Věci, které v pohádkách…..

…..zcela prokazatelné, že pohádky mají skryté až neuvěřitelné pravdy. Jeden čtenář tadesca zaslal následující článek. Velice zajímavý….

01:27

Pohádka ta pravdu skrývá, hloupým ji však neodkrývá…..

….je heslo, které mne již před několika lety velice oslovilo. Začal jsem si více uvědomovat informace vkládané generacemi rozličných kultur do jejich pohádek. Přicházel jsem na chuť způsobu symbolické a kontextové řeči obsahující velice důležité a závažné informace o jistotě tohoto světa, jejích jevech, vztazích, vazbách a důsledcích. Moudré pohádky jsou důležitým základem a jsou zajisté na počátku moudrých generací. O to lépe a přesněji můžeme posoudit současné dětské oblbováky, kterých jsou plné všechny televizní stanice. Tupé hovadiny – per analogiam – jsou pravděpodobně zamýšleným počátkem budoucích generací tupých hovad. Snad to pochopí stále více rodičů.

V tomto článku však musím sebekriticky přiznat méně vlastního důvtipu, inteligence, analytiky i zkušeností. Jsou momenty v klasických pohádkách nad jejichž konceptuálním významem zoufale tápu. Nepřišel jsem dosud s jistotou na jejich jádro pudla ani na jádro jiného savce. Ve čtenáře tohoto článku tak upírám své naděje v tom smyslu, že mi někdo z vás potvrdí nebo vyvrátí domnělou moudrost těchto známých pohádkových momentů a jejich symboliky.

 

[wp_ad_camp_2]

 

Jak si vybrat Zlatovlásku

V mnoha pohádkách řeší spanilý princ, junák či čacký chasník (prototyp kladného mužství – „klaďáka“ se kterým je snadno se ztotožnit) problém, jak mezi mnoha jinými dívkami poznat schovanou Zlatovlásku. Jak ji poznat a rozlišit s cílem pojmout ji za ženu. Pohádka nám a podvědomí našich dětí podle mne odkrývá konstrukt správné volby té nejlepší budoucí manželky. Na co se má v budoucnu junák či chasník orientovat? Jaké jsou okolnosti a podmínky správného výběru manželky? Pohádka zde především otevírá pravdivé karty. Jasně informuje všechny hochy, že je to zkrátka volba těžká, protože ta jediná správná a nejlepší manželka prakticky nejde mezi ostatními kráskami vůbec rozlišit. Pohádka tak vepisuje do podvědomí hochů kontextovou informaci, že v době této své životní volby nebudou ještě jejich zkušenosti a schopnosti dostatečné k tomu, aby si spolehlivě sami vybrali správně. Správná volba manželky by se měla tudíž – dle lidové moudrosti – opírat o externí pomoc či radu. A tak v pohádce také k poskytnutí této externí pomoci tápajícímu mladíkovi vždy dochází.

Jaká externí pomoc je poté pro mladíky při volbě manželky užitečná a účinná? A zde mne právě matou klasické pohádky o zlatovláskách a všemožných zlatovlasých pannách. Zcela pravidelně zde totiž pomáhá s výběrem té správné panny – moucha. A tak se dětí v kontextu klasických pohádek dozvídají, že kolem těch nejlepších žen zkrátka létají mouchy. Co to má jako znamenat? Jedná se snad o skrytou informaci, že pro správný výběr partnera je důležitý právě čich a tedy, že jde o subjektivně libý zápach? U žen již dnes klasická věda význam čichové volby partnera prakticky potvrdila (!). U mužů se o tom zatím polemizuje. Jedná se tedy o pobídku si svou vyvolenou nejprve pořádně a ze všech stran a ve všech koutcích a zákoutích očichat? Možná že ano. Nebo se jedná o informaci, že i poněkud smradlavější žena může být nakonec tou pravou a správnou, což v dobách horších hygienických podmínek mohlo v populaci zajišťovat až pro 50 % žen alespoň nějaké nápadníky. Zatím se ale kloním k té významové variantě, že i ty nejlepší ženy mají zkrátka své velké mouchy, na což by měli být hoši včas připraveni a nevytvářet si v tomto ohledu příliš velké iluze.

