Máme svobodu nebo je vše předurčeno?

V kontextu fyziky existují dva obecné pohledy na povahu času. Jedním je prezentismus, podle kterého existuje pouze přítomnost, která se neustále rodí a okamžitě zaniká. Minulost již není a budoucnost ještě nenastala.

Tím druhým je právě eternalismus, podle kterého jsou minulost, současnost i budoucnost stejně reálné. O minulosti, přítomnosti či budoucnosti lze mluvit jen z hlediska vědomého prožitku. Z tohoto pohledu je nyní čas a zde je prostor. Jinými slovy, stejně jako teď jsem tady, je pro mne naprosto přijatelné, že mohou být i jiné body v prostoru, kde se mohu nacházet. Stejně tak jako jsem nyní tady, existuje spousta dalších bodů v čase, minulost i budoucnost, kde možná existují i jiné verze či jiné části mého já, a jsou stejně reálné.

Buonomano zakládá mnoho svých předpokladů na zajímavé teorii blokového vesmíru, podle které čas neplyne, vlastně se vůbec nikam neubírá, to jen my ho tak vnímáme. Tím, že považujeme minulost, přítomnost a budoucnost za materiálně totožnou, je teorie v souladu se zákony fyziky, jak je chápeme. To, že čas neplyne, ovšem neznamená, že se nic neděje. Události nastávají, lidé stárnou a tak dále.

[wp_ad_camp_1]

„Věci se mění,“ potvrzuje profesor z Massachusettského technologického institutu Brad Skow. Současně se ale domnívá, že události nemizí někde v minulosti. V té části časoprostoru, kde se udály, také zůstávají.

Kdo vlastně činí rozhodnutí?

Podle Buonomana je důležité, jak chápeme, co svobodná vůle vlastně znamená. Z hlediska neurovědy by mohlo jít o subjektivní pocit našeho nevědomého mozku. Buonomano to srovnává s fyzickými pocity. “Bolest může být pocit, který se dostaví, když nám někdo šlápne na palec. Svobodná vůle je subjektivní smysl – pocit, který máme, když podvědomý mozek činí rozhodnutí, čímž získáváme dojem, že to byla vědomá mysl, která se právě rozhodla, “ vysvětluje Buonomano.

Domnívá se, že náš mozek byl utvořen tak, aby se mohl orientovat v našem neustále se měnícím světě tím, že předpovídá, co se stane a kdy, a podle toho reaguje. Buonomano tak nabízí radikálně nový pohled na mozek, kde je nejdůležitější funkcí nervových obvodů generovat procesy, jejichž aktivity definují čas. Přiznává, že je toho ještě mnoho, co mají fyzici a neurovědci o pravé povaze času zjišťovat, ale zkoumáním konceptů, které se na první pohled mohou zdát nesmyslné, můžeme získat lepší pochopení reality.

[wp_ad_camp_1]

Na základě fyziky, evoluční biologie a filozofie profesor Buonomano dospívá k názoru, že konečným cílem mozku možná je předpovídat budoucnost – takže náš mozek je vlastně stroj času.

Zdroj: 1