Unipolární svět skončil – americké elity v režimu „nejvyšší paranoia“

Čínský prezident Si Ťin-pching byl čestným hostem ruského prezidenta Vladimíra Putina. Byla to jeho osmá cesta do Ruska od roku 2013, kdy oznámil informace o iniciativě Nová hedvábná stezka, neboli Jedno pásmo, jedna cesta (BRI).

Poté čínský prezident Si navštívil Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum (SPIEF), hlavní obchodní setkání v Rusku, které je absolutně nezbytné pro pochopení hyperkomplexních mechanismů, spjatých s vytvářením eurasijské integrace. Zaměřil jsem se na několik nejdůležitějších diskusí a jednání u kulatého stolu v rámci SPIEF v tomto článku.

V Moskvě podepsali Putin a Si dvě společná prohlášení – jejichž klíčovými koncepty jsou „komplexní partnerství“, „strategická interakce“ a „globální strategická stabilita“.

Ve svém petrohradském projevu prezident Si nastínil „komplexní strategické partnerství“. Zdůraznil, že Čína i Rusko se zavázaly k ekologickému, udržitelnému rozvoji, ke snížení koncentrace oxidu uhličitého. Uvedl spojitost mezi rozšířením iniciativy BRI a „agendou OSN o udržitelném rozvoji“, a vyzdvihl vzájemné propojení projektů BRI s Eurasijskou ekonomickou unií (EAEU). Zdůraznil, jak je vše v souladu s Putinovou myšlenkou Velkého eurasijského partnerství. Vychválil „synergický efekt“ BRI ve spojitosti se spoluprací Jih-Jih.

A co studená válka 2.0?

Bylo zřejmé, že se k tomu pomalu schylovalo během posledních pěti až šesti let. Nyní je dohoda veřejně známá. Komplexní strategické partnerství Rusko – Čína je úspěšné a prosperující; nikoli jako spojenecká smlouva, ale jako stálá silniční mapa, vedoucí k integraci Eurasie a konsolidaci multipolárního světa.

Unipolarismus – prostřednictvím svého démonizačního matrixu – nejprve urychlil osu Ruska do Asie. Nyní obchodní válka, kterou vedou Spojené státy, usnadnila konsolidaci Ruska jako hlavního strategického partnera Číny.

Ruské ministerstvo zahraničních věcí by se mělo raději přestat zabývat projednáváním prohlášení, která prakticky přicházejí každý den, například od generála Josepha Dunforda , šéfa sboru náčelníků štábů, jenž tvrdí, že Moskva usiluje o využití nestrategických jaderných zbraní v tomto evropském divadle. Je to součást nekonečného procesu – nyní probíhajícím na maximum – kdy je vytvářena hysterie tím způsobem, že jsou spojenci NATO zastrašováni ruskou „hrozbou“.

V roce 2014 Rusko nereagovalo na sankce, které uvalil Washington. Poté by jen stačilo pohrozit nezaplacením 700 miliard dolarů v rámci zahraničního dluhu. To by zhatilo veškeré sankce.

V ruských zpravodajských kruzích nyní probíhá rozsáhlá debata o tom, co dělat v případě, že Moskva bude donucena čelit vyhlídce na odříznutí od finančního clearingového systému CHIPS-SWIFT.

S několika málo iluzemi o tom, k čemu může dojít na summitu G20 v Ósace, který se bude konat na konci tohoto měsíce, pokud jde o průlom ve vztazích mezi USA a Ruskem, zdroje ze zpravodajských služeb mi sdělily, že generální ředitel společnosti Rosněft Igor Sechin je připraven poslat „realističtější“ zprávu – pokud nakonec dojde k nátlaku.

Jeho zpráva pro EU by v tomto případě zněla – odříznout se od nich a nadobro se spojit s Čínou. Ruská ropa by tak byla zcela přesměrována z EU do Číny, takže EU by se stala zcela závislou na Hormuzském průlivu.

Válka proti Huawei – růžovému poupěti čínské nadřazenosti 5G – byla označena jako útok na dračí hlavu. Útok na Huawei neznamená jen útok na technologické, ohromné centrum Šen-čen, ale také na celou deltu Perlové řeky: ekosystém v hodnotě 3 bilionů jüanů, který dodává to nejdůležitější v rámci čínského dodavatelského řetězce výrobcům špičkových technologií.

Vstupte do Zlatého prstence

Ani technologický vzestup Číny, ani bezkonkurenční know-how Ruska v oblasti hypersonických zbraní nezpůsobily Americe strukturální potíže. Pokud existují odpovědi, měly by přijít od výjimečných elit.

Problémem pro USA je vznik impozantního, jim rovného konkurenta v Eurasii, a strategické partnerství, což je ještě horší. To uvrhlo tyto elity do režimu „Nejvyšší paranoia“, který drží celý svět jako rukojmí.

Naproti tomu byl předložen koncept Zlatého prstence multipolárních velmocí, který by umožnil Turecku, Iráku, Íránu, Pákistánu, Rusku a Číně zajistit „stabilní pásmo“ podél hraničního území jižní Asie.

Bylo by mnohem realističtější předpokládat, že pokud Washington nepůjde do války s Íránem – protože Pentagon zjistil, že by to byla noční můra – jsou na stole všechny možnosti, od Jihočínského moře až po větší indo-pacifickou oblast.

Deep state neustoupí, a rozpoutá soustředný chaos na periferii Ruska i Číny, a poté se pokusí ještě více destabilizovat srdce oblasti zevnitř. Strategické partnerství mezi Ruskem a Čínou vytvořilo bolavou ránu: bolí to – tak silně – kvůli tomu, že se stane eurasijským outsiderem.

zdroj: 9