Škola je jako vězení, řekla v Rozstřelu propagátorka unschoolingu

Zdeňka Staňková spoluzaložila neziskovou organizaci Svoboda učení, která propaguje sebeřízené vzdělávání, možnost nic se neučit a svobodu se vzděláváním skončit. Domnívá se, že pokud dětem budeme důvěřovat a budou mít svobodu se učit přirozeně, vyrostou z nich spokojení dospělí. Nedávno na svém blogu vzkázala odborníkům na vzdělávání, aby dětem „dali pokoj“.

Michal Musil vede gymnázium Jana Palacha, které vzniklo v roce 1991 jako jedna z prvních soukromých škol. Za tu dobu si vybudovalo renomé prestižní a náročné školy. Předloni Musil získal medaili ministerstva školství za vynikající pedagogickou činnost.

„Když se dítě narodí, začíná se učit a spoustu věcí se naučí předtím, než jde do školy. Hlavním cílem vzdělávání nejsou vědomosti, ale to, aby byl člověk šťastný, znal sám sebe, věděl, že může dosáhnout všeho, co si usmyslí,“ řekla Staňková.

„Kvůli škole si děti nemají čas hrát“

Staňková si myslí, že i malé dítě samo ví, co je pro něj dobré a co špatné, a proto by se mělo samo rozhodovat, co se chce nebo nechce zrovna učit, nebo jestli bude chodit do školy, která podle Staňkové bere dětem čas na hraní.

„Děti se neustále učí od sebe navzájem. Nenaučit se číst by byl v naší společnosti založené na psaném textu výkon. Cílem vzdělávání pro mě je, aby moje dítě bylo šťastné a spokojené. Jestli vyroste a bude uklízet a bude spokojené, jsem s tím v pohodě. Pokud bude chtít dělat něco jiného, bude vědět, že za tím může jít a být tím, čím si usmyslí,“ dodala.

Musil je prý sám velký liberál a koncept unschoolingu by podle něj měl být legální. „Mnohokrát jsem zjistil, že se dítě samo bez tlačení někoho jiného pustilo do vzdělávacích činností, nad kterými jsem kroutil hlavou. Jsme pragmatici, alternativní vzdělávání si neumíme představit. Pokud rodiče chtějí dát dítě do alternativní školy, měli by tomu ale přizpůsobit životní styl celé rodiny,“ uvedl Musil.

„Jsem přesvědčený, že existují školy, které pořád pokračují v tom, na co jsou zvyklé. My studenty vedeme k tomu, že vzdělávání nekončí vysokou školou a musí mít vnitřní potřebu ve vzdělávání pokračovat,“ uvedl.

Nebezpečí pro školství podle něj představuje to, že ho řídí nekompetentní lidé. „Když se prosazoval kariérní řád, vadilo mi, že ministerstvo školství nevěří ředitelům škol, že profesionálně zvládnou svoji roli. Říkali, že budou kantory vzdělávat seshora, že se o to musí sami postarat místo ředitelů a to je děsivá představa,“ uvedl.

Úkoly ano, ale jen omezeně, míní ředitel

Hosté pořadu Rozstřel debatovali také o problémech, které poslední dobou hýbou školstvím. Například o tom, zda mají být domácí úkoly povinné. Tuto otázku nedávno oživil případ otce, který pro svého syna ve škole vymohl právo, aby domácí úkoly mohl dělat pouze dobrovolně.

„Domnívám se, že domácí úkoly zejména na elementárním stupni význam mají, ale musí dávat smysl jak tomu dítěti, tak jeho rodičům. Jinak jsem striktně proti, protože se domnívám, že úkoly nemají sloužit k tomu, aby se po škole dopracovávalo to, co se ve třídě nestihlo,“ uvedl Musil.

Podle Staňkové by všechno spojené se vzděláváním mělo být dobrovolné, a to včetně domácích úkolů. „Učitelé nemají právo úkoly zadávat a děti mají právo úkoly odmítnout,“ uvedla.

Celý rozhovor si můžete pustit zde: 

Zdroj: 9