„V magnetickém poli Země se otevřela prasklina“. Zemi zasáhl sluneční vítr

Tak to vysvětluje, proč v sobotu ráno jedna moje známá měla silnou žaludeční nevolnost, která ji ve vlnách trápila od brzkých ranních hodin až do poledne. A taky to vysvětluje, proč jsem měl jakousi “zvláštní mentální nepřítomnost” během řízení auta. Mně totiž řízení auta většinou těší. Jakoby s ním srostu, vnímám jeho vibrace, zvuk a “čtu cestu” daleko před sebou, abych měl dost času na reakci a jízda byla plynulejší a přívětivější i pro spolucestující.
Jenomže se mi stalo, že jsem při přejíždění horizontu mezi Trhovou Kamenicí a Slatiňany byl jakoby “odpojen”. Nedovedu to dost přesně popsat, ještě se mi to nikdy nestalo – prostě jsem si uvědomil, že sedím za volantem a jedu, ale nemám nic pod kontrolou a jsem úplně “prázdný”. Jak při dokonalé kontemplaci. 🙂 Když jsem si to uvědomil, tak se mi podařilo zvýšeným úsilím přitáhnout koncentraci pozornosti a zase vnímat jízdu, ale na chvilku jelo auto “bez řidiče” 🙂
Možná, že to souviselo i s tím, že v neděli ráno jsem pozoroval v oblacích naprosto pravidelné vlnky, jako když vítr vytvoří takové ty pravidelné vlnky v písku pouště. Tentokrát to bylo po celé obloze od SV směrem k JZ.