Staroegyptský popis vzniku vesmíru

1. V počátcích před stvořením – Nicota

Každý egyptský text o stvoření začíná stejným základním přesvědčením: že před počátkem věcí existovala tekutá pra-prázdnota – všude, nekonečná a bez hranic a směrů. Egypťané tento vesmírný oceán/vodní chaos nazývali Nu/Ny/Nun – nepolarizovaný stav hmoty. Voda je beztvará a sama o sobě nenabývá žádného tvaru; ani se nebrání tomu, aby byla tvarována.

Vědci souhlasí se staroegyptským popisem vzniku vesmíru jako propasti. Tuto propast vědci označují jako „neutronovou polévku“, v níž nejsou ani elektrony, ani protony; pouze neutrony tvořící jedno obrovské, extrémně husté jádro.

Takový chaos byl ve stavu před stvořením způsoben stlačením hmoty, tj. atomy neexistovaly v normálním stavu, ale byly stlačeny tak těsně k sobě, že se mnoho atomových jader vtěsnalo do prostoru, který dříve zabíral jediný atom. Za těchto podmínek byly elektrony těchto atomů vytlačeny ze svých oběžných drah a pohybovaly se volně, tj. v chaotickém, degenerovaném stavu.

Nu/Ny/Nun je „Subjektivní bytí“; symbol nezformované, neurčité, nediferencované energie/hmoty, inertní či neaktivní; nestvořený stav před stvořením – nemůže být příčinou jeho proměny.

Výraz „nekonečný“ je ovšem synonymem pro „ne konečný“, neurčitý, neomezený, nezformovaný, atd. To znamená, že energie/hmota, z níž všechny věci vznikají, musí být ve svém základním stavu nezformovaná, neurčitá, nediferencovaná atd. Pokud by hmotný základ světa měl nějaké podstatné definice (útvary), působily by tyto jako omezující faktory jeho schopnosti se nekonečně proměňovat. Jeho esenciální nedefinovanost je absolutním požadavkem Boží tvůrčí všemohoucnosti.

2. Nechť započne stvoření

Kondenzovaná energie v neutronové polévce před stvořením neustále narůstala. Tato kondenzovaná energie dosáhla optimální koncentrace nahromaděné energie, která vedla k její explozi a expanzi směrem ven, přibližně před 15 miliardami let.

Právě hlasitý zvuk této exploze způsobil rozpad jednotlivých složek vesmíru.

Staroegyptské texty podobně opakovaně zdůrazňovaly, že příčinou stvoření byl božský velící/jasný hlas – tedy božský zvuk.

Nejstarší nalezené staroegyptské texty z doby před 5 000 lety ukazují přesvědčení, že Slovo způsobilo stvoření Světa. V egyptské Knize o příchodu světla (nesprávně a běžně překládané jako Kniha mrtvých), nejstarším psaném textu na světě, se uvádí:

„Já jsem Věčný … Já jsem ten, který stvořil Slovo … Já jsem Slovo …“

V Knize božské krávy (nalezené ve svatyních Tut-Anch-Amen) také nacházíme, že nebesa a jejich zástupy vznikly pouhým vyslovením slov, jejichž zvuk sám o sobě vyvolává věci. Jak se vysloví její jméno, tak věc vznikne.

Jméno je totiž skutečnost; věc sama. Jinými slovy: každý konkrétní zvuk má svou odpovídající podobu. Moderní věda potvrdila přímý vztah mezi frekvencí zvukových vln a formou.

Slovo (jakékoli slovo) je z vědeckého hlediska vibračním komplexním prvkem, který je vlnovým jevem charakterizovaným pohyby proměnlivé frekvence a intenzity. Jinými slovy, zvuk vzniká stlačováním částic vzduchu – přeskupováním rozestupů a pohybů částic vzduchu, tj. vytvářením forem. Každá frekvence zvukového vlnění má svou vlastní odpovídající geometrickou formu.

Božský zvuk přeměnil potenciální inertní energii/hmotu Nun na části vesmíru jako diferencované, uspořádané, strukturované kinetické energie v podobě objektů, myšlenek, sil, fyzikálních jevů atd.

