strany vlády, přičemž takzvaný zmocňovací zákon ze dne 23. 3. 1933 v rozporu s tvrzením o souladu s ústavou byl ve skutečnosti schválen parlamentem, který měl z důvodu vyloučení 82 řádně zvolených poslanců protiprávní složení a který udělením neomezených pravomocí do rukou Hitlera porušil všechny podstatné předpoklady pro fungování řádného právního státu.“

Požádal jsem také o to, aby finanční úřad doložil svoji autorizaci ve věci:

  1. … nucení a vydírání k nedobrovolné práci pro finanční úřad
  2. … používání „bílého trýznění“ za účelem vynucení totálního podřízení (=také bílé mučení: označuje způsoby, jež nejsou sice ve způsobu použití a bezprostředních konsekvencí zjevné, avšak /neviditelně/ atakují psyché dotyčné osoby a mohou jí způsobit trvalé škody, nebo ji dokonce zničit – pozn. redakce)

Výše uvedené dotazy jsem poslal písemně.

Z jakého důvodu a proč jste položil právě tyto otázky?

Stalo se tak díky advokátní kanceláři, která se těmto tématům věnovala. Dospěl jsem tehdy totiž k názoru, že stále ještě podléháme spojeneckým zákonům z doby okupace Německa po druhé světové válce. Vše se děje cíleně, aby nás provokovali a utlačovali, dokud nezačneme být agresivní. Jakmile totiž někdo jedná agresivně, může být proti němu vedeno řízení a zbavit ho způsobilosti k právním úkonům. Toto řízení se podle §1896, odst. 1a německého občanského zákoníku, používá k tomu, aby nepohodlní muži a ženy přestali být „osobami“ v právním slova smyslu, aby byli zbaveni správcovství nad svou „osobou“, a byla jim tak odepřena účast na systému. Později toto téma objasním víc.

Domovní prohlídky a další represálie mě i manželku natolik zastrašily, že jsme se raději znovu „zařadili“, uzavřeli jsme dohodou s finančním úřadem, jednali s bankami apod. Poté jsem potkal jednoho člověka, jehož jméno tu nechci uvádět. Pohybuje se v oblasti vysokých financí jako analytik a před několika ze „systému“ vystoupil. Získal jsem od něho důležité poznatky z druhé ruky, které jsem obohacoval o vlastní zkušenost.

A co jste se od tohoto člověka dozvěděl?

Trvalo to jeden a půl roku. Tak dlouho jsem potřeboval, abych porozuměl tomu, co vím dnes. To, co mi ten člověk povídal, mě velmi zmátlo, poněvadž jsem o tom nikdy nic neslyšel. Všem nám vymývají mozky.

 

 

Což jasně a srozumitelně vyjádřeno znamená…

…že celý svět je jedna velká firma. Bylo mi vysvětleno, jak je tato firma strukturována a vybudována, kdo za tím stojí a jak to celé vzniklo. Vše mi popsal na základě komerčních nástrojů. Více o tom později… Tím, že jsem poznal, jak a čím je tento systém vytvořený, jsem se také naučil, jak správně reagovat. A podle míry správnosti svých reakcí jsem začal být pro systém najednou nepolapitelný. Čím nepolapitelnější jsem byl pro ně já sám, tím víc se snažili útočit na moji manželku a zastrašit ji. Začali s tím, že proti „osobě“, kterou jsem dřív spravoval já, a proti „osobě“, již spravovala moje žena, zahájili insolvenční řízení. Zdůrazním teď jeden bod: máme co do činění s dvojitým účetnictvím ve velkém stylu. Jedná se o to, jak zarovnat konta (=osoby) v systému tak, aby se aktiva i pasiva rovnala nule – musí se tedy přesouvat závazky.

Vysvětlete nám to prosím podrobněji.

Systém je geniální. Jen tak na okraj: téměř všechny exekuční dražby v SRN jsou nelegální. Ověřoval jsem to u jednoho soudce a ten mi dal za pravdu – byl to bývalý vysoce postavený soudce, nyní je už v důchodu. V těchto záležitostech se již mezitím dokážu výborně orientovat – ke škodě svých „protivníků.“ Problém byl, že moje původní znalosti pocházely z USA, a tedy z angloamerického světa. Tam je problematika, kterou se zabývám, plně v chodu již dvacet let. V USA se lidé již dokážou efektivně bránit a metody, které používám (a tedy využití takzvaných akceptů a soukromých komerčních pohledávek), jsou tam poměrně běžné.