 

[wp_ad_camp_2]

 

Proti smradům smradem, nebo vůněmi?

V lidové moudrosti kultury bylo vždy důležité, jak se bránit proti negativním energetickým vlivům, atakům a inzultům všemožného typu. Protože lidé prostí a profánní nebyli obvykle schopni této obrany pomocí své vlastní vůle a trénovanými magickými schopnostmi, museli si do jisté míry různě pomáhat. Právě tomu ti zkušenější (a magicky schopnější) samozřejmě bránili. Proto pohádky určitě ukryly a stále ukrývají mnoho zajímavých a účinných způsobů, jak si pomoci, proti různému energetickému zlořádstvu. A tak mne zaujal jeden moment, který je standardní součástí klasických pohádek. Určitě si nyní vzpomenete, co zůstává pravidelně po čertech v místnosti poté, co tito „braši“ nakonec zmizí. Ano, je to puch síry!

Jeden by se tak mohl domnívat, že síra a hnusný sirný puch je tradičně spojován s různými negativními energiemi a entitami (lidově „čerty“) a že k nim a k jejich projevům v hmotném světě nerozlučně patří. Nebo, že peklo páchne sírou. Pravý opak však může být pravdou! Puch síry v místnosti vůbec nemusí zůstat po zmizelých čertech, ale naopak mohl velmi úspěšně čerty z místnosti vyhánět a vypuzovat a pak tam samozřejmě ještě chvíli zůstal. Poté peklo, které by skrz naskrz odporně páchlo sírou, by možná bylo peklo čisté a prázdné. V pohádkách se naopak pravidelně neobjevují motivy typu: „A Honza nebojsa zapálil vonnou šalvěj a čerty z mlýna vyhnal.“ „Princ vzal rychle olej z hřebíčku, pomazal čertům rohy a ti najednou zmizeli, jen to po nich v místnosti zavonělo.“ „Poté, co princezna ve věži zapálila pryskyřičné kadidlo, čert se najednou vykadil z podoby a zůstala po něm na podlaze jenom šiška.“ Máme tedy dnes vsadit na nabídku vonných vykuřovadel z různých naturshopů, nebo si máme zkrátka zajít koupit sirný papír a konečně s nimi jednou pořádně zatočit?

 

[wp_ad_camp_2]

 

Tarot a kostky nepatří do rukou věšteckým začátečníkům

A ještě se jednou vrátím k motivům s čerty. Prakticky ve všech pohádkách, v jejich mlýnech, stodolách, hospodách a samotách mastí čerti vždy a zásadně karty. Proto se jim ostatně také říká „čertovy obrázky“. Čerti si v klasických pohádkách nikdy nehrají s kyvadlem, virgulí, nevyvolávají duchy a neradí se s anděly. Kromě karet si ještě občas rádi zahrají kostky. Co se nám v tomto ohledu snaží sdělit lidová moudrost?

Všechny tyto technologie se ve spirituálně a esotericky laděné společnosti používají ke čtení a poznávání minulosti a přítomnosti a k předvídání budoucnosti. Lidová moudrost nám naznačuje, že je to právě použití karet a karetních systémů a také kostek, kdy jde operátorovi (hráči, věštci) poněkud do tuhého. V těchto dvou technologiích je to totiž především hra s čerty, které je nutno ke svému úspěchu nejprve přehrát, což je ale dosti obtížné. Zatímco operátor – hráč je obvykle sám, čertů je kolem hry více a někdy i mnoho. Obvykle se proto podaří obehrát čerty jen starým a vysloužilým vojákům.

