Východní země EU jsou čistými plátci už dávno. Piketty volá po restartu Unie

Propast mezi východem a západem Evropy se nezmenšuje. Naopak ji prohlubuje rostoucí odliv prostředků z východu a ztenčující se proud evropských dotací ze západu. Upozorňuje na to francouzský ekonom Thomas Piketty, autor bestselleru o nerovnosti ve společnosti Kapitál v 21. století.

[wp_ad_camp_2]

Největšími čistými přispěvateli do rozpočtu Evropské unie byly v roce 2016 Německo (11 miliard eur) a Francie (9 miliard), největšími čistými příjemci Polsko (7 miliard) a Rumunsko (6 miliard). Není proto divu, že Polsko, Bulharsko ale ani Česko nesouhlasí například s návrhem na krácení zemědělských dotací. Česko by přišlo o zhruba 2,9 miliardy korun ročně.

Pro období 2014-2020 dosahuje částka, kterou může Česko vyčerpat z evropských fondů, zhruba 612 miliard korun. Ponecháme-li stranou, nakolik se vydělené peníze skutečně daří čerpat (Evropská komise zatím Česku vyplatila 65 miliard, tedy 11 procent), vychází to na necelých 90 miliard korun ročně.

Pozice ČR vůči evropskému rozpočtu:

Po roce 2020 lze navíc předpokládat, že financí z EU bude dál ubývat, ačkoli předseda komise Jean-Claude Juncker se vyslovil pro „modernizaci“ kohezních fondů bez velkých škrtů v evropské politice soudržnosti. Česko by například mělo přijít o možnost spolufinancování infrastrukturních projektů. Podoba evropských fondů pro další období ale ještě není dohodnuta, Česko o ní podle premiéra Andreje Babiše začne s Bruselem jednat letos v květnu.

[wp_ad_camp_2]

Česko je na tom nejhůře

Přestože se může zdát, že jde o velké peníze, to podstatné se odehrává jinde. Jak upozorňuje francouzský ekonom Thomas Piketty, jehož kniha Kapitál v 21. století z roku 2013 se stala celosvětovou senzací, Evropa si zadělává na problém hlubšího štěpení mezi západem a východem kvůli masivnímu odlivu prostředků z východu na západ skrze odvádění zisků dceřiných společností na východě do západních centrál.

Jen v roce 2016 si zahraniční vlastníci firem v Česku, z nichž většina je ze „starých“ zemí EU, na dividendách stáhli 289 miliard korun, což byla zatím nejvyšší částka.

Evropská integrace sice východním zemím přinesla vyšší produktivitu jejich ekonomik a pracovní místa, ale zisky jsou z velké části transferovány na západ. Vzniká tak pocit koloniálních poměrů, upozorňuje Piketty.

V letech 2010-2016 odešlo 4,7 procenta polského hospodářského výkonu v kapitálových příjmech na západ, zatímco opačným směrem z evropského rozpočtu to bylo 2,7 procenta. V případě Slovenska tento poměr činil 4,2 ku 2,2 procenta. Nepříznivě toto srovnání vyznívá i pro Maďarsko (7,2 ku 4 procenta). Suverénně nejhůře je na tom ale Česko s poměrem 7,6 ku 1,9 procenta.

Piketty volá po „rozsáhlé intelektuální a politické“ reformě evropských institucí včetně jejich skutečné demokratizace, která má přinést nápravu této nespravedlnosti. Jak přesně má takový nový začátek vypadat, už ale neprozrazuje.

[wp_ad_camp_2]

Na tahu jsou odbory
Francouzský ekonom přitom není jediný, koho toto téma znepokojuje. Objevilo se ostatně i v nedávných prezidentských i předchozích sněmovních volbách. Jenže politici často skončí konstatováním, že nemají jak přimět akcionáře nechat v Česku peníze, které tu vydělali. Zavedení progresivních či sektorových daní by mohlo investory doslova vypudit ze země.

Objem odtékajících dividend by mohlo snížit zvýšení mezd v českých firmách zahraničních vlastníků. To je v gesci odborů. Jejich bosové by ale museli najít odvahu troufnout si i na někoho jiného než jen (občas) na vládu.

Zdroj: 1