Údaje nevládní židovské organizace o nárůstu incidentů antisemitismu nesedí

Nová, velmi medializovaná zpráva Ligy proti hanobení (ADL / Anti-Defamation League) tvrdí, že počet antisemitských incidentů ve Spojených státech prudce vzrostl o více než 400 %. Tato čísla ADL však nesedí – pokud ovšem nesouhlas s izraelským bombardováním Gazy neztotožňujeme s nenávistí vůči Židům. (ADL je nevládní židovská organizace – pozn. př.)

Zjištění Ligy proti hanobení, že počet antisemitských incidentů ve Spojených státech exponenciálně vzrostl, se dostalo na titulní stránky novin v Americe i ve světě (např. Reuters, CBS News, PBS, CNN, Washington Post). Američtí Židé údajně čelí vlně nenávisti a násilí více, než kdy předtím, a mnozí z nich se děsí pouhého opuštění domu.

Za měsíc od překvapivého útoku Hamásu zahynulo při izraelském bombardování Gazy více než 10 000 lidí, včetně tisíce dětí. Byly zničeny desítky nemocnic, škol a modliteben. Izrael otevřeně oznámil svůj plán vyhnat hustě osídlené obyvatelstvo pásma Gazy do egyptské Sinajské pouště a zemi tak etnicky vyčistit. V reakci na izraelské akce se ve Spojených státech zvedla nebývalá vlna demonstrací vyzývajících k příměří.

Dodatky

Jako důkaz této vlny zveřejnila ADL interaktivní (a pravidelně aktualizovanou) mapu stovek incidentů po celé zemi. Do této mapy protižidovské nenávisti však bylo zahrnuto 153 shromáždění a demonstrací za Palestinu, které tato vlivná nevládní organizace označila za problematické, aniž by poskytla další důkazy. Bylo zde také 84 dalších shromáždění po celých Spojených státech, která podle ADL „podporovala teror“. Tyto protesty, organizace trvala na svém, zahrnovaly „otevřenou a silnou podporu Hamásu“, ačkoli mapa opět nic bližšího nevysvětluje.

Dohromady tyto demonstrace představují v podstatě všechny významné projevy veřejné solidarity s obyvateli Gazy, což pro ADL znamená označit celé hnutí za antisemitské. Jde o velmi kontroverzní postoj, nicméně žádný ze zpravodajských serverů, které se odvolávají na ADL, o tom své čtenáře neinformoval.

Další incidenty uvedené v seznamu ADL jsou rovněž potenciálně sporné. Takto byl například popsán jeden incident v Chicagu: „Jednotlivci na propalestinském shromáždění pronásledovali a fyzicky napadli osobu, která držela obrázek izraelské vlajky“. Z popisu není zdaleka jasné, zda se jednalo o antisemitský útok, nebo o potyčku mezi soupeřícími protestujícími skupinami. Pokud by se na proizraelském shromáždění dostavil jednotlivec s palestinskou vlajkou a byl by napaden, muselo by to nutně znamenat islamofobní trestný čin z nenávisti?

Seznam také nerozlišuje mezi banálními a mimořádně závažnými událostmi. U velkého procenta zaznamenaných incidentů se jednalo o pouhé spatření rasistických nápisů. Například v Medfieldu ve státě Massachusetts „byl na přenosném záchodě ve škole vyřezán hákový kříž“, zatímco ve Warringtonu v Pensylvánii „byl na sloup elektrického vedení nastříkána svastika“. Je však nepravděpodobné, že by graffiti na záchodech bylo tím incidentem, který mnoho Američanů napadne, když čtou titulky o šokujících a nebezpečných akcích proti Židům.

Ve Spojených státech jistě došlo k mimořádně závažným antisemitským incidentům v souvislosti s překvapivým útokem Hamásu a izraelským bombardováním Gazy. Například v Albuquerque ve státě New York muž telefonicky ohlásil (falešnou) bombovou hrozbu. Tvrdil, že se nachází v mesiánské synagoze s batohem plným výbušnin, což způsobilo evakuaci budovy. ADL fakticky staví podobné incidenty na roveň pochodům vyzývajícím k příměří, čímž mlčky ztotožňuje odmítání války s touhou zabíjet Židy.