Je zajímavé, že zatímco technologie kyvadla a virgule jsou poměrně mechanistické stran odečtení své výpovědní hodnoty, technologie čtení z karet a kostek jsou mnohem více intuitivní a syntetické. Je mnohem jednodušší „našeptat“ operátorovi špatný výsledek správně padlých karet a správně vržených kostek, než ho oklamat nad tabulkami kyvadla nebo jiným směrem otáčení virgule. Lidová moudrost nám tak možná napovídá pravý opak dnes všeobecně tvrzeného. A to, že karty (tarot) a kostky nikdy nelžou a intuice vždy člověku napovídá správně, ale na kyvadlo a na virguli se vám může klidně a snadno „posadit čert“. Ve skutečnosti však mohou být mnohem více zranitelné věštecké technologie založené právě na intuitivním výkladu. Právě zde mohou negativní entity mnohem lépe a sofistikovaněji uplatnit svůj destruktivní vliv, lež a klam. A to mnohem spíše našeptáváním špatného výsledku přímo operátorovi než hmotným ovlivněním projevů použitého „orákula“. Proto intuitivní technologie nepatří do rukou začátečníkům. Jsou to právě vysloužilí vojáci – tedy zkušení a mnoha střety a porážkami i vítězstvími ostřílení operátoři – v jejichž rukou jsou tyto technologie jedině přiměřeně spolehlivé. Takový začínající kartář po absolvování víkendového kurzu tarotu může být pro své důvěřivé okolí zkrátka pěknou pohromou. A co hůře, může jí být klidně i po mnoho následujících let. Začínající kyvadlář na tom bude možná přeci jen o poznání lépe. Kdyby tak raději zkusili začátečníci s virgulí najít nějakou tu vodu…

 

[wp_ad_camp_2]

 

Jak zabít draka

Prakticky v každé třetí pohádce unese princeznu drak, nebo mu jí musí odevzdat tyranizovaný panovník nějakého vojensky neschopného regionálního politického útvaru (království). Jak lze číst tuto symboliku? Podle mne je ale důležitým klíčem k interpretaci to, že draci obvykle nepožadují princezny pro své rozmnožovací choutky. Malí draci se zlatou hvězdou na čele se princeznám ve slujích právě hromadně nerodí. Princezny drakům obvykle jen nešťastné vaří, uklízí a čistí jim jeskyni. Jedná se pravděpodobně o formu domácího otroctví a potlačování práv žen v rámci rodin. Více hlav, které drak pravidelně má, představuje řídící převahu, agresi a uplatňování fyzické síly a násilí – oheň. Nemohu sice vyloučit ani sexuální zneužívání, ale pokud je obsaženo, je pouze součástí komplexu zneužívání a zotročení ženy v domácnosti. Vlastní sežrání princezny drakem je poté možná symbolem ubližování na zdraví a případně i zabíjení vzdorujících či neposlušných žen. Zkrátka klasické domácí násilí.

Moudrost pohádek možná naznačuje, že právě tyto domácí vztahy jsou pro zdravou společnost nepříznivé a nepřijatelné. Má jim být bráněno. Proto se různí princové, rytíři, králové i chasníci se zbraněmi staví drakům a saním a – vítězi. Pravidelně však až v krvavé řeži, což znamená společenské řešení založené na výrazném až exemplárním trestu pro takové draky. Možná lze hovořit společensky nezbytné ochraně rovnoprávnosti žen v domácnostech. Dětem tak pohádky podsouvají podvědomý odpor k domácímu násilí na ženách i strach z trestu za takové případné „dračí“ chování v budoucnosti. A s tím bychom asi mohli všichni souhlasit.

Proč v takovém případě zabít draka, to asi všem dává jasný smysl. Podle mého názoru je mnohem zajímavější skrytá moudrost v tom, jak se drak zabíjí. Tvůrci pohádek nám skryli hlubokou pravdu o tom, že práva žen a jejich rovnoprávnost či slušné zacházení s nimi ve společnosti zajišťují nikoliv samy ženy, ale vždy a výhradně muži. Pokud vím, zatím nikdy nikdo neslyšel o princezně, která by pro svou sestru vyjela na oři zabít draka. Ani královny to nedělají, ani chůvy. Dokonce ani svalnaté dvorní dámy nesekají drakům hlavy ni mečem, ni sekerou. V tomto ohledu svých zájmů a potřeb jsou ženy zkrátka správně odkázány ve společnosti na muže a na jejich uvědomělost, moudrost a angažovanost. Klasické pohádky našich předků nám tím pravděpodobně naznačují, že feministická hnutí jsou zkrátka totální kravinou v libovolné společnosti za prakticky jakýchkoliv podmínek. Úlohou moudrých a čestných mužů je ve společnosti chránit ženy tak, aby se nám neudřely a nepochcípaly v nějakých smradlavých slujích nějakých agresivních hovad a morálních odpadlíků. Tak motivu s drakem a princeznou zatím omezeně rozumím a tak jej zatím chápu.

