Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
STRACH – tváří v tvář svým stínům, jak se jich zbavit?
[wp_ad_camp_1]
Nacházíme se v bodě zlomu, v období monumentálních změn pro lidstvo.
Jediný způsob, jak se připravit na to, co přichází, je to, co celý život hledáme – PRAVDA. Ne pravda o vládách, obchodu, náboženstvích, terorismu, nebo čemkoliv vnějším, ale pravda uvnitř nás samých – naší duše a tzv. stínového já. V západní kultuře jsme neustále učeni tomu, že normální znamená být neustále šťastný a nikdy ne smutný, pouze milující a nikdy naštvaný, pouze odpouštějící a nikdy žárlivý.
Zní to věrně, ale tak to není.
Není v naší přirozenosti potlačovat negativní emoce, protože to způsobuje nerovnováhu. Abychom si podmanili své emoce, musíme je přijmout, ne s nimi bojovat. Musíme je uznat a dovolit jim, aby sloužily svému účelu – učit nás.
Naše vztahy s druhými, s vesmírem, situacemi a událostmi jsou zrcadly částí naší duše.
Je důležité si uvědomit, že pokud cítíte STRACH ze ztráty, STRACH ze smrti, STRACH z války, STRACH z terorismu či změny, dáváte tím ostatním možnost vás skrze tyto strachy ovládat. Když bojujete proti chudobě nebo proti rasismu – když bojujete za vztahy či za svobodu, snažíte se tím navenek potlačit to, co máte ovládnout sami v sobě. Tyto situace reflektují naše strachy.
To je důvod, proč je důležité vyřešit si své strachy a zaměřit se na konstruktivní emoce, které se nebudou manifestovat v materiálním světě v podobě destrukce.
Pokud chcete porozumět svým strachům, analyzujte své ambice a zábrany.
Vaše realita patří vám a zase vám.
Pokud na své strachy pohlédnete jako na takové, jakými skutečně jsou, a pokud začnete zvládat své emoce, jedině poté budete doopravdy svobodní.
Většina lidí si klade otázku, jak jedna osoba může něco změnit? Říkají si, že když je to tedy opravdu tak jednoduché a všechna tato data jsou dostupná, proč už někdo své strachy neovládl a nezměnil tak celý svět pro všechny ostatní?
Díky profesoru matematiky, který vymyslel určitý vzorec v počítačovém programu, můžeme vizuálně pochopit, že vesmír funguje na bázi hologramu. Tento počítačový program ukazuje zdánlivě neorganizovaný vzor, ale jakkoliv blízko jej přiblížíme, vždy uvnitř něj najdeme ten stejný vzor. Každý fraktál, nekonečně rozvrstvený, bude vždy odrážet celek. Když jeden fraktál změní svůj vzor, celý vzor se změní spolu s ním
Toto vysvětluje, že celý svět nepotřebuje být probuzen. Není to závod o informování 7 miliard lidí žijících na této planetě o tom, co se tímto článkem snažím sdělit. Důležité je pouze to, že vy osobně se naučíte, jak zacházet se svými niternými strachy.
přeložila: raja
zdroj: 1
raja:
Každý člověk, který dělá ve svém životě kontruktivní změny, tím ovlivňuje své okolí více, než-li si myslí. Strach je otázka volby. Samozřejmě je naprostá hloupost stát naproti jedoucímu vlaku, posílat mu lásku a předpokládat, že z té energie vysublimuje…Nebezpečí je reálné, skutečné. Ale strach je otázka volby.
Je až s podivem, čeho všeho se dnes lidé bojí.
Strach ze ztráty – nic na tomto světě, kromě své duše a svobodné volby, nevlastním. Dává tedy smysl se bát, že něco ztratím? Znáte někoho, kdo například není žárlivý? Jak můžeme mít majetnické nároky na druhou osobu, když ji nelze vlastnit? A pak se ještě zatěžovat strachem z její ztráty? Nic z toho mi nedává smysl.
Strach ze smrti – lidé se bojí dvou věcí a to je neznámo a bolest. Strach z bolesti se dá pochopit, bolest většinou bolí. Strach z neznáma však pramení z nevědomosti. Pravda je totiž taková, že nikdo nikdy skutečně nezemře. Pouze změní formu, odejde do jiné dimenze.