Přeměnou jednoho typu energie (potenciální) v jiný typ (kinetickou) vesmír ožil, a to v celku i ve svých složkách.

Vše je záležitostí energií.

3. Atam – projevená kosmická energie

Jak jsme viděli, stvoření vzniklo ze stavu ne-stvoření. Egypťané ji nazývali Nun. Nic neboli nill také představuje stav před stvořením vesmíru. Neexistuje žádný vesmír: ŽÁDNÝ NILL NULA. Takový stav vesmíru představuje Subjektivní bytí – nezformovanou, neurčitou a nediferencovanou energii/hmotu. Jeho inertní energie je neaktivní.

Naproti tomu stav stvoření je uspořádaný, zformovaný, definovaný a diferencovaný. Souhrn božské energie během stavu stvoření Egypťané nazývají Atam.

Stvoření je utřídění (definování/vnesení řádu) veškerého chaosu (nediferencované energie/hmoty a vědomí) prvotního stavu. Všechny staroegyptské příběhy o stvoření se vyznačují přesně vymezenými a jasně ohraničenými fázemi.

První etapou stvoření bylo sebeutváření Nejvyššího jsoucna jako stvořitele a bytí, tj. přechod od subjektivního bytí (Nu/Ny/Nun) k objektivnímu bytí (Atam). Zjednodušeně lidsky řečeno to odpovídá okamžiku, kdy člověk přechází ze spánku (stav nevědomí, subjektivní bytí) do uvědomování si sebe sama (nabytí vědomí, objektivní bytí). Je to jako stát na pevné zemi.

Tuto fázi stvoření představovali egyptští mudrci jako Atam/Atum vystupující z Nu/Ny/Nun. V textech Unas (tzv. pyramidových) se nachází následující invokace:

Pozdravení tobě, Atame,

Pozdravení tobě, který vznikáš sám od sebe!

Ty jsi vysoký v tomto svém jménu Vysoký kopec,

Ty přicházíš v bytí v tomto svém jménu Khepri (Stává se Jedním). [§1587]

Atam znamená Jedinost všeho; úplnost. Atam souvisí s kořenem „tam“ nebo „tamam“, což znamená „být úplný“ nebo „učinit konec.“

Ve staroegyptských textech znamená Atam toho, kdo dokončuje nebo zdokonaluje, a v litanii Re je Atam rozpoznán jako Úplný, jako VŠECHNO.

Staroegyptské texty zdůrazňují, že Úplný obsahuje vše. Staroegyptský text zní:

„Jsem mnoho jmen a mnoho podob a mé Bytí existuje v každé Neter.“

Z číselného hlediska není jednička číslem, ale podstatou základního principu čísla; všechna ostatní čísla jsou z ní vytvořena. Jednička představuje Jednotu: Absolutno jako nepolarizovanou energii. Atam jako číslo Jedna není ani liché, ani sudé, ale obojí. Atam není ani žena, ani muž, ale obojí.

Atam je souhrnem uspořádané energetické matrice ve fázi stvoření, zatímco Nun je neuspořádaná energetická sloučenina – Subjektivní bytí. Celková božská energie ve vesmíru se nazývá Nun ve svém chaotickém stavu a Atam ve svém uspořádaném stvoření a jeho bodě stavu/procesu.

Atam představuje uvolnění v uspořádaném sledu existující energie uvnitř Nun, tj. její oživení. To představuje objektivní bytí.

Nun a Atam jsou vzájemnými obrazy, podobně jako čísla 0 a 1. 0 znamená nic, nulu; a 1 znamená „jedno“

4. Existence všeho – stávání se jedním

Stvoření je utřídění (definování/vnesení řádu) veškerého chaosu (nediferencované energie/hmoty a vědomí) prvotního stavu. Všechny staroegyptské příběhy o stvoření to vykazovaly s dobře definovanými, jasně ohraničenými etapami.

Semenem stvoření, z něhož vše vzniklo, je Atam. A stejně jako je rostlina obsažena v semeni, je i vše, co je ve vesmíru stvořeno, Atam.

Jinými slovy, když Vládce vesmíru vstoupil v existenci, vstoupilo v existenci celé stvoření, protože Úplné obsahuje vše.

