Nezaplacení vojáci: Národní garda nevyplatila tisíce odměn

Podle našeho zdroje z řad armádních složek, který je přímo obeznámen se situací, se Národní garda opozdila s vyplacením bonusů, které byly slíbeny nejméně 9 000 vojákům, přičemž někteří vojáci a jejich rodiny sdělili serveru Military.com, že platby chybí již několik let.

Zpoždění je tak velké, že představitelé gardy sledují dalších 3 900 vojáků, kteří ukončili službu a opustili armádu, aniž by dostali jakoukoli prémii, ačkoli někteří z nich možná ztratili nárok na její vyplacení.

„Opravdu jsem spoléhal na to, že mi tyto peníze pomohou se stěhováním do nového bytu s manželkou,“ řekl jeden voják a zároveň vysvětlil, že první polovina jeho odvodního bonusu ve výši 20 000 dolarů byla rok po splatnosti. „Udělal jsem, co jsem měl, a tohle je opravdu špatný úvod do armády, nestarat se o své lidi.“

Bonusy jsou klíčovou součástí armádní národní gardy: Výměnou za mnohé výhody spojené se službou v armádě je služba na částečný úvazek a příležitostné nasazení. Vysoké odměny za přijetí do armády, často až 20 000 dolarů, mají tuto nabídku osladit.

Vojáci mají obvykle obdržet první výplatu odměn za službu po absolvování úvodního služebního výcviku. Národní garda považuje výplatu za opožděnou, pokud od ukončení výcviku uplynulo více než 30 dní a nebyla provedena žádná platba. Tato třicetidenní lhůta však není upřesněna v žádném předpise, takže vojáci mají jen málo možností, jak si stěžovat, když se platby opozdí. Bonusy jsou obvykle vypláceny po částech, přičemž druhá polovina je vyplacena v polovině první smlouvy vojáků.

Průměrná doba pro obdržení první platby bonusu je šest měsíců, uvedli představitelé gardy pro Military.com, ačkoli vojáci a jejich rodiny uvádějí, že to může trvat i roky.

Podle úředníků se jedná o efekt nedostatečného počtu zaměstnanců, špatně vyškolených nebo špatně pracujících zaměstnanců na plný úvazek, kteří se systémem zpracování plateb pracují, a jenž se potýkal s několika dlouhodobými katastrofickými výpadky. To znamená, že zaměstnanci museli opakovaně zpracovávat platby ručně.

Systém koncem roku 2018 zkolaboval a byl asi 10 měsíců nefunkční; další desetiměsíční výpadek nastal v roce 2021. V době, kdy byl systém mimo provoz, musely být bonusy vyplňovány složitým postupem ručně, čímž vzniklo zpoždění, které se státy stále snaží napravit.

„Systém GIMS nám vytvořil určité problémy,“ uvedl jeden z představitelů gardy. „Během posledních několika let jsme se s mnoha z těchto překážek vypořádali, ale přičítá se to na úkor opožděným výplatám.“

Dva generální adjutanti, vrchní velitelé ve svých státech, zjistili, že jejich zaměstnanci zpracovávají náborový bonus na černých tabulích nebo prostřednictvím e-mailů a ručně psaných poznámek. V některých případech se vrchní velitelé o problému dozvěděli díky tomu, že vojáci využívali tzv. politiku otevřených dveří – přeskočili velitelský řetězec, aby nahlásili problémy. Někteří vojáci eskalovali své problémy prostřednictvím stížností svým zástupcům v Kongresu.

Přibližně před rokem postavil Úřad národní gardy podnětné dohledové týmy, které se snaží některé problémy napravit na státní úrovni, i když náprava problémů bude pravděpodobně trvat roky.

Zaměstnanci gardy na plný úvazek jsou často vojáci střední hodnosti, od nichž se často vyžaduje plnění řady úkolů nesouvisejících s původním zaměstnáním. Například pěšák, který hledá práci v gardě na plný úvazek, se může ocitnout v administrativní roli a žonglovat s několika neohrabanými on-line systémy, na které se garda spoléhá.

Několik vojáků sdělilo, že tito zaměstnanci vykonávající administrativní funkce a tvrdí, že státu došly peníze. Poukazují na finančně nákladné výcvikové akce. Peníze na dávky jsou však centralizované a nejsou ovlivněny žádným příslušným rozpočtem na úrovni státu.

Národní garda má za sebou pohnutou historii, pokud jde o přesné vyplácení odměn při nástupu do armády. V době vrcholících válek v Afghánistánu a Iráku se Kalifornská národní garda snažila získat zpět 195 milionů dolarů na odměnách za zařazení do armády, které byly chybně vyplaceny více než 17 000 vojákům, včetně těch, kteří byli zraněni v boji, což znamenalo jeden z největších skandálů souvisejících s pobídkami v posledním desetiletí.

Manažerka pobídek Kalifornské národní gardy, Toni Jaffe, byla v roce 2012 odsouzena k 30 měsícům vězení a bylo jí nařízeno zaplatit 15 milionů dolarů. U soudu přiznala, že informace o příslušnících gardy běžně falšovala, aby si zvýšila bonusy, prý cítila tlak na plnění náborových kvót.

Léta trvající proces zpětného proplácení bonusů vyvolal hněv vedení Kongresu, které se snažilo najít legislativní řešení, až Pentagon nakonec dluh odpustil a těmto příslušníkům gardy bonusy nechal.