1. Zelený hrášek

Zelený hrášek není tak jednoduchý, jak se zdá. Falšovaný hrách je směs sojových bobů, čínského hrachu, barviv a disiřičitanu sodného. Na ten je mimochodem v mnoha zemích vydán zákaz používání kvůli vysokému riziku onkologických onemocnění a možného narušení metabolismu.

Jak nekoupit náhražku?

• Nakupujte hrášek u prověřených výrobců, kteří uvádějí místo původu potraviny. Příliš výrazná, nepřirozená barva svědčí o tom, že během výroby bylo přidáno k hrášku barvivo

© Sputnik / Michael Mordasov

Zelený hrášek

2. Skořice

Náš život už nikdy nebude jako dřív: to, co jsme považovali za skořici, je ve skutečnosti kasie. Kasie je levná náhražka slavného koření, která se prodává jako skořice, ale má jinou vůni a hlavně je zdraví nebezpečná (aromatické sloučeniny, které obsahuje kasie, mohou vyvolávat migrénu). K výrobě skutečné skořice se používá tenká vnitřní vrstva kůry stálezeleného stromu, který roste pouze na Srí Lance a v západní Indii. Kasie se získává z kůry stromů rostoucích v Číně, Vietnamu a Indonésii.

Jak nekoupit náhražku?

• Nejčastěji je na balení se „správnou“ skořicí napsáno Cinnamomum verum, аle kasie je označena jako Cinnamomum aromaticum

• Tyčinky skutečné skořice jsou velmi křehké, světlé a na řezu připomínají ruličku papyrusu z tenkých lístků. Kasie má dost tvrdé trubičky z kůry výrazně hnědé barvy

3. Borůvky

Nekomerční centrum pro práva spotřebitelů v USA provedl výzkum potravin, jejichž výrobci uvedli ve složení borůvky, a došli k nemilým závěrům. Ve většině z nich nebylo po borůvkách ani stopy. Místo tohoto ovoce tam byla směs škrobu, hydrogenovaného oleje, barviv a aromatizátorů.

Jak nekoupit náhražku?

• Čtěte složení. Jestliže je v seznamu jako ingredience uvedeno barvivo indigotin (E132), borůvky v produktu nejspíše nebudou

© Sputnik / Mikhail Mordasov

Borůvky

4. Minerální voda

Minerální voda je unikátní produkt, který během procesu své výroby a následného plnění není nijak zpracováván a dostává se do láhve přímo ze zdroje. Díky tomu jsou zachovány jeho léčivé účinky. Ale tato unikátnost svádí nečestné výrobce k podvodům.

Falešná minerálka je směsí vody z vodovodu, jódu a soli. Její nákup může hrozit problémy se zdravím kvůli absenci kontroly kvality.

Jak nekoupit náhražku?

• Na ideální láhvi minerální vody je uveden zdroj jejího původu a uvedeny přesné pokyny k používání (gastritida, onemocnění ledvin atd.)

• Určitě si všímejte toho, zda je etiketa rovná, text na ní zřetelný a zátka pevně zašroubována

5. Šlehačka

Někteří výrobci šlehačky jsou tak tvrdí, že se při výrobě této potraviny zcela obejdou bez smetany. V roce 1966 americký chemik William Mitchell vynalezl náhražku šlehačky, která se skládala z kokosového oleje, kukuřičného sirupu, přírodního aromatizátoru a zahušťovadel. Mimochodem mléko tam také je, ale velmi málo. Takový druh šlehačky má samozřejmě své přednosti: neklesá, vypadá skvěle a pro začínajícího kuchaře je snadné s ní pracovat. Ale skuteční znalci poznají podvod.

Jak nekoupit náhražku?

• Na štítku balení šlehačky musí být na prvním řádku slovo „smetana“ a ne „rostlinné tuky“ nebo „cukr“

• Výrobci falešné šlehačky rádi chytračí: na balení zobrazí šlehačku a v názvu skromně uvádějí „mléčný výrobek“, „šlehačkový krém“. Věnujte pozornost slovům, zde mají skutečně význam

© Fotolia / Picsfive

Šlehačka

6. Hřebenatky
Hřebenatka je mlž a příšerně drahá delikatesa, ale málokdo ví, jak vlastně vypadá. Tady klamou gurmány nečestní prodavači, kteří jim místo hřebenatek nabízejí rybí mleté maso, maso chobotnice, mořského koníka a dokonce i žraloka. Někdy se v restauraci jako hřebenatka tváří ledová houba jako součást salátů.

Jak nekoupit náhražku?

• Stoprocentní hřebenatka je pouze v ulitě. Zaměnit ji něčím jiným a zfalšovat nelze

• Mrazené hřebenatky musí mít světle růžovou nebo béžovou barvu

© Fotolia / Tazzjang

Hřebenatky na grilu

7. Kaviár

Kaviár je skutečný „přeborník“ v oblasti falzifikátů. Nečestní výrobci falšují nejrůznější druhy kaviáru, například kaviár létající ryby (tobiko) nahrazují kaviárem huňáčka severního a předem obarvený kaviár štiky bývá často vydáván za nejdražší — černý. Odborníci uvádějí, že podle chuti poznat pravý kaviár není tak jednoduché. Třetina veškerého kaviáru, který se prodává v Evropě, je falzifikát.

Zvláštní místo zaujímá červený kaviár — ten je falšován nejčastěji. Falšovaný červený kaviár je směs želatiny, rybího vývaru, rostlinného oleje a barviva. Na pultech obchodů můžeme vidět náhražkový červený kaviár, který je vyroben z vodních rostlin, ale je fakt, že jeho cena je tak nízká, že splést si takový kaviár s pravým je velmi těžké.

Jak nekoupit náhražku?

• Pravý černý kaviár není ideální: kuličky mají různou velikost

• Kaviár létající ryby, tobiko, je o trochu větší než kaviár huňáčka severního

• Když se červený kaviár lepí na zuby, obtížně se polyká a má ostrou rybí vůni, je to bohužel falzifikát

© Sputnik / Valeriy Melnikov

Kaviár

8. Uzeniny

Skutečné uzení je dost dlouhý a pracný proces, a proto výrobci stále častěji používají „tekutý dým“. Žádné přesvědčivé důkazy způsobené škody „tekutým dýmem“ vědci zatím nenašli, ale nekvalitní náhražky a předávkování tohoto prostředku při uzení mohou způsobit otravu.

Jak nekoupit náhražku?

• Uzené maso nebo ryba musí být suché a nepříliš výrazně zbarvené. Barva celého povrchu musí být rovnoměrná, bez tmavých a světlých skvrn

Zdroj: (1)