Starověké Řecko bylo slavné zrozením demokracie – první rozpoznatelné volby se odehrály v řeckých městských státech kolem 5. století před Kristem. Ale i tak ne všichni lidé, kteří měli v té době právo volebního hlasu, tak učinili. Bylo dokonce i speciální slovo, které popisovalo lidi, kteří volební hlas neměli.

A to slovo bylo: IDIOT

Význam slova se v průběhu let změnil, ale v té době byl za idiota považovaný někdo, kdo byl egocentrický a nevzdělaný; někdo, kdo se vůbec nezajímal o veřejný život a záležitosti ostatních. Idiotem byl někdo, kdo se narodil mimo systém a prostřednictvím vzdělání a zapojení do každodenního života se stal občanem.

Není vůbec pravdou, že všichni Řekové nebo dokonce všichni občané Athén byli povoláni k volebnímu hlasování, a není to pravda na mnoha úrovních.

• Pouze muži (svobodní a rození Řekové a vlastníci majetku, později se dovolovalo volit také těm co se narodili rodičům, kteří pocházeli oba z Athén) se mohli stát občany.

• Pouze občané mohli hlasovat.

• Tito potenciálně hlasující občané byli však také omezeni pouze na ty, kteří nemají osobní nebo zděděnou známku (atimii) proti Řekům samotným a řeckému státu.

• Kromě toho, co bylo dobré a platné v jednom období řecké demokracie, nemuselo být nutně dobré a platné v obdobích jiných.

[wp_ad_camp_2]

„1275a: 22-23: Jednoduchá definice občana byla taková, že je to někdo, kdo se může účastnit soudnictví [tj. Sloužit jako soudce v soudním systému] a řídit se [tj. sloužit ve veřejné funkci, což zde znamená nejen úředníky se soudní pravomocí, ale také sloužící ve shromáždění, ale i v radách vládního systému, které mají tyto instituce]. „Stoa Project Aristotle„

Aténští občané – muži se aktivně účastnili, ale hlasování bylo pouze částí toho, co se myslí demokracií.

• Hovořit dobře a být fyzicky přítomen v komunálním životě bylo rozhodující.

• Aténské shromáždění, které mělo 6000 občanů, rozhodovalo o většině otázek.

• Občané-řečníci přesvědčovali své spoluobčany-voliče.

• Samotné hlasování mohlo být prováděno zvedáním rukou, jak je vidět Aristofanově komedii Ecclesiazousai, kde Praxagora popisuje hlasování ve Shromáždění:

  Je to náročné; ale musí to být provedeno, tak, aby se, jak pravil volební protokol, ukázalo celé nahé na rameno.

• Úředníci si vybrali vítěze na základě vizuálního odhadu většiny rukou. Určitě nepočítají natolik, aby se ujistili, že bylo 6000 rukou na 6000 diskrétních tělech. Někdy byly použity, při tajných volbách – malé, barevné kuličky – umístěné v urnách. 6000 nebyli všichni občané, ačkoli to byla velká část.

Těchto 6000 občanů sloužilo jako porota, která se setkávala něco kolem poloviny dnů v roce, přičemž každý z deseti kmenů poskytl požadovaný podíl členů.

Loterie vybrala 400 nebo 500 mužů pro třetí vládní skupinu, nazvanou boule.

[wp_ad_camp_2]

Steven Kreis, ve své knize „Athénské původy přímé demokracie vysvětlují odkaz“ vysvětluje pojem “idiot”ve studentských novinách:

„V Aténách byl občan, který neměl oficiální postavení nebo nebyl obvyklým řečníkem ve shromáždění, označen jako idiotai.“

Což je velmi vzdálené od nazývání nevoličů „idioty”.

Idiotai se také používá k odlišení obyčejných lidí od chudých (penetes) a silnějších (dynatoi). Idiotai je také výraz, který se používá pro „nekvalifikovaného pracovníka.“

Zatímco nevíme, jaké jsou údaje o tehdejší populaci v Aténách, a to se časem měnilo, kdyby to bylo řekněme nějakých 30 000 mužských občanů, více než třetina z nich se občas aktivně zapojila do politiky. Kdybychom následovali aténský příklad, kdo by krmil, dům, oblékal, vzdělával a léčil rodiny politiků? Platba za dobu strávenou naplněním občanské povinnosti nejprve vůbec neexistovala. Aristoteles má ve své “Politice” několik pasáží vysvětlujících proč. Zde je jedna z nich:

„1308b: 31-33: Ve všech systémech vlády je nejdůležitější mít zákony a zbytek vládní správy tak uspořádané, aby soudci nemohli finančně profitovat ze svých kanceláří.“

Je tam pasáž z díla připsaného Aristotelovi v sekci o Solonovi, která pravděpodobně vedla k nápadu sloupkaře. Pochází z “Ústavy”, sekce 8:

Navíc, [Solon] viděl, že stát často podléhal vnitřním sporům, as tak zatímco mnozí z obyvatel, z naprosté lhostejnosti, přijali, co mohlo na zasedání vyvstat, učinil zákon s výslovným odkazem na tyto osoby, přičemž uznal, že se každý, kdo se v době nesmiřitelných občanských konfliktů nechopil zbraně v boji za jakoukoliv stranu konfliktu, měla by ztratit právo občana a přestat hrát jakoukoliv veřejnou roli ve státě.

[wp_ad_camp_2]

Ačkoli to není poslední slovo, které by mohlo být řečeno k této otázce, moderní Američané nejsou jako klasičtí Atéňané. Nežijeme naše životy na veřejnosti a ani my všichni nechceme být političtí (ačkoli ani Sokrates neseděl v aténské radě). Nicméně požadují, abychom byli trestáni za to, že jsme:

• nešli k volebním urnám a

• a tajně hlasovali

jednou za 4 roky, přestože právě TO bylo to, co dělali v kolébce světové demokracie, a co dnes postrádají všechny vlády světa – protokol prastarého řeckého demokratického procesu.

pro tadesco přeložil Pedro | zdroj: 9