Strach ze samoty či tmy – tyto strachy mají lidé, kteří se nemají rádi. Já třeba miluji být sama v lese a po tmě. To jsou rovnou 3 strachy, které jsem ve svém okolí zaregistrovala. Takoví lidé se se sebou necítí dobře nebo se bojí, že by o sobě mohli něco zjistit. Taky zde figuruje deformace dnes tak oblíbeným pestrým výběrem nechutných hororů, které křiví lidem přirozenou důvěru ve svět a obzvlášť noční přírodu.
Někdy mi přijde, že lidé už neví, čeho všeho se bát, a tak vymýšlí cipoviny. Znám osobně několik jedinců, kteří mě tímto vždy dokáží překvapit. Jedná se například o strach z krav, úplňku, neuspořádaně děrovaných povrchů (tohle má i název, fakt), konce světa a mnoho dalších iracionálních strachů.
Strach z pravdy. S tím jsem se setkala mockrát. Lidé se bojí znát pravdu, podvědomě se jich třeba dotýká, ale raději vás utlučou citacemi vědců, než aby si ji přiznali. Je to jako obraný reflex. Přesně jako ve filmu Matrix. Systém, antivirus, je v každém člověku. Je do něj implementován výchovou a školami. A když se člověk dostane přes výchovu a školy a stále cítí touhu poznat pravdu, tak jej čekají síta v podobě náboženství, ezoteriky a dalších slepých uliček.
Líbil se mi pasáž z jednoho filmu, který jsem nedávno zhlédla. Jmenuje se Po zániku Země. Will Smith tam mluví o tom, že strach není skutečný. Jediný prostor, kde může strach existovat, je v našich myšlenkách na budoucnost. Je to produkt naší představivosti. Je to stav, který nás nutí se bát něčeho, co neexistuje v přítomnosti a ani nikdy nemusí existovat v budoucnosti. Je to jako šílenství. Nebezpečí je skutečné, ale strach je volba.
Nejlepší, co můžete udělat, pokud čelíte nějakému strachu, je postavit se mu. Jedině tak nad ním získáte kontrolu a jedině tak můžete být skutečně svobodní, protože potom vás nic nemůže ovládat. Když jste beze strachu, jste volní.
[wp_ad_camp_1]
Díky za článek. Dal mi novou krev do žil.
Hezky napsané, týká se to jen té části , kde strach je vlastní volbou. Samotný článek to zmiňuje. Je to výseč určitých směrů, smutek je minulost ….. tomuhle, ale sotva kdo rozumí, když dojde na lámání chleba u sebe.
Existují i jiná vědecká pojednání, taky se v tom běžně nikdo nevyzná. Duvodem je , že naše vědomí je zůžené. A vysledkem je, že prakticky všichni lidi jsou v permanentním stresu , aniž by o tom měli potuchy.
Strach je jiný nazev pro stres.
Jen když stres naroste natolik, že vstoupí do vědomí, lidi řeknou, jo mám stres, tedy strach, že nestihaji, že tratí, že… že…. že….
Pokud je tělo ve stresu, tak se to promítne do podvědomí. Přesněji tělo je tím podvědomím.
Takže slunickovske nazory neplatí ani v otázce strachu a stresu, dokud neovladame prokazatelně tělo a podvědomí. Člověk si může nasadit růžové brýle a usmívat se jako sluníčko, až do doby , co šlápne do kyseliny, která půjde na kost, nebo něco kyselého se odehraje kdekoliv v těle. Tělo produkuje strach a představivost začne produkovat vymyšlené hrozby zvenku. Ztráty, těžkosti…. Pokud člověk už nemá žádná přání, tak může být opravdu na cestě ke svobodě, ale ta je dlouhá a tak ho nejspíš tu a tam strach a stres znovu a znovu a ještě mnohokrát a furt a furt zase a zase překvapí. 🙂
Ja pridám stať – voľne prerozprávanú, pretože som to čítal cca pred 45 rokmi.
