Victoria Nulandová, neokonzervativní válečná štváčka, jmenovaná bláznem z Bílého domu náměstkyní amerického ministra zahraničí, oznámila kapitulaci Washingtonu, když se obrátila na Čínu s požadavkem, aby tato využila svůj vliv na Rusko a odvrátilo je od invaze. Dala tak na vědomí to, co už téměř každý věděl: USA a NATO postrádají válečnou kapacitu.

Kapitulace Washingtonu následovala poté, co se ukrajinský prezident obrátil na vládu USA s prosbou, aby zastavila svoji propagandu o přípravě „ruské intervence“, protože o této za prvé nic nesvědčí, a za druhé proto, že tato americká propaganda je až moc provokativní.

Německo odmítlo dát svůj souhlas s přeletem britských letadel, dopravujících zbraně na Ukrajinu, přes své výsostné území, a dvě země NATO oznámily, že své vojáky k silám NATO na Ukrajině nepřipojí. To vše si tedy dal Washington jaksi dohromady a stalo se to, co se stalo.

Většina zemí pochopila, že americké odmítnutí vyslyšet návrh ruské vlády k zajištění vzájemné bezpečnosti je nerozumné i nebezpečné, a že strategie Washingtonu Ukrajince vyzbrojit a vycvičit je k boji, a tak je vyprovokovat k mohutnějšímu útoku na donbasské Rusy, selhala. Ukrajina totiž ví, že jakékoli škody a ničení v Donbasu Rusové nepřipustí.

Ukrajinci si navíc nejsou vůbec jisti, zda by dokázali donbasskou armádu, pravděpodobně už vyzbrojenou novými a vysoce účinnými ruskými zbraněmi, porazit. Ukrajina dále chápe i to, že Rusko je schopno vymazat její vojenské síly konvenčními raketami, aniž by překročilo ukrajinskou hranici. Ukrajinci též vědí, že by jim v případě svého vlastního útoku na Donbas nikdo nepřišel na pomoc, což potvrdil Pentagon svým oznámením, že na Ukrajinu nebudou vyslány žádné americké jednotky.

To, že Washington veřejně ruský návrh odmítl, neznamená nic, protože žádná jiná alternativa, než jednat podle něj, se mu de facto nenabízí. Rusové se tedy Washingtonu konečně rázně postavili (a už byl nejvyšší čas tak učinit), a každý, včetně lidí ve Washingtonu, nyní rozumějí tomu, že Ukrajina nikdy nebude členem NATO.

Raketové základny USA a NATO v Polsku a Rumunsku budou časem a bez hluku vyklizeny. Washington bude i nadále burácet a vyhrožovat, ale schopen akce už nebude, a diplomatičtí Rusové mu nějakým naaranžovaným způsobem umožní, aby ze záležitosti vyšel bez ztráty tváře.

Svět se zkrátka neoblomnému požadavku Ruska a jeho bezkonkurenční vojenské převaze, podporované Čínou, přizpůsobil.

Nu a nyní, kdy tedy na scénu světového dění vstoupila dlouho potlačovaná ruská asertivita, očekávám, že se Washington pohne směrem ke kooperativnější i mírumilovnější politice.

Přeložil Lubomír Man

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.