Podle pouzder raket v Sýrii jsem odhalil původní prodejce

V téže podzemní místnosti v ruinách východního Aleppa jsem objevil desítky dalších použitých identických pouzder raket se sekvenčními kódy; jinými slovy, tyto protipancéřové raketové střely – známé na trhu jako „TOW“ („Rakety vystřelované z hlavně, opticky zaměřované, řízené po drátě“ – nebyly individuální předměty, pašované do Sýrie prostřednictvím staré pašerácké stezky z Libye, o níž mnohokrát informovala CIA. Jednalo se o zásilky, celé várky zbraní, které opustily místo svého původu na paletách vojenských letadel.

Před časem jsem se ve Spojených státech setkal s jedním starým vedoucím pracovníkem z Hughes Aircraft, který se smál, když jsem mu vyprávěl o nálezu raket ve východním Aleppu. Když byla společnost Hughes prodána, byla rozdělena na osm částí, řekl. Ujišťoval mě, že tato várka raket nepochybně pochází z americké vládní základny. Amatérští detektivové už možná vypátrali, co znamená první sada čísel, uvedených výše. „01“ u čísla skladu je kódové označení aliance NATO pro USA, a BGM-71E je produkt společnosti Raytheon Systems. Existují videa islamistických bojovníků, kteří používali typ BGM-71E-1B v provincii Idlib dva roky předtím, než jsem našel pouzdra dalších protitankových střel v sousedním Aleppu. Pokud jde o kód DAA A01 C-0292, stále se snažím vypátrat, co toto číslo znamená.

Třebaže se mi to jednou podaří zjistit, mohu čtenářům již teď předložit určitý úsudek. Tato raketa bude jistě vyrobena a prodána firmou Hughes/Raytheon naprosto legálně alianci NATO, nebo silám, spřízněným s aliancí NATO, či „přátelským“ (tj. proamerickým) silám (vláda, ministerstvo obrany, atd.), a bude pro ni existovat tzv. certifikát koncového uživatele (EUC), doklad o bezchybném původu, který bude podepsán kupujícími – v tomto případě chlápky, kteří nakoupili rakety TOW ve velkém – s uvedením, že jsou konečnými příjemci zbraní.

Neexistuje žádná záruka, že bude tento příslib zachován, a navíc – jak výrobci zbraní, s nimiž jsem hovořil na Balkáně v posledních týdnech, znovu potvrzují – neexistuje ani žádná povinnost, nebo vyšetřovací mechanismus ze strany výrobců zbraní, který by jim zaručil, že jejich neskutečně drahé výrobky nepředají „kupující“ do rukou Isis, al-Nusrá /al-Kájda – což se stalo prokazatelně v Aleppu – nebo nějaké jiné protiasadovské islamistické skupině v Sýrii, kterou samotné Ministerstvo zahraničí USA označí jako „teroristickou organizaci“.

Samozřejmě, že zbraně také mohly být zaslány (nelegálně v rámci právně bezúčinného EUC) sympatické a dobré, „umírněné“ milici, jako je „Svobodná syrská armáda“ (nyní z velké části neexistující) – kdy se velká část zbraní, které velkoryse daroval Západ, dostala do rukou „zlých chlapíků“; tj. lidem, kteří chtějí svrhnout syrský režim (což by potěšilo Západ), ale kteří by také chtěli založit islamistický kult/diktaturu (což by nepotěšilo Západ).

Tudíž al-Nusrá může být příjemcem raket od našich „přátel“ v regionu – v tomto případě, prosím, zapomeňte na certifikáty koncového uživatele (EUC) – nebo od těch mytických „umírněnců“, kteří je střídavě předávají Isis/al-Nusrá, atd., za peníze, za určité služby, ze strachu nebo kvůli bratrovražedné válce a kapitulaci.

Omlouvám se za ohlédnutí do minulosti, ale je fakt, že žádná zbraň, kterou jsem viděl během 15leté libanonské občanské války (1975-1990), nebyla v rukou těch, komu byly přesně ty stejné zbraně původně prodány.

Tyto neskutečné zásilky zbraní byly v té době neustále zaznamenávány – ale takovým způsobem, že byste si mohli myslet, že převody jsou zakotveny v zákoně („Američané vyráběli, Izraelci zásobovali“ se stalo mantrou). Falanga ve skutečnosti také shromažďovala pro své boje spoustu britské, sovětské, francouzské a jugoslávské výzbroje – zbrojovka Zastava Arms v srbském městě Kragujevac, kterou jsem právě navštívil, byla v té době součástí Jugoslávie.

Víte, jaké „dary“ občanům, kteří přežili ve východním Aleppu, v posledních měsících války získaly nový účel? Rozmlácené malé pick-upy Mitsubishi, některé s maskáčovým vzorem, jiné v neutrálních barvách, stály v ulicích, kterými jsem procházel. Ukradla je al-Nusrá? Nebo je jednoduše používaly nevládní organizace? Nebo přijely, zcela nevinně, na místo, a jejich dokumenty, které byly rovněž nalezeny v Aleppu, byly registrovány na „pět pick-upů Mitsubishi L200“, zaslané „odesílatelem: Konfliktní, humanitární a bezpečnostní oddělení (Chase), Whitehall, SW1A SEG, Londýn“?

Ale zpět ke zbraním a dělům. Proč aliance NATO neudržuje přehled o všech těchto zbraních poté, co opustí Evropu a Ameriku? Proč nepřizná skutečné koncové uživatele těchto smrtonosných zásilek? Výrobci zbraní, s nimiž jsem hovořil na Balkáně, potvrdili, že NATO a USA přesně ví, kdo kupuje všechny jejich kulomety a minomety. Proč nemohou být detaily těchto úžasných certifikátů koncových uživatelů zveřejněny? Měli bychom mít možnost je bez omezení vidět, stejně tak, jako se výrobci chlubí v katalozích těmito strašnými zbraněmi.

Jedna věc byl poučná: Když The Independent požádal minulý týden Saúdy, aby reagovali na dokumenty ohledně bosenské dodávky zbraní, které jsem nalezl vloni ve východním Aleppu (pro 120mm minomety) – sám zbrojní kontrolor zbrojovky si vzpomněl, že tyto dodávky byly přepraveny z lokality Novi Travnik do Saúdské Arábie – Saúdové odpověděli, že neposkytovali žádnou podporu jakéhokoliv druhu „žádné teroristické organizaci“, že saúdský královský dekret označuje al-Nusrá a Isis jako „teroristické organizace“, a že „obvinění“ (sic) jsou „nejasná a nepodložená“.

Ale co to znamená? Prohlášení vlády v reakci na detailní zprávy o dodávkách zbraní by nemělo zůstat jejich posledním prohlášením – zůstává důležitá otázka, na kterou Saúdové neodpověděli. Saúdové sami požádali o kopie dokumentů ohledně zásilek – přesto neuvedli konkrétně, zda doručili tuto zásilku minometů, či nikoli, ani žádným způsobem nekomentovali skutečné doklady, které jim The Independent zaslal.

Tyto dokumenty nebyly „nejasné“, ani paměť bosenského zbrojního kontrolora, který řekl, že dopravili minomety do Saúdské Arábie. Dokumenty k této zásilce jsem objevil v Sýrii. Vskutku, Ifet Krnjič, muž, jehož podpis jsem našel na dokumentech ve východní části Aleppa, má právo na to, aby bylo jeho slovo respektováno stejně tak, jako prohlášení saúdských představitelů. Takže co o tom soudí vojenský personál Saúdské Arábie, který zajisté tyto dokumenty viděl? Co znamená „nepodložená“? Naznačují snad tímto výrazem Saúdové, že jsou dokumenty padělané?

To jsou samozřejmě otázky, kterým by se měly začít věnovat mezinárodní orgány na Balkáně. Úřední nařízení NATO a EU se stále nacházejí v troskách v Bosně, NATO i EU obdržely kopie dokumentů, které jsem našel v Aleppu. Zjišťují si něco o této zásilce, o níž Krnjič řekl, že byla přepravena do Saúdské Arábie? Informují se o přepravních dokladech, které zcela zřejmě skončily v rukou al-Nusrá – a o nichž NATO a EU v době přesunu věděly?

Vsadím se, že ne. Neboť si nemyslím, že by buď NATO, či EU měly nejmenší zájem na zjišťování původu zbraní v rukou islamistických bojovníků v Sýrii nebo kdekoli jinde na Blízkém východě – rozhodně ne v Damašku, neboť v tomto případě se Západ právě vzdal pokusu o sesazení Asada.

Skutečně, v politických podmínkách, kdy se „změna režimu“ stala morálním a etickým cílem, nemůže být prováděno žádné morální a etické vyšetřování toho, jak obchodníci se smrtí (výrobci) zásobují dodavatele smrti (vrahy) zbraněmi, minomety a děly. A pokud jakýkoliv koncový uživatel tvrdí, že „obvinění“ třetí strany jsou „nejasná a nepodložená“ – vždy lze předpokládat, že osoby, které toto tvrdí, jsou samy „koncovými uživateli“ – tak to musí být, to vám zaručuji, přijato jako pravdivé a nevyvratitelné, tak pevné jako ocel, z níž se vyrábějí minomety.