P.C.Roberts: Putinův projev o stavu Ruské federace

Putin však prohlásil, že Rusko nemá žádné územní ambice, nemá žádné ambice hegemonistické a nemá též zájem napadnout kteroukoli jinou zemi. Nové zbraně charakterizoval jako vynucenou reakci na vytrvalé odmítání Západu přijmout mír a spolupráci s Ruskem, namísto toho, aby jeho území obkličoval dalšími a dalšími vojenskými základnami či systémy protiraketové obrany NATO.

Putin řekl: Máme zájem o normální konstruktivní spolupráci se Spojenými státy i Evropskou unií a očekáváme, že zdravý rozum nakonec převáží a že naši partneři z možných řešení vyberou to, které bude založeno na zásadě jednání rovného s rovnými…Naše politika nebude nikdy založena na aspiracích po výjimečnosti. Hájíme vlastní zájmy a respektujeme zájmy zemí jiných.

Putin vzkázal Washingtonu, že jeho snaha s dopomocí sankcí i propagandy izolovat Rusko a stále rostoucím vojenským obkličováním Ruska eliminovat jeho schopnost se bránit, neuspěla. Nové ruské zbraně učinily dosavadní přístup USA a NATO k Rusku „ z vojenského hlediska neefektivnim.“ A sankce, zaměřené na omezení ruského rozvoje, včetně sféry vojenské, „nezafungovaly“.

Nedokázali prostě potlačit Rusko a bylo by zapotřebí, aby si tohle uvědomili. „Přestaňte s rozkymácením člunu, ve kterém všichni sedíme.“ A přijde Západ kdy k rozumu? Anebo bude i nadále zabředávat do svých dluhů a přetěžován naddimenzovaným a neefektivním vojenským průmyslem bude stále víc zintenzivňovat Studenou válku, jež Washington znovu vzkřisil k životu?

Tolik tedy Putin, k čemuž bych rád přičinil těchto pár vlastních poznámek: Nemám za to, že Západ kdy dojde dojde k rozumu, či že si kdy pravý stav věcí uvědomí.

Washington je totiž „americkou výjimečností“ zcela pohlcen a extrémní arogance „nepostradatelné země“ ovlivňuje všechno. Nu a Evropané ? Ti byli Washingtonem koupeni a jsou jím nyní placeni.

Věřím tomu, že Putin vzdor tomu bude dál doufat, že vůdci evropští snad nakonec přece jen pochopí marnost snah zastrašit Rusko a přestanou washingtonskou rusofobii, vedoucí k válce, podporovat. A dovedu si též představit, jak hluboce musel být ruský prezident zklamán, když britský ministr zahraničí Williamson v odpověď na jeho výzvu ke spolupráci obvinil Rusko z toho, že „si vybralo cestu eskalací a provokace“.

Dovolil bych si odhadnout, že neokonzervativci budou nyní hrát na to, aby v očích veřejnosti Putinem oznámenou ruskou brannou schopnost spíš podcenili, protože nebudou ochotni přijmout byťi jen pomyšlení na to, že by jakékoli omezení americké nadvlády nad světem mohlo vůbec existovat. Avšak na straně druhé bude vojenskobezpečnostní komplex ruskou převahu ještě nafukovat, aby tak nafouknout mohl i své požadavky na zvýšení už stávajícího obřího vojenského rozpočtu.

Ruská vláda po svých smutných zkušenostech s washingtonským odmítáním brát zájmy Ruska v potaz, nejspíš usoudila, že důvodem tohoto postoje může být americká víra, že dalším tlakem bude možno Rusko k přijetí americké vedoucí role přece jen přimět. Nu a aby tuto washingtonskou iluzi rozbili, rozhodli se Rusové o své obranné schopnosti otevřeně promluvit. Putin totiž ve svém projevu řekl: „Nikdo s námi nechtěl mluvit. Nikdo nám nechtěl naslouchat.

Takže nás poslouchejte nyní.“

Putin ovšem zdůraznil, že nukleární zbraně Ruska jsou omezeny jen na obranu a nejsou tedy určeny pro útok, ovšem s tím, že jakýkoli útok na Rusko či jeho spojence se dočká odpovědi „se všemi doprovodnými následky“. A když vyjasnil, že západní politická hegemonie a zastrašování je slepou uličkou, pozvedl znovu olivovou ratolest: „Pracujme na vyřešení světových problémů společně!“

Možná se ve svém dalším projevu obrátí prezident Putin přímo k Evropanům a zeptá se jich, jak moc jim nepřátelský postoj Washingtonu vůči Rusku prospívá. Jestliže totiž požár války skutečně vzplane, jak mohou země hostící americké antitibalistické rakety, americké nukleární zbraně a americké vojenské základny očekávat, že zkáze uniknou?