Někteří cynici by mohli říci, že právě o tohle jde. Historik Norman Finkelstein například tvrdí, že ADL pravidelně ohlašuje příchod nové vlny antisemitismu. Tato prohlášení se často shodují se světovým odsouzením izraelského násilí a naznačuje, že se pak jedná o pokusy záměrně změnit téma, aby se odvedla pozornost od izraelských zločinů.

Miko Peled, izraelsko-americký aktivista a syn bývalého nejvyššího izraelského generála, šel ještě dále a napsal, že:

„ADL je zjevně rasistická, sionistická a protipalestinská organizace, jejímž posláním je palestinské snahy zbanalizovat tím, že jej nejprve ztotožňuje s terorismem a nyní, když se toto tvrzení ukázalo jako absurdní, s extremismem a antisemitismem.“

ADL není jedinou proizraelskou nevládní organizací, která se snaží prezentovat odpor k izraelskému násilí za rasismus. Organizace Stop antisemitismu například zveřejnila fotografie nákladního auta, na němž jsou nápisy „Izrael zabije každých 10 minut jedno dítě. Ukončete pomoc Izraeli ze strany USA“ a „Osvoboďte Palestinu“ spolu s poznávací značkou kamionu. Dalším vybraným „antisemitismem“, který vyprofilovali, byla slova „osvoboďte Palestinu“ vyrytá na kabince záchodu.

Hra na obranu Izraele

O tom, že jedním z hlavních cílů Ligy proti hanobení je obrana Izraele, není pochyb. Údaje o antisemitských útocích ve Spojených státech se koneckonců objevují na stránce s názvem „Postavte se za Izrael“. Kromě toho ADL vydala strategické příručky, které pomohou k „řešení protiizraelských aktivit na akademické půdě“, a nedávno vytiskla příručku s pokyny pro média, které mohou použít při informování o izraelském útoku na Palestinu.

Tato příručka novináře nabádá:

1. aby Hamás nazývali „teroristy“, nikoliv bojovníky,

2. aby popisovali izraelskou kampaň v Gaze za „legitimní vojenskou akci v reakci na masakr ze strany Hamásu s cílem zabránit budoucím teroristickým činům“,

3. aby se ujistili, že čtenáři chápou, že proizraelské protesty jsou morálně lepší než jejich propalestinské ekvivalenty,

4. a aby trvali na tom, že „izraelská armáda koneckonců dělá vše, co je v jejích silách, aby omezila a zabránila civilním obětem“.

Další důkazy o skutečných cílech ADL lze nalézt na její vlastní stránce „Poslání a historie“, kde jsou uvedeny její nejdůležitější momenty a úspěchy. Mnohé z těchto úspěchů je prosazovat zájmy státu Izrael, včetně následujících:

• Světová konference proti rasismu, konference posvěcená OSN, která se konala v jihoafrickém Durbanu v roce 2001, se proměnila v protiizraelskou a antisemitskou slavnost. ADL poté přesvědčí vládu USA a další země, aby se stáhly.

• ADL odhaluje antisemitismus obsažený v publikovaných článcích Stephena Walta a Johna Mearsheimera, kde psali, že „izraelská lobby“ nutí americkou vládu přijímat politiku, která je v rozporu s americkými zájmy. ADL se dále zříká podobných obvinění v knize bývalého prezidenta Jimmyho Cartera, Palestina: Mír, ne apartheid.

• ADL se zasazuje o zavedení přísných mezinárodních sankcí, které by zastavily íránský jaderný program a zahajuje informační kampaň „Stop jadernému Íránu“.

• Ve snaze pomoci řešit antisemitské a protiizraelské zastrašování ve školách a na univerzitních kampusech lobbuje ADL za to, aby ministerstvo školství zahrnulo antisemitismus a antisionismus na univerzitních kampusech do svých trvalých pravomocí v oblasti prosazování občanských práv.