Ide o rozhovor dvoch priateľov vo vagóne, v ktorom cestovali ako nájomní kovboji za prácou – konkrétne rozhovor hlavnej postavy, prezývanej Virgínčan – v rovnomennej knihe od Zane Greya. Virgínčan radí svojmu kamarátovi, ktorí už dlhšie trpí nespavosťou kvôli desivým zážitkom a je už z toho riadne vyčerpaný:
„Pred strachom neutečieš ani vo sne. Ja vime, že len čo zatvoríš oči, začnú ťa desiť tie obrazy, takže ťa to núti znova a znova oči otvárať. Ale toto ťa zabije – nakoniec vyčerpaný zletíš z koňa zlomíš si väz. Myslím, že viem, čo ti pomôže – tá rada je od môjho strýka, ktorého kedysi prenasledovali hrôzy občianskej vojny.
Priprav sa na ten des ako na divadlo – nie ako jeho účastník, ale ako pozorovateľ. Aj vtedy, keď sa to nebude dať vydržať – uvedom si – si len pozorovateľ. Takže skús to urobiť tak, že pred spánkom si povieš – chcem si dobre pozrieť tú hrôzu – jednoducho chcem. A urob to! Dívaj sa! Chci sa dívať! A rob to až dovtedy, kým ťa nezačne premáhať spánok – vtedy sa donúť znovu si prehrať tieto obrazy. A znovu! Ako mi vravel strýko – možno po dvoch troch takto vysiľujúcich nociach nad všetkým zvíťazí potešenie z blahodárneho spánku a démoni sa navždy stratia.“
Poznámka – postava kovboja Virgínčana je niečo ako zlatý človek, ktorý sa snaží pomáhať ľuďom, tam kde sa len dá, ale voči zlu a zášti je nekompromisný. Iná rada z rovnakej knižky – ako otec radil Virgínčanovi, ako sa má správať k darebákom:
„Synku – ku všetkým sa správaj otvorene a čestne, a snaž sa im dôverovať. Daj im šancu, neposudzuj a neodsudzuj nikoho pri prvom stretnutí. A takto potom budeš mať aj od iných právo požadovať, aby sa aj oni k tebe správali otvorene a čestne. Ale potom, keď ťa niekto vedome oklame, podvedie zradí, alebo ti inak ublíži – nemilosrdne ho zmeť z povrchu zemského!“
Poznámka – idem z pamäti, takže som to možno prifarbil tak, ako mi to utkvelo – toto neprekladám – knihu som čítal ešte pred maturitou. A zároveň – môžem na vlastnej koži potvrdiť pravdivosť týchto rád na tomto príklade:
Pred rozhodnutím , kam na VŠ po maturite, nám gympel umožnil pár exkurzií v rámci tzv. výberu povolaní, a boli sme aj – kvôli potenciálnym uchádzačom o medicínu – v pitevni. Nebudem zoširoka popisovať – vyšiel som odtiaľ omráčený, lebo – telá som videl, ale kam sa pominul ten život – to, čo robí človeka človekom, živou bytosťou. No a ten môj des – mali tam bazén s formalínom, v ňom ponornú plošinu – výťah, na ktorom bola uložená polorozobraná mŕtvola a asistentka nám ukazovala naložené „súčiastky“ – pĺúca „Aha, sú ako špongia!“, črevá, srdce, atď.
Hororová scéna – ako zapla výťah, teraz ten zvuk a pomaly sa vynárajúce zohavené telo, z ktorého stekala tá kvapalina, a všetko to člapotanie a kvapkanie. Kvôli tomu som prisámbohu poriadne nespal skoro mesiac – keď tu sa mi dostala do rúk práve kniha Virgínčan, a tú stať o zaháňaní desivých obrazov pred spaním som si jednoducho musel vyskúšať – a po 2 dňoch som spával ako dudok! Geniálne!
Njn.Už jste zralí na Oshíka. -) Tak si ho můžete přečíst.
Vyvstává však důležitá otázka: Jak pojmenovat zdravé vnitřní intuitivní čidlo, které nás varuje před reálným nebezpečím, pokud to není „strach“ ve zdravé míře?
Adžna neboli Třetí oko. Sedmá čakra -intuice.
fajn článok 🙂 Pridám stať z filmu Contact, kde sa Judy Foster stretne s mimozemšťanom, ktorý prebral podobu jej otca aby sa toho prvého fyzického“kontaktu“ nedesila. Na otázku Judy, prečo si vybrali na kontaktovanie priamo nás ľudí prišla odpoveď:
Vy ste taká zvláštna rasa. Máte milión možností ako byť šťastní a milión možností ako si navodiť medzi sebou pocit neistoty a strachu. No na to aby ste pochopili skutočnú lásku potrebujete k tomu druhého človeka.