 

[wp_ad_camp_2]

 

Tři úkoly pro nápadníky

Poslední z klasických pohádkových motivů, který dlouhodobě zaměstnává mé myšlenky, je motiv tří přání, které musí nápadník nejprve splnit své vyvolené. Především je důležité si povšimnout, že lidová moudrost věků uznává právo žen na určitou subjektivní volbu a podmínění vlastního výběru svého budoucího manžela. Tím se příkře staví proti praxi uplatňované ve vícero agresivních a nelidských kulturách, kde manžela vybírají dívkám zásadně rodiče, a to zcela bez ohledu na jejich přání, představy a požadavky.

Na straně druhé je důležité mít na zřeteli, že „tři přání“ či „tři úkoly“ vytvářejí pouze určitý rámec pro výběr nápadníka ze strany dívky či ženy. Pokud nápadník v tomto vymezeném rámci uspěje, neměl by již dále být odmítnut a v podstatě získává přirozené právo na dívku jako na svou manželku. Není tomu tedy tak, že je rozumné a správné, aby si dívky vybíraly muže svého srdce podle toho, do koho jsou právě šíleně zabouchlé a kvůli komu aktuálně „jančí“. Lidová moudrost zná a předvídá prchavost těchto parapubertálních emočních ženských výkyvů a citové lability a v principu ji vlastně nepodporuje. Pravděpodobně v zájmu trvalosti vztahů, stability budoucích rodin a v zájmu dětí podporuje u dívek a žen pouze rámcovou selekci z jejich možných nápadníků. Finální výběr manžela poté může být již výběrem jiného subjektu nebo dokonce jen logickým důsledkem zájmu projeveného dostatečně vyhovujícím mužem.

Samotná podstata tří úkolů či tří přání, jak bývá obvykle formulována, má také velice zajímavou podstatu. První úkol je obvykle úkolem schopností těla (např. najít ukrytý předmět, vykonat silový čin). Druhý úkol je obvykle úkolem vyspělosti duše (například prokázat zvládnutí emocí a eliminaci svého ega) a třetí úkol je obvykle úkolem schopností ducha (například porazit démonické síly, prolomit kletbu apod.). Symbolická řeč lidové moudrosti tak poukazuje na to, že dívky by především měly sledovat a měly se zajímat o všechny tři aspekty bytosti svého možná budoucího manžela. Dnešní výhradní kult fyzické krásy a mediálních tančících a zpívajících idolů je poté ukázkou nerozumu a infantilní ženské blbosti, na kterou téměř nelze než v budoucnu škaredě doplatit. Žena má tedy právo zkoumat a klást na své nápadníky limitní podmínky fyzické, duševní i duchovní, a to rozumně v souladu s tím, jakou úroveň fyzickou, duševní a duchovní sama představuje a nabízí. Nad tyto limitní podmínky však vede lidová moudrost dívky a ženy k rozumné akceptaci de facto prvního nápadníka, který v nich uspěje. Dle mého pracovního názoru je toto vedeno snahou zajistit reprodukci párů pokud možno v co nejmladším věku ženy. Zkrátka aby nám tu nerodily děti filmové babičky a ženy polozničené prvními 10 či 15 ti lety své beztak pochybné profesní kariéry (například v reklamních agenturách propagujících zarudlým dýchavičným tlusťochům tablety na erekci).

Nu, dává mi to takto hluboký smysl. Ale opravdu nevím a nejsem si jistý. Možná jsem už z toho všeho jenom úplně zešílel. A co vy? ?

 

Váš Roman Romadůr

[wp_ad_camp_2]