5. Neteru – božské energie

Právě jsme viděli, že když vznikl Pán vesmíru, vzniklo celé stvoření, protože Úplný obsahuje vše.

Koloběh stvoření způsobují a udržují božské síly neboli energie. Tyto energie stejně jako věčný koloběh stvoření procházejí procesem proměny od zrození-života-stárnutí-umírání-smrti ke znovuzrození. My, lidské bytosti, máme podobné životní síly, které se v průběhu našeho života mění. Naše lidská těla se skládají z mnoha cyklů, které řídí naši životní existenci. Všechny síly zaniknou, když zemřeme.

Egypťané tyto božské síly nazývali neteru. Hlavním tématem vesmíru je jeho cyklická povaha. NeTeRu jsou síly NaTuRe, díky nimž se svět takříkajíc točí. Síly přírody. Nazývat Neteru jednoduše bohy a bohyněmi vyvolává falešný dojem.

Božská energie, která se projevuje v cyklu stvoření, je definována svými složenými energetickými aspekty, které staří Egypťané nazývali neteru. Aby mohlo stvoření existovat a udržovat se, je třeba o této božské energii uvažovat v pojmech mužského a ženského principu.

Staří Egypťané proto vyjadřovali kosmické energetické síly v termínech netert (ženský princip) a neter (mužský princip).

Egyptské slovo „neter“ (neboli příroda či „netjer“) znamená sílu, která je schopna vytvářet život a po vytvoření jej udržovat. Stejně jako všechny části stvoření procházejí cyklem zrození-život-smrt-zrození, tak i hybné energie během jednotlivých fází tohoto cyklu. Je tedy pravda, že staroegyptské neteru, jakožto božské energie, procházely (a stále procházejí) stejným cyklem zrození-růst-smrt a obnovení. Takové chápání bylo společné všem, jak poznamenal Plútarchos; že mnohost přírodních sil (známých jako neteru) se rodí nebo vzniká, podléhá neustálým změnám, stárne a umírá a znovu se rodí.

Jako příklad můžeme uvést housenku, která se narodí, žije, pak si vybuduje kokon, v němž zemře – nebo ještě lépe, promění se v motýla, který naklade vajíčka, a tak dále a tak dále. Máme zde cyklickou transformaci z jedné formy/stavu energie do druhé.

Dalším příkladem je koloběh vody – voda, která se vypařuje a vytváří mraky, z nichž prší zpět na zem. To vše je uspořádaná cyklická přeměna energií v různých formách.

Když o neteru nepřemýšlíte jako o bozích a bohyních, ale jako o kosmických energetických silách, můžete vnímat staroegyptský systém jako geniální znázornění vesmíru. Z filozofického hlediska je tato cyklická, přirozená transformace podobná našemu rčení:

„Čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné.“

Ve vědeckých kruzích je tento jev znám jako přírodní zákon zachování energie, který je popisován jako princip, že energie se nikdy nespotřebovává, ale pouze mění svou formu, a celkovou energii ve fyzikálním systému, jako je vesmír, nelze zvýšit ani snížit.

6. Univerzální energetická matice

Staří a baladičtí Egypťané nečinili/nečiní rozdíl mezi metafyzickým stavem bytí a stavem s hmotným tělem. Takové rozlišování je mentální iluzí. Existujeme na několika různých úrovních najednou, od té nejfyzikálnější až po metafyzickou.

Od Einsteinovy teorie relativity je známo a přijímáno, že hmota je formou energie; koagulací nebo kondenzací energie. V důsledku toho přírodní zákon o zachování hmoty nebo hmotnosti podobně říká, že hmota při žádné fyzikální nebo chemické změně nevzniká ani nezaniká.

Energie je tvořena molekulami, které rotují nebo vibrují různou rychlostí. Ve „fyzikálním“ světě rotují molekuly velmi pomalou a konstantní rychlostí. Proto se věci našim pozemským smyslům jeví jako pevné: Čím pomalejší je rychlost, tím je věc hustší nebo pevnější. V metafyzickém (duchovním) světě molekuly kmitají mnohem rychleji nebo v éterické dimenzi, kde jsou věci volnější a méně husté.

