Velcí lidé mluví o velkých věcech, malí lidé mluví o druhých lidech

Nedávno jsem dělala doprovod, sedíme v čekárně a před námi na stolku časopis. Měli jsme čas, začali jsme v něm listovat. Nevím přesně, který to byl časopis, mám pocit že Sedmička, nebo něco v tom stylu. A byla jsem dost vykulená haldou pitomostí, co tam byly. Fakt jsem se ptala sama sebe, jací lidé si tohle kupují a co z toho vlastně mají.

Já si časopisy nijak často nekupuju. Dřív jsem kupovala pravidelně Enigmu, teď už ani tolik ne, protože jsem zjistila, že se témata po pár letech recyklují. Taky se mi líbí časopisy o vědě, o dějinách nebo Apetit, jsou tam pěkné recepty a ještě krásnější fotky. Takže mám nějakou představu o tom, co by mělo být ve slušném časopise.

Bulvární škvár nekupuju a nečtu vůbec. Poté, co jsem měla osobní zkušenost s ,,kvalitou“ bulvárního tisku (absolutně je nezajímá pravda, jdou jenom po lákavém nadpisu a vůbec jim to není trapné, ani když jim řeknete do očí že vědomě píšou lži, je jim to jedno), vím že se tam rozhodně nedozvím nic úžitečného. A už vůbec ne pravdivého. Jim stačí jenom vědět jména jako nakopávačka a zbytek si prakticky vymyslí.

Ale časopis o vědě, dějinách, nebo s recepty, tam nebyl. Jenom tyhle drby o celebritách. První jsme si jenom prohlíželi fotky a koukali kdo jak zestárnul, to šlo, ale pak jsme začali skutečně číst. A dozvěděli jsme se samé strašlivě důležité věci.

Pokračování článku: Velcí lidé mluví o velkých věcech, malí lidé mluví o druhých lidech