Jak je patrné z posledního příkladu, Liga proti hanobení se váže ke snahám důsledně ztotožňovat odpor vůči politice izraelské vlády s rasismem. Generální ředitel ADL Jonathan Greenblatt zašel ještě dál, když minulý měsíc v televizi MSNBC prohlásil, že antisionismus je antisemitismus: „antisionismus je genocida“. Při vysvětlování tohoto postoje Greenblatt zdůraznil, že „každý Žid je sionista… je to základ naší existence“.

Bojkotování bojkotujících

Vzhledem k postoji Ligy proti hanobení asi nepřekvapí, že taktiku bojkotu Izraele odsoudila jako antisemitskou. A jak se celosvětové rozrůstá hnutí Bojkotu, divestic a sankcí (BDS), ADL nachází kreativní způsoby, jak ho podkopat.

V prosinci loňského roku ADL oznámila, že získala finanční společnost Jlens, a použije ji k boji proti tzv. protiizraelským aktivitám v oblasti progresivního investování.

„Je na čase, aby židovská komunita zasedla ke stolu a využila své moci institucionálních investorů k tomu, aby zajistila, že korporace budou v souladu s našimi hodnotami a nepodlehnou antisemitským tlakům,“ uvedl Greenblatt při oznámení.

Stále více lidí si přeje investovat své peníze eticky, což znamená, že korporace, které znečišťují životní prostředí nebo země obzvláště špatným stavem lidských práv, jsou mimo hru. Vzhledem k tomu, jak Izrael zachází se svým arabským obyvatelstvem a jak okupuje dvě sousední země, může na jakémkoli nárůstu etického kapitalismu tratit, a proto se ADL snaží tuto sféru aktivně ovlivnit a vytvořit pro Izrael výjimku.

Výcvik amerických policistů, aby se stali více izraelskými

Liga proti hanobení má prostřednictvím svých dalších programů mnohem větší vliv na americkou společnost, než si mnozí uvědomují. ADL je například největším nevládním školitelem policistů v zemi. Každé větší metropolitní policejní oddělení v Americe vysílá své policisty do školy ADL pro pokročilé, která poskytuje výuku o extremismu a terorismu pro více než 250 amerických agentur, včetně ICE a FBI. Školení ADL je nyní povinné pro všechny nové zvláštní agenty FBI a zpravodajské analytiky.

ADL rovněž zprostředkovává americkým pracovníkům donucovacích orgánů školení v Izraeli a izraelským a americkým složkám vzájemnou výměnu postupů. Tak se taktiky sledování a zastrašování, které se zdokonalily na Palestincích žijících ve věznicích pod širým nebem, dostávají zpět do Spojených států, kde policie stále častěji zachází s nízkopříjmovými čtvrtěmi a barevnými komunitami podobně, jako Izrael potlačuje své původní obyvatelstvo.

Dokonalým příkladem je město Ferguson ve státě Missouri a zabití Michaela Browna. V roce 2014 zastřelil policista Darren Wilson neozbrojeného osmnáctiletého černocha, když měl ruce nad hlavou a prosil ho, aby nestřílel. Událost vyvolala celonárodní protesty.

Policejní náčelník Timothy Fitch, šéf okresního policejního oddělení, obdržel od ADL financovanou cestu do Izraele, kde se setkal s izraelskými specialisty na protipovstalecké akce a absolvoval s nimi školení. Aktivisté soustavně upozorňují na paralely a souvislosti mezi americkými a izraelskými orgány činnými v trestním řízení, od taktiky až po zbraně.

Brown není zdaleka jedinou americkou obětí policejního násilí vyškoleného v Izraeli. V roce 2006 provedli atlantští policisté, čerstvě po absolvování výměnného programu s izraelskými vojáky v oblasti boje proti terorismu a vymáhání drog, razii bez příkazu v domě 92leté černošky Kathryn Johnston. Až po vypálení 39 ran policisté Johnston spoutali, na její mrtvolu nastražili drogy a nechali vykrvácet.

Hanebná historie

Školení policistů však není zdaleka jedinou pochybnou činností Ligy proti hanobení. Ačkoli se ADL prezentuje jako liberální a pokrokově smýšlející instituce, již téměř sto let stojí v čele boje proti progresivním změnám ve Spojených státech i po celém světě.