A tak som nejaký ten čas pozoroval ľudí – čo to vlastne je „skutočná láska“ ? A dlho žiadne odpovede ani riešenia – skrátka žiadne AHÁǍ neprichádzali. Až nedávno pozorujúc obzerajúcu sa dcéru v zrkadle mi to došlo. Chvíľu sa obzerala s chvíľu sa cez to zrkadlo so sebou/svojim vnútrom rozprávala. Trvalo do dovtedy, kým jej to vnútro neodpovedalo:o.k z vonku si pekná 🙂 Dva svety : vonkajší – vnútorný, muž -žena, noc – deň, plus – mínus, áno – nie, pravá – ľavá, dobrý – zlý, nula – jedna/exaktná veda/, mikrokozmos – makrokozmos, výhra – prehra, sloboda – väzenie, choroba – liek, pravičiari –
ľavičiari v politike, pravá hemisféra mozgu – ľavá hemisféra mozgu ….
….skrátka duálne vnímanie. Láska skutočná teda je to pochopiť ako absolutno. Sebectvo/ego/Satan je pokušenie alebo vedenie to ťahať našu myseľ na jednu, alebo druhú stranu toho duálneho vnímania. Je vo vnútri každého človeka a tak človek často pokladá za pravdu svoj názor, kdežto pravda skutočná je odhaľovať TO absolutno/alebo ako TO niekto nazýva bohom – nie sa ťahať na strany, kto má akože pravdu. Spôsobuje to totižto kolotoč – cirkuláciu myšlienok protikladmi/resp. energiu na chod matrixu, systémov /, väzenie mysle tu v hmotnom stave na Zemi bez plota. Tým plotom je riadená závislosť na novej viere – v peniaz, ako zhmotňujúceho prostriedku viditeľného okolo nás. Je jednoduché ho dať, ale aj odobrať a ponúknúť ho človeku s vazalstvom duše na realizáciu hmotnej veci, ktorú ale treba potom udržiavať vo funkčnom stave?! Stačí len pozorovať akými prostriedkami a kto toto pokušenie ponúka, nenechať to sebaspoznaním ovládnúť v sebe a satanko sa zrazu začne báť o Vás – nie Vy jeho, ako doteraz niekým riadená Vaša myseľ 🙂 … alebo inak: Odhalíte nevideteľné v kúzle kúzelníkovi a prestanete platiť, požičiavať si za nadšenie v jeho klamstve/imaginarity držím palce 😉
Nula..hezky napsané,k zamyšlení…dekuji
Bingo Zero. -))
Ale moc Slov. Stačí přeci jedno Slovo- Pravda. A pravda je Zákon. A Zákon je?
🙂 a čo v prípade Dozaj, že dvaja oponenti za jedným stolom sú presvedčení, že majú každý svoju pravdu ? Ako to dopadne? Vyhrá ten, kto svoju „pravdu“ presadí – potiahne/presvedčí oponenta na svoju stranu a opačne. Podľa mňa to je len kolotoč, na ktorého princípe sme a v spoločnosti fungujeme do teraz. Zrejme pre tento typ pravdy nás evolučne obehli percentom využívania mozgu delfíny – nebolo to zákonom. Nazývam to tik-tak, ktorý poháňa hodiny – resp. pre spoločnosť matrix 🙂
A v čem si budou dvě meditující bytosti oponovat?
Absolutní nula je kruh,který se uzavírá. Symbolicky: Hlava hada kouše svůj ocas.Howght
🙂 Špirála je dokonalejší útvar ako uzavretý had požierajúci si chvost, alebo inak – ležatá osmička…. Skús meditovať inak . Tak, že vytiahneš ten chvost hadovi z úst a dotkneš sa pravých vecí… 😉 držím palec, bádaj a teológiou prirovnávaj. Nie vždy totižto smerovala k pravde…?!
Není důležitá cesta, nýbrž Cíl. Ten je stejný pro všechny – Vesmírná Extáze.
Kde není pravý Bůh a víra, tam je vždycky strach…:-)