Ozdravný pobyt v lese: Hlavně nemít strach / 1.díl

Na přání Alušky jsem se rozhodl, podělit se s vámi o osobní zkušenosti s něčím, co holky nazvaly „ozdravným pobytem v lese“. Vzhledem k tomu, že to není zas tak jednoduché téma jak se zdá, rozdělím celé vyprávění na 3 části. Nejdříve bych napsal něco úvodem, další část bych věnoval těm prospěšným věcem, které člověku může pobyt v lese přinést, no a tu poslední část bych věnoval technické stránce celé věci. Technické proto, že tak nějak cítím, že čtenáři budou hlavně ženy, proto vše napsané zohledním hlavně pro ně. Budu se snažit napsat vše co nejvíce srozumitelně, pravdivě a dostatečně podrobně tak, aby to všem čtenářkám a čtenářům bylo co nejvíce srozumitelné a přineslo to pokud možno co největší prospěch.

Začneme tedy nějakým menším úvodem. S pobyty v lese jsem začal před několika lety, což ovšem neznamená, že bych tam pobýval nějak pravidelně a hlavně v době, kdy bych chtěl, protože mi to pracovní a jiné povinnosti moc nedovolují. Do lesů jsem chodil rád od malička, vyrůstal jsem ve vesnici mezi lesy, takže k tomuto prostředí mám od malička celkem kladný vztah. Když jsem s tím před mnoha lety poprvé začínal, předcházela tomu menší teoretická a materiální příprava, což znamená, že jsem si zkusil představit, co bych tam mohl potřebovat, jak a co budu dělat. Ty přípravy se točily kolem spaní, jídla, vody, oblečení, bot, ochrany, hygieny a orientace v terénu. Od začátku bylo jasné, že to nebude tak jednoduché. Nakonec to bylo všechno jinak. Mě ovšem moc nezajímal skauting nebo treking, ale spíš jakési volné chození v přírodě, mimo vyznačené turistické trasy, chození všude, kam by člověka srdce táhlo, prostě jakýsi život tam. Nešlo o vychutnávání krás přírody a podobně, aby nevznikl mylný dojem. Počítal jsem i s tím, že se takto občas ztratím. A taky že jo.

Proč jsem to chtěl udělat?
Vedla k tomu spousta událostí, které začaly tím, že jsem se přestěhoval ve třetí třídě základní školy do města. Tím jsem přišel o kontakt s tímto prostředím. Jak to asi znáte, když uběhne škola a člověk mazlivě povyroste, začnou se automaticky hromadit problémy a povinnosti. Já nepatřím zrovna k té skupině lidí, kteří by prožívali v životě nějaké zvlášť velké radosti, spíš to bylo takové běžné, proložené občas nějakým větším nebo menším průšvihem, prostě stejné, jaké to má spousta lidí. Ty větší průšvihy nebyly bohužel bez následků, hlavně zdravotních. Zkrátka na růžích ustláno rozhodně nebylo a umetači cestiček byli zrovna někde jinde. Z toho časem vznikla tak nějak chuť jít se trošku „proběhnout“ a vypadnout od lidí.

Mezi tím prvním výletem, který jsem absolvoval spolu s bratrem a dalšími pobyty v přírodě, z nichž jsem mnohé absolvoval sám, uplynulo hodně času a člověk nasbíral spoustu zkušeností. To mi časem pomohlo pochopit mnohé věci nejen o lidech, ale také o sobě. Některé věci jsem zprvu nechápal a jevily se mi jako jakési osobní „zdání“, mnohé jsem pochopil až za mnoho let. No a hlavně toho ještě na chápání dost zbylo. Je tady ovšem potřeba hned říct, že i dobrá věc, kterou člověk pozná, může mít i svoji stinnou stránku, například v podobě poznání hloubky lidského úpadku, vlastního nevyjímaje. A pak ten náš úpadek mít jako bonus denně před očima. O tom ale později.

Zkuste si představit, že žijete třeba 5 nebo více dní sám v lese. Pro muže asi více přijatelné, ale pro ženu? Člověka tato představa většinou děsí, případně se mu zdá minimálně nebezpečná. A hlavně asi nemožná, protože tam přece „nic“ není a je to tam nebezpečné. Co když se mi něco stane? Prostě první věc, na kterou člověk narazí, je strach. Strach z toho, že se mi tam něco stane, že je tam nějaké zvíře, že tam budu v noci ležet sám a kdo ví, co v té tmě kolem běhá. Třeba bubák. Prostě už jenom ta představa je pro mnoho lidí strašidelná. Člověk toto prostředí bere jako cizí, jako potenciálně nepřátelské prostředí plné nebezpečí. No a co tam budu dělat, to se tam budu jako 10 dní nudit?

POKRAČOVÁNÍ ZDE: ALUŠKA.ORG – Ozdravný pobyt v lese: Hlavně nemít strach / 1.díl