Již ve 30. letech 20. století začala ADL provádět dohled nad levicovými organizacemi a podávat zprávy o jejich činnosti Výboru pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů – vládní organizaci, která se zabývala potlačováním levicového myšlení. Ačkoli ADL formálně vystupovala proti McCarthismu, tajně dodávala informace o řadě organizací také FBI, čímž se v podstatě stala soukromou špionážní agenturou.

ADL se postavila proti studentskému hnutí 60. let, napadla nenásilný Studentský koordinační výbor (SNCC) a označila ho za „rasistický“. Zvláštní zášť si však vyhradila pro černošské osvobozenecké hnutí a špehovala samotného Martina Luthera Kinga Jr. Snažila se také udržet nad vodou rasistickou vládu apartheidu v Jihoafrické republice: špehovala politickou stranu Africký národní kongres a přední aktivisty proti apartheidu, například arcibiskupa Desmonda Tuta, a tyto informace pak sdílela s vládou.

V nedávné době se ADL snažila podkopat Hnutí za životy černochů a ostře ho kritizovala za to, že se hnutí snaží zvýraznit souvislosti mezi tím, jak se v USA zachází s barevnými lidmi a tím, jak Izrael zachází s Palestinci.

Čím déle se člověk zabývá historií Ligy proti hanobení, tím těžší je najít progresivní instituci, organizaci nebo hnutí, které by nesledovala nebo nenapadala. V roce 1993 vyšlo najevo, že ADL shromáždila důvěrné informace o téměř 10 000 aktivistech, více než 700 organizacích a infiltrovala nespočet dalších skupin. Mezi sledovanými organizacemi byly například United Farm Workers, AFL-CIO, Greenpeace a řada progresivních arabsko-amerických a židovsko-amerických organizací. ADL dokonce špehovala Koalici proti AIDS (ACT UP) a bojovala za to, aby se homofobie nedostala do jejich osnov.

Bývalý ředitel ADL Irwin Suall shrnul postoj své organizace: „Největší hrozbou pro americké Židy je americká levice.“ Co je to „hrozba“ ze strany pokrokových Američanů, nebylo vysvětleno. Protože však Izrael získává rozhodující politickou a finanční podporu ze Spojených států, dalo by se skutečně říci, že pokud by se veřejné mínění obrátilo výrazně proti Izraeli, byla by jeho legitimita zpochybněna.

ADL po celé období své existence předávala citlivé údaje izraelské vládě a fungovala jako její neoficiální špionážní agentura. Mnozí se však domnívali, že tento vztah jde ještě dál, především až k FBI. V interní zprávě FBI z roku 1969 bylo uvedeno, že ADL velmi pravděpodobně porušuje zákon o registraci zahraničních agentů, protože jedná jako pobočka izraelského státu. „Domníváme se, že je neuvěřitelné předpokládat, že [ADL] není zařízena úředníky izraelské vlády,“ uzavírá se v poznámce.

A zatímco ADL napadá a očerňuje veřejné známé osobnosti, např. palestinsko-americkou kongresmanku Rašídu Tlaibovou. Tvrdí o ní, že je antisemitka, protože podpořila mnoho kroků prezidenta Trumpa, přestože se v minulosti tento prezident dopustil několika antisemitských výroků.

Američtí Židé čelí zvýšenému ohrožení. V roce 2018 zahájil střelec palbu v synagoze Tree of Life v Pittsburghu a zabil 11 lidí. Jen o několik měsíců později zahájil terorista palbu v kalifornské synagoze Chabad of Poway. V boji proti této vlně nesnášenlivosti však nepomáhá spojovat sympatie s palestinskou věcí a protesty proti genocidním akcím Státu Izrael v Gaze s nenávistí k Židům. Přesně to však Liga proti hanobení nadále dělá, přestože mnohé z těchto pochodů vedly židovské organizace.

Akce ADL představují stále zoufalejší zadní voj, jehož cílem je chránit Izrael před oprávněnou kritikou a považovat aktivisty na celém světě za rasisty. Tyto pokusy jsou vskutku ubohé, ale vzhledem k dlouhé historii aktivit ADL, možná ani ne tak moc překvapivé.

Autor: Alan MacLeod – vedoucí pracovník MintPress News

Zdroj: MintPress News