V tomto světle je vesmír v podstatě hierarchií energií různých řádů hustoty. Naše smysly mají určitý přístup k nejhustší formě energie, kterou je hmota. Hierarchie energií je vzájemně propojená a každá úroveň je udržována úrovní nižší. Tato hierarchie energií je úhledně zasazena do rozsáhlé matrice hluboce provázaných přírodních zákonů. Je fyzikální i metafyzická.

Univerzální energetická matrice zahrnuje svět jako produkt složitého systému vztahů mezi lidmi (živými i mrtvými), zvířaty, rostlinami a přírodními i nadpřirozenými jevy. Toto zdůvodnění se často nazývá animismus, protože jeho ústředním předpokladem je, že všechny věci jsou oživovány (energizovány) životními silami. Každá nepatrná částečka všeho je v neustálém pohybu. Jinými slovy: vše je animované (energizované) – zvířata, stromy, skály, ptáci – dokonce i vzduch, slunce a měsíc.

Rychlejší formu energií – tyto neviditelné energie ve vesmíru – mnozí nazývají duchy.

Energie mohou dle libosti obsadit kondenzovanější energii (hmotu), například lidskou, zvířecí, rostlinnou nebo jakoukoli jinou formu. Duch oživuje lidské tělo při narození a opouští ho při smrti.

Přítomnost energií ve všem si již dávno uvědomovali staří a baladičtí Egypťané. To, že v každém kameni, nerostu, dřevě atd. jsou vesmírné energie (neteru), je jasně uvedeno ve stéle Šabaka (8. století př. n. l.):

„A tak neteru (bohové, bohyně) vstoupili do svých těl v podobě každého druhu dřeva, každého druhu nerostu, jako každý druh hlíny, jako vše, co na něm (míněna země) roste.“

7. Neteru a andělé

Neteru (bohové, bohyně) jsou božské energie/moci/síly, které svým působením a interakcemi stvořily a udržovaly (a nadále udržují) vesmír.

Sféry neterů (v křesťanství známé také jako andělé a archandělé) jsou hierarchicky řazeny mezi úrovně/sféry vesmíru.

8. Cyklus stvoření

Systém stvoření je systémem nutné emanace, procesu nebo vyzařování doprovázeného nutnou aspirací nebo návratem ke zdroji. Všechny formy a fáze jsoucna vycházejí z božství a všechny usilují o návrat tam a setrvání tam.

V důsledku Velkého třesku se proti silám vypuzení, které způsobují pohyb všech galaxií směrem ven, staví gravitační/smluvní síly, které galaxie přitahují k sobě. V současné době síly vyzařování převyšují síly kontrakce, a proto se hranice vesmíru stále rozpínají.

Vědci nám říkají, že v určitém časovém okamžiku v budoucnosti se vesmír přestane rozpínat a začne se zmenšovat.

V egyptských textech o rakvích, 130, se o tom píše:

„Po milionech let diferencovaného stvoření se vrátí chaos před stvořením. Zůstane jen Úplný [Atam] a Aus-Ra, už nebudou odděleni v prostoru a čase.“

Staroegyptský text nám říká dvě věci. Prvním je návrat stvořeného vesmíru do chaosu na konci cyklu stvoření, což znamená Velký křach. Druhým bodem je možnost nového cyklického znovuzrození vesmíru, které symbolizuje přítomnost Aus-Ra.

Zastavme se zde na několik minut, abychom se dozvěděli, co bylo v Egyptě inzerováno jako „jména“ božstev.

Aus-Ra se skládá ze dvou slov. Slovo Aus znamená síla nebo kořen. Aus-Ra jako takové znamená moc, světlo Ra; což znamená: znovuzrození Ra.

Princip, díky němuž ze zdánlivé smrti vzniká život, se nazýval/jmenuje Aus-Ra, který symbolizuje sílu obnovy. Hlavním tématem staroegyptských textů je cyklická povaha stvoření, které se rodí, žije, umírá a znovu se obnovuje.

(Výňatek z knihy Egyptská kosmologie)

Zdroj: Egyptian Wisdom Center