Zde jsme ale v Německu, ve „střední Evropě“, neboť Německo je umělé slovo vytvořené takzvanými spojenci. Nacházíme se tedy ve střední Evropě, která se dříve skládala z německých států a v níž muži a ženy, kteří v nich žili, měli cosi společného: byli to perfekcionisté. Z tohoto důvodu (zřejmě) všechny zákony celosvětově vycházejí z německých zákonů. Uniform Commercial Code (= UCC) čerpá z Obchodního zákoníku (= v Německu HGB = Handelsgesetzbuch – pozn. redakce), a když do této normy nahlédneme, zjistíme, že se nejedná o zákon, nýbrž o pravidla obchodování založená na obchodním zákoníku. (UCC = Jednotný obchodní zákoník je návrh sjednoceného obchodního práva pro celé kartelové území firmy Spojené státy americké /USA/.) Na celém světe jsou používány také německý občanský (= BGB) i trestní zákoník (StGB). Vše, co v naší zemi vzniká, je špičkové, vždy perfektní. To, co jsem se naučil od svého mentora, velkého finančníka, je založeno na angloamerických vědomostech. Získané poznatky jsem však rozšířil i na Německo.

Hannesi Bergere, jak jste se Vy dostal k problematice suverenity (Německa) a k tomu, že státy jsou firmy? Jak začala Vaše cesta?

Hannes Berger: Přiznávám, že jsem se nikdy „paragrafy“ nezabýval. Do tohoto tématu jsem takříkajíc spadl. Během let jsem dospěl k názoru (a bylo mi jasné – také díky Vašim knihám), že na naší planetě není něco v pořádku a že se pohybujeme opačným směrem, než se nám snaží nakukat. Jakmile člověk nahlédne za kulisy, musí mu dojít, že je naše Země ve skutečnosti jedna obří planeta otroků, kteří jsou několika málo jedinci „vysáváni“. Jednoho dne jsem se seznámil s člověkem, jenž tvrdil, že na této planetě existuje a již velmi dlouho funguje stínový svět financí, ale během posledních 350-400 let byl doveden k dokonalosti. Tento stínový svět obmotal celou planetu jako chobotnice. Toto je zásadní informace, chce-li člověk celému systému rozumět. Pokud si to neuvědomíme, nemusíme se celou záležitostí vůbec zabývat, neboť neporozumíme ničemu. Nejdůležitější je pochopit, že člověk není (z právního hlediska) osoba, nýbrž že takovou osobu má a používá ji. Tento rozdíl je prostě nutné pochopit a zásadně mezi tím rozlišovat. Zákony jsou tedy pouze předpisy, které upravují, jak si „osoby“ mezi sebou vzájemně ručí. Jde jenom o peníze. Téměř všechny státy na tomto světě a na této planetě jsou firmy, jak již uvedl Gabriel. A všeobecně platí obchodní právo. Firmy mají ekonomický účel: vytváření obratu a zisku. Jde vždy pouze o peníze, přesouvání ručení ze závazků, pojištění a tak podobně.

 

 

V obecné rovině se jedná o následující: pokud přijdeš na svět, jsi nahý a nemáš kufřík se zlatem nebo penězi, nemáš vůbec nic. Jediné, co přinášíš, je délka tvého života i tvoje pracovní síla a tu lze pronajmout, vypůjčit. Tento systém byl vytvořen na základě vysávání právě této energie – pracovní síly, aniž by to vysávaný člověk poznal. Podle mého názoru byl tento systém vymyšlen již ve staré Babylonii ještě před založením Římské říše. Zdůrazňuji – vymyšlen! Rozhodující roli zde totiž hraje Vatikán, poněvadž tento Jednotný obchodní zákoník UCC (= Uniform Commercial Code) vznikl právě v něm. Shrnuto do dvou vět: v současnosti již neexistují žádné státy, nýbrž pouze firmy, které mají místo zákonů předpisy. Tyto předpisy platí pro „osoby“, a tedy pro obecný lid. Nad „osobami“ stojí „muži“ a „ženy“ neboli „lidé“, pro které platí zase jiný zákon. To by však měl vysvětlit Gabriel.

Gabrieli, kdy to všechno začalo? Jak došlo k vytvoření tohoto systému a kdy se první země či stát změnily na „firmu“?

Začalo to již dávno. Nejdůležitější, co by měli každý muž i žena vědět, je, že ani oni (ani ony) nejsou žádné „osoby.“ Nejsme osoby, nýbrž tyto „osoby“ máme, dostali jsme je k dispozici a spravujeme je. Všechno je vlastně jeden velký celosvětový správcovský (či poručnický nebo důvěrnický) systém. A firmy, které se nazývají státy, jako například Spolková republika Německo se sídlem ve Washingtonu nebo Polská republika, která má sídlo v New Yorku na Wall Street číslo 14, jsou vlastně jen správcovské firmy trustů. A všechny trusty jsou spravovány centrálně – podle mých informací z Alberty v Kanadě. A tedy z území Commonwealthu.

Přepsala jana, vložila tereza | Zdroj: kniha Whistleblower, autor: Jan van Helsing, Stefan Erdmann, 2016, str. 228 a násl.

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
Loading...

AdBlock je aktivní

 

 

Používáte nástroj pro blokování reklamy. 

Budeme rádi, když naši práci oceníte a nastavíte pro tento web výjimku v Adblocku.