Rozhovor o automatické kresbě 2.díl: Každý má páky na to, aby se sám zbavil energetických parazitů

Všimla jsem si v jednom z tvých komentářů, kdy jsi vysvětlovala čtenářům princip automatické kresby, že dodržuješ právo na soukromí a nekreslíš někoho, kdo si o to neřekl. (Kromě vůdců a samozvaných guru.)
Mile mě to překvapilo, vzpomínám si totiž například na pokusy všelijakých samozvaných ,,médií”, co se na mě bez mého vědomí ,,napojili” a začali mi vysvětlovat jaká jsem a co mám na sobě změnit. Úplně cizí lidi, kteří mají nepochopitelně pocit, že jsou v právu takovou věc dělat, nebo někomu ,,promlouvat do duše”. Když už dělají takové pokusy, tak ať si to nechají, proč mi to musí psát a přesvědčovat mě, že mají pravdu a že mě znají líp než já? Bylo to pro mě, jako kdyby mi nezvaná návštěva začala kopat do dveří, obcházet dům a koukat do oken, poté co jí nejdu otevřít na zazvonění. Někdo má zkrátka pocit, že může být vlezlý a neurvalý, pokud to schová za duchovno.

[wp_ad_camp_2]

Člověk, který něco skutečně umí (ne že to jenom tvrdí), by správně měl dodržovat Zákony vesmíru, nebo Morální kodex (ono je to ve výsledku v podstatě to samé), nevnucovat druhým svou vůli a respektovat jejich právo na soukromí. Jinak totiž hrozí, že pokud nadaný člověk své dary zneužívá a zachází s nimi neuctivě, tak o ně přijde. V minulosti už jsem pár takových případů i zaznamenala, kdy došlo k uzavření schopností. Otázka na tebe je, jestli tvůj ,,Morální kodex” pochází z nějakého zdroje který to definuje a doporučuje, nebo jestli to tak děláš, protože vnitřně cítíš a chápeš, že je to správné? Jestli ti k tomuto přístupu stačil selský rozum a pravidla slušného chování, nebo to máš vnuknuté zeshora? Jsou nějaká další pravidla, kterým by se člověk měl při automatické kresbě podřídit, aby o svou schopnost nepřišel, nebo si neublížil?

Tohle je výborná a krajně důležitá otázka, která pro duchovně aktivní lidi hraje podle mého názoru klíčovou úlohu v jejich rozvoji. Morální kodex – zákony Duše, máme v sobě všichni přirozeně uložené. Umělá morálka je jen jejich protetická náhrada, nikdy nebude fungovat dokonale. A každý si to může snadno ověřit porovnáním: Pokud někomu něco ze své vůle dělám, snesl bych toto jednání bez problémů i sám na sobě? Považuji toto jednání opravdu za vhodné a užitečné?

Pravé zákony se nemusí učit, jsou to ctnostné vlastnosti a zásady zakódované v našich instinktech, obdivujeme je všichni (nebo hodně z nás) jako ideály lidství. Samozřejmě i tak existují výjimky, jako lidé, kteří část života vyrůstali v prostředí, kde násilí, hrubost, a podvody byly normou a ti lidé se prostě nikdy nesetkali s něčím lepším, jejich duše byla potlačená, přesto ryzí a kvalitní. Jejich morální kodex byl zablokován, ale v kontaktu s dobrým vzorem se ihned aktivoval. Dobrý člověk, co se chytne kvality, se jí instinktivně drží a nepustí.

[wp_ad_camp_2]

V oblasti duchovních schopností je tohle opravdu veliké téma. A pokud vám jakékoliv samozvané „medium“ vnucuje své úvahy a informace „shůry“ o vás a vašem životě, rovnou to zahoďte! Takové jednání je jasný důkaz naprosté nezralosti a obvykle i pseudo – schopností, které za nic nestojí. Bývají to lidí, kteří trpí určitými frustracemi, duševními bludy a jsou chorobně subjektivní, obvykle ve stavu duchovního úletu. Hodně často jsou tahle „média“ hostiteli vypasených parazitů, kteří si s nimi hrají jako s panenkou, a „posílají“ jim zaručené informace o spáse světa, nebo o jiných lidech, o tom, jak jsou osvícení géniové ze třicáté dimenze, atd. V drtivé většině to jsou informace nepoužitelné v reálném životě a totálně zavádějící. Ze své praxe bych takového člověka označila za typického „svačináře“ pro spirituální parazity, který je sám už nemá z čeho krmit, tak se snaží jiné lidi provokovat a vtáhnout, byť virtuálně, do svého vnitřního světa, aby v něm nezůstal sám a potvrzoval si na někom svou fiktivní duchovní pozici.

Logicky, když někdo opravdu vidí do vaší duše, je to rozsáhlý dar, za který by mu tisíce lidí utrhaly ruce. Tak proč by trávil čas vnucováním NEVYŽÁDANÝCH rad a služeb cizímu člověku?… A všechno zcela zdarma? To musí být tedy buď výjimečný dobrák, nebo prodavač předražených hrnců!

Ale teď vážně. Každá schopnost nese svou daň, čím větší schopnost, tím větší odpovědnost za její čestné užívání. S opravdovými dary se totiž nedá riskantně koketovat a čekat, že se vlastně nic nemůže stát. Vždycky se totiž něco stane, a věřte mi, zapamatujete si to pak do konce svého života 🙂

Pokračování: Aluška.org –  Rozhovor o automatické kresbě 2.díl: Každý má páky na to, aby se sám zbavil energetických parazitů

[wp_ad_camp_2]