Co skřípe za Skripalem

…..osobně bych řekl že všechno. Co slovo od britských médií a služeb to dvojnásobná lež . Ale v genderovské době, pod taktovkou EU, si musíme přece zvykat i na nezvyknutelné…..

17:27

Není to vůbec dávno, co jsem náhodou byl na jednom veřejném setkání, kde mimo jiné vystoupil bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby ČR generál Andor Šándor. Vystoupil k tématu mezinárodního terorismu před v podstatě – v této oblasti – laickým publikem. Sledoval jsem jeho delší vystoupení s velkým zájmem. Je to profesionál a vedl si velmi obratně tam, kde věděl, že hovořit nemůže, nemá to smysl, nebo by si příliš naběhl. Stále ještě nutné loajální fráze přitom také nuceně a obratně použil. Hovořil mj. poměrně detailně o kauze tzv. otrávení dvojitého agenta Skripala. Mou pozornost okamžitě aktivovala jedna z jeho prvních vět, kterou už nemohu citovat doslovně, ale měla tento význam: „Všichni přece víme, že to tak nemohlo být.“

Andor Šándor poté uvedl snad 7-8 naprosto základních a logických argumentů, které zcela vyvracely rozumnost a účelnost té varianty, že by se něčeho takového mohli opravdu dopustit rusové. Dokonce vyšel z předpokladu, že to je přece tak jasné a tak zjevné, že to „VŠICHNI přece víme…“. To ale poněkud přecenil míru indoktrinace, zavilosti a úpornosti pražských havloidních rusofobů. Komentáře na jeho osobu, které se v zápětí ozvaly v zadních řadách, zde raději nebudu přepisovat. Nebyly ani slušné, ani rozumné.

Mne především zarazila jeho otevřenost v tomto tématu. Skrytým diplomatickým jazykem dal veřejně najevo, že už národní autority a odborníci mohou zpochybňovat oficiální interpretační verze diktované jim donedávna ještě z vyšších pater řízení. Respektive, abych to upřesnil, je povoleno a je přípustné zpochybňovat oficiální interpretační verzi kauzy „Skripal“. To samo o sobě je zajímavé a může to znamenat jak mnoho, tak i jen velmi málo.

Přestože Andor Šándor dal jasně najevo svůj odborný názor, že kauzu Skripal rozhodně nepřipravili a nezorganizovali rusové, protože „…přece nejsou úplně na hlavu padlí“, velmi obratně se vyhnul tomu, kdo za tím vším skutečně stojí. Slova jako „Já opravdu nevím.“ a „Nedává mi to smysl.“ byla samozřejmě jen diplomatickým obratem tam, kde více laické veřejnosti již sdělit nelze. Vyznění projevu Andora Šándora poté bylo v celku takové, že tuto kauzu určitě nenaplánovali a nepřipravili rusové, ale někdo, jiný, kdo to na ně zkrátka hodil (což už přece víme všichni), ale nikdo (z těch všech) asi zase tak úplně neví, kdo to nakonec byl a proč konkrétně to udělal. Kavárenští havloidi v publiku to stejně nerozdýchali… Oni mezi ty „všechny“ ještě zkrátka nepatří.

Nad kauzou Skripal je ale vhodné se zamyslet trošku jiným úhlem pohledu, než je předkládáno jak v mainstreamových, tak v mnoha tzv. alternativních a konspiračních mediích či na „proruských webech“. Jak několik údernými argumenty Andor Šándor správně předestřel, především byla celá tato akce provedena vlastně naprosto zoufalým způsobem. Nejen, že nedává vůbec žádný smysl účel provedení takové akce ze strany rusů (pár dní před prezidentskými volbami a pár měsíců před MS ve fotbale v Rusku), ale také zvolené prostředky a postupy byly v případu Skripal v podstatě natolik „imbecilní“, že jen podezřívat z něčeho takového Kreml a ruské tajné služby, by bylo jejich profesní urážkou. S ohledem na to, jak bleskově, nestandardně a přehnaně angažovaně reagoval na kauzu Skripal celý britský establishment, je téměř vyloučena i jedna zajímavá a jinak možná varianta. Varianta, že tuto akci skutečně připravily a realizovaly výhradně ruské síly. Poté ovšem síly, které sledovaly dehonestaci prezidenta Putina, Ruska a ruských tajných služeb ve světě. Tedy síly vlastizrádné, vnitřně opoziční nebo kolaborantské. Žádné takové síly v Rusku dnes nemají tu moc, řídit celý britský establishment a jeho reakce.

To, že se pohledem profesionality dnešních specialistů, plánovačů a agentů tajných služeb jednalo o naprosto zfušovanou až úplně „podělanou“ akci, je nesporná skutečnost. Ostatně oba cíle politické vraždy přece přežily a slušně se jim dnes daří. Bylo to zjevné diletantství. Akce, jejíž výsledky a způsob provedení lze omluvit tak možná studentům prvního ročníku mezinárodního záškodnictví, ale rozhodně ne elitním agentům těch nejlepších tajných služeb současného světa. A právě tato skutečnost je klíčová a je zarážející, pokud se zamyslíme nad jejími dalšími okolnostmi.

Je více než vysoce pravděpodobné, že v případě kauzy Skripal se jednalo o akci připravenou a realizovanou přímo britskou tajnou službou, nebo alespoň o akci pod její patronací a řízením, kterou případně v terénu realizovaly tajné služby jejích spojenců a přátel. A zde je potřeba se zastavit a velmi dobře se zamyslet. Skutečnost, že Britové pár dní před prezidentskými volbami v Rusku připravili provokaci a nějaké zvěrstvo, které celosvětově mediálně hodili na rusy a na Putina, ta je v principu uvěřitelná. Je pochopitelná a jistým úhlem pohledu je i rozumná a logická. Tahle idea zkrátka dává smysl.  To, co ale v rámci této idey už vůbec žádný smysl nedává, je právě ta skutečnost, proč byla tato falešná akce naplánovaná a zrealizovaná britskou tajnou službou jako akce rusy naprosto zfušovaná?

Britská tajná služba je rozhodně natolik schopná, že pokud už provede akci, která dopadne jako naprosto neprofesionální fušeřina, poté měla od počátku v plánu, aby právě takto dopadla a právě takto vyzněla. Jinými slovy, britská tajná služba připravila a zrealizovala úmyslně zