Výzkum transgenderů naznačuje, že se jedná o důsledek změn v mozku

Kontroverzní otázka a hojně debatované téma současnosti se možná konečně dočká vědeckého posunu, nehledě na emoce zainteresovaných politických a sociálních aktérů. Díky mozkovým scanům se totiž zdá, že odmítnutí svého biologického pohlaví má svůj původ ve struktuře mozku.

 

[wp_ad_camp_2]

 

Výzkum, jehož se zúčastnilo 160 dobrovolníků, ukázal, že biologičtí muži trpící genderovou disforií (pocit, že se narodili do „špatného těla“ a přísluší k opačnému pohlaví) mají jinou strukturu mozku a neurologické vzorce než ostatní muži – podobnější ženám. Stejně to platí i v opačném případě, kdy se mozek ženy, která se cítí být mužem v ženském těle, podobá mužskému. Výzkum také ukázal, že náznaky tohoto fenoménu jsou viditelné už během dětství.

Výsledky prezentovala Evropská endokrinologická společnost během každoročního setkání v Barceloně a informoval o nich třeba britský deník Telegraph. Už tam bylo naznačeno, že závěry zřejmě povedou ke kontroverzi ze strany lidí, kteří se domnívají, že jejich pohlavní identita závisí na svobodném rozhodnutí, nikoliv na lékařském rozhodnutí. Tak či onak, vědci zodpovědní za tento výzkum prohlásili, že jejich objev může pomoci doktorům a dodá jim další pomůcku k poskytnutí lepší péče a rad pacientům v raných fázích. V současné době děti, které trpí genderovou disforií, podstupují psychoterapii. Za určitých podmínek také mohou podstoupit hormonální terapii, která oddálí jejich pubertu, aby se takto životně důležité rozhodnutí odložilo co nejdéle.

V jiných zemích se děti podrobují hormonálním terapiím, které přímo mění jejich biologické pohlaví, to je ovšem předmětem intenzivních debat a kritiky.

Profesorka Julie Bakkerová, která výzkum vedla na Univerzitě v Liège v Belgii, k tomu řekla: „Přestože je potřeba více výzkumu, máme nyní důkaz, že pohlavní rozdílnost mozku se liší u mladých lidí trpících genderovou disforií, což ukazují charakteristiky jejich mozku, které jsou typické pro pohlaví, jímž se cítí být.“

Ačkoliv se zmínění výzkumníci neúčastní genderové diskuse současnosti, hledání a prezentace ověřitelných důkazů se do budoucna bude dozajista hodit. Zdá se ale, že ne každý, kdo se cítí být druhým pohlavím, tyto změny v mozku skutečně má – pokud ano, výzkum naznačuje, že by je měl pociťovat už v dětství, případně v adolescenci.

 

[wp_ad_camp_2]

 

Na druhou stranu, jelikož se genderismus prudce šíří Evropou a stal se velmi módní ideologií, možná bychom si měli položit otázku, na kolik takové prostředí ovlivní mozek. Je něco trochu jiného, když má někdo odmala problém s identitou, a když je vystaven otevřené propagaci jinakosti všeho druhu a potlačování klasického rozdělení na muže a ženy.