2.DÍL
Tím bych konečně skončila svoji charakteristiku nedůvěryhodných a destruktivních zdrojů, protože by tato série byla naprosto nekonečná. Je toho tolik, co bych k tomu ještě mohla napsat… pokusím se to nějak uzavřít.
Většina (ne všechny) tzv. esoterických nebo duchovních zdrojů, nedělají profíci. Jsou to téměř vždy jednotlivci, kteří se někdy šikují do pracovních skupinek, kteří nemají vědění, nemají dary, ani zasloužené ani rodové, neumí pracovat s intuicí, nevnímají energie, nesledují znamení. Přestože mohou mít na počátku dobrý záměr a mohou opravdu mít vůli pomoci lidem a zejména pomoci sami sobě, problém u těchto jednotlivců je, že pokud neumí intuitivně rozeznávat, sežere je systém.
Systém nechce lidi, kteří se z něj vytrhnou a kteří by z něj vytrhávali druhé lidi. Proto jsou tito jednotlivci používáni k účelům systému a ne v prospěch lidstva.
Dělá se to velice jednoduše. Člověk, který nezná svůj směr, nemá sebedůvěru a nemá rozlišovací schopnosti, ani nemá schopné společníky, kteří by ho zavčas navedli správně a občas klepli přes prsty kdyby začal blbnout, dřív nebo později spadne do nějakého rádoby esoterična, kde je použit sám jako agent, aby do systému tahal další lidi.
Studium duchovna, nebo alternativna, je v tomto zrádné. Člověk musí získat kvalitní pravdivý základ dat a musí pilovat své charakterové kvality, trénovat svoji intuici a svoji citlivost. Pokud to nemá, je zahlcen hromadou nesmyslů, polopravd, manipulací a pokud nemá klíčové rozlišovací schopnosti, přijme je za své, aniž by jim doopravdy rozuměl. Prostě se chytne toho, co se nabídne a co vypadá lákavě.
Jenomže když používáte něco, čemu nerozumíte, pouze opakujete to co jste četli, nebo co vám bylo řečeno, neumíte to obvykle použít, nebo v horším případě, převezmete to co byste neměli a uškodíte sobě i druhým. Zejména prohlásíte-li se za nějakého terapeuta a začnete léčit nějakou věcí nevinné lidi, kteří vám svěřili svoji důvěru a své zdraví. Jak může někdo přenést přes své svědomí, že aplikuje na klienty něco, aniž by věděl co to s nimi opravdu dělá, to mi rozum nebere a ani tomu rozumět nechci, ale děje se to, bohužel naprosto běžně!
Tato masa lidí, v zoufalé snaze najít sám sebe a vydělat nějaký peníz, bude kopírovat a opakovat skoro cokoliv, co zní lákavě, lahodně, příjemně a funkčně. Co naplat, že tomu vlastně nerozumí, co naplat že to při použití selského rozumu nedává smysl, co naplat? Hlavně že budou někam patřit, můžou si dát na zeď diplom a můžou se hřát na výsluní své fiktivní slávy, když za nimi začnou chodit klienti a uznávat je za to, jací jsou léčitelé a ještě jim za to platit. A ještě budou mít pocit, že tím spasí svět! – Vzpomínáte na úryvek z nedávného článku, kde byla citace z webové stránky ,,terapeutky” hooponopono, která tam píše, že pomocí této metody ,,čistí i globální věci?” To je přesně ono a to už se opravdu pohybujeme mimo reálný svět a mimo veškerý selský rozum. Jak může být terapeut někdo, kdo ani neví, že zodpovědnost neseme každý za sebe a své činy?
Pro někoho je to možná novinka, ale na světě nejsem jenom já, já ten svět sdílím s miliardami jiných lidí, kteří mají zcela odlišné hodnoty a odlišný způsob myšlení a ty lidi musím umět respektovat a brát na vědomí. Respektovat druhé znamená i to, nebrat si je osobně. Chápat že každý vyjadřuje prostě sám sebe, nebo svůj systém víry, kterému je prakticky jedno, jestli existuju, nebo co dělám. Vznikal si za vlastních podmínek a má svůj vlastní příběh, do kterého nevidím a do kterého mi ani nic není, pokud mě dotyčný sám nepozve. Celý svět se opravdu netočí jenom kolem mé maličkosti a celý svět se fakt nepodělá, když se za něj budu modlit. Protože je to svět dalších miliard, které jdou často úplně jiným směrem než já a já nerozhoduji o osudu světa, já rozhoduji pouze o svém vlastním. O osudu světa či lidstva, rozhoduje lidstvo jako celek, po součtu kolektivního vědomí. Jednotlivec sice může ovlivnit kolektivní vědomí, ale nemůže nic rozhodnout za zbytek světa.
Zajímavý obsáhlý článek. Asi je potřeba lidi zbavit škodlivých berliček a nahradit je prospěšnými.
Jinak se mě nepodařílo pochopit, jaké skutečné prožitky má pisatelka.
Pisatelka má prožitků hodně a postupně je píše na web, nebo ty nejcennější do svých knih. Je nutno sledovat. V jednom seriálu se nedá vysvětlit vše.