Pro uvědomění lidí by bylo dobré si přečíst následující

Vrah více než rodička, nemakačenko více než člověk pracovitý, imigrant více než důchodce. Naše společnost je vážně nemocná. A není to jen tak nějaké nachlazení, spíše smrtící vir. Zda ho nazveme idiocií nebo malomocností je úplně jedno. Gesta a strach z pravdy – to vše nás vede do pekel.

Máme totiž zcela pomotané hodnoty. Všímám si toho už dlouho – tato společnost degeneruje tím, že podporuje lumpy a kašle na budoucí generace, podporuje neschopné a trestá pracovité, nechá živořit své občany, a bez mrknutí oka posílá stamiliony na jakoukoli chátru, co si usmyslela nelegálně překročit evropské hranice. Protože s těmi, co chátrou nejsou, nejsou ani problémy – zrovna včera jsem obědvala v restauraci, kterou vlastní Syřan. Přišel před pár lety legálně, pracuje tu, a je českými spoluobčany respektován a vážen. S těmi hordami, co se sem hrnou, nemá zhola nic společného. A taky nikdo neřeší, že je ze Sýrie.

Ale vrátím se k tématu. Včera jsem poprve musela přepnout Máte slovo s Michaellou Jílkovou. A to je to říct, protože ono to na přepnutí bývá skoro vždy, nicméně je občas dobré slyšet hlas lidu i politiků, jakkoli by byly, omlouvám se, blbé. Ale včerejší debata, jak se musíme starat o vězně, mne přiváděla k šílenství. Uvědomujeme si, že to všechno my platíme? Ty garsonky a menu a nekuřácké cely, nejlépe s televizí, fitkem a zdravou a hodnotnou stravou? Jak je možné, že vězni majílepší jídlo než maminky po porodu v porodnicích? Čeho si tato společnost, sakra, váží víc? Vím, o čem mluvím, právě se mi narodila vnučka, a když jsem viděla, co nosí mé dceři na svačinu a večeři, dokonce najednou v 16 hodin, aby už se dále o ně nemuseli starat, byla jsem rudá vzteky. A těm zlodějům, vrahům, podvodníkům, násilníkům, budeme vyvařovat, aby byli dost silní na to, až je pustí, aby mohli dál pokračovat v trestné činnosti? Svatá prostoto…

A nedosti na tom. Maminky, které pracují, a pracuje i jejich manžel, zkrátka kteří dnes a denně chodí do práce nebo mají živnosti, aby měli na hypotéku, jídlo, všechny své potřeby, nemají právo na porodné ani přídavky. Protože je třeba, aby bylo na porodné a přídavky pro ty, co se množí jako králíci, aniž by kdy na práci vůbec pomysleli, neřkuli do nějaké zašli. Je tedy třeba podporovat a finančně motivovat právě ty nemakačenky, ne pracující matky a otce, kteří ze svých dětí vychovávají to samé? Ne! Tak to proč to probůh děláme? Divíme se pak, že normální, tedy pracující páry, zůstávají u jednoho dítěte, maximálně dvou? A ti druzí jich mají běžně pět, šest? Ne, my nepotřebujeme žádné „samce“ odjinud, my potřebujeme, aby tato republika dostala rozum, a začala podporovat rodiny s dětmi, kde je normální pracovat, a kde by dítě díky podpoře neznamenalo ekonomický propad – což často mladé od dětí odradí. Navíc tady by měl stát jistotu, že tato rodina povede své děti k práci, protože by jim mohla sdělit, že pracovat je správné a vždy se jim vyplatí. Dnes přichází za práci trest, protože těm, kteří pracují, stát říká – dejte nám daně, my z toho budeme platit vězňům řízky, asociálům porodné a přídavky, a ty rodino, se nadále starej. Že teď nemůžeš, že máš dítě? Tvoje rozhodnutí. Že je to šílené? No to tedy je. My musíme z tvých daní živit ty neschopné a všehoschopné.

Obdobně miliony na uprchlíky, zatímco naši důchodci přemýšlí, zda si koupit šunku méně kvalitní a ještě horší, nebo zda budou mít na léky, a kdy není na léčbu vážně postižených, jsou neuvěřitelné. Ostatně i to, že není na mzdy lékařů, jaké by si při svém povolání zasloužili, je ze stejného ranku. Budeme živit podivné bandy bez pasů na březích moře, a vykašleme se na budouvání vlastních jistot, vlastní důstojnosti, a odpovídajícího života pro své občany? Přijde mi to tak, jako bychom doma měli prázdnou ledničku, a přesto sousedovi, který mlátí vedle do plotu, nesli jako slouhové vepřo knedlo zelo. Jen proto, aby probůh přestal dělat kravál.

Nechci žít v zemi, kde mladé maminky dostávají v porodnici horší večeře než vrahové ve věznicích jen proto, že ti vrahové více řvou.
Nechci žít v zemi, kde maminka nemá nárok na porodné a rodina na přídavky jen proto, že pracuje, zatímco z jejich daní se platí porodné a přídavky pro ty, co v životě do práce nepůjdou, a vedou k tomu nicnedělání i své podporované děti – opět jen proto, že ti nemakačenkové více řvou.
Nechci žít v zemi, která spekuluje o desetikorunách pro své důchodce, a na poporu cizích hord posílá stamilony jen proto, že řve Evropa.
Nechci žít v zemi, kde není na léčbu nemocných, a pro cizí posíláme vládní speciály, jen proto, že řvou různé pseudo neziskovky.
Nechci žít v zemi gest a pseudokorektních frází jen proto, že se bojíme říct, kdo bezdůvodně nepracuje, ať nejí, kdo neodváděl daně, ať nemá porodné ani přídavky, a naopak ať je dostatou ti druzí, a že v České republice budou mít vždy přednost čeští občané, a pak až ti druzí.

Nechci žít v zemi, kde se dává hlavně těm, kteří prostě hodně řvou, zatímco na ně vydělávají ti mlčící, kteří i s dětmi ve školkách usilovně pracují, a za to jsou trestáni, ani v zemi, která připustí, aby nemocní a staří živořili, zatímco stamiliony tečou směrem na jih do uprchlických táborů buhví jakých lidí jen proto, že řve Brusel.

Bohužel v takové zemi žiji. A proto jsem včera program Máte slovo přepnula. Už není sil ty stupidity poslouchat.
Skončím slovní hříčkou:
Něco se bude muset stát.
Minimálně překopat ty hodnoty, o které tento stát bude stát.
Jinak lidé přestanou stát … o takový stát.

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=27337&from=fbLike

Jana Zwyrtek Hamplová

http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php

Advokátka se specializací na veřejnou správu. V letech 1986 – 1990 pracovala v samosprávě, poté jako novinářka a organizační poradkyně, od roku 1994 působí v advokacii. Věnuje se rovněž oblasti vzdělávání pro obce, města a kraje; její vzdělávací centrum s projektem MUNICIPAL je známé v celé České republice. Je autorkou stovek odborných článků a několika publikací. Píše i beletrii, poezii a ráda glosuje společenské dění z různých úhlů pohledu.
Skoro 20 let byla zastupitelkou svého města, rok „krizovou“ starostkou. Dnes už se věnuje výhradně své profesi, která ji plně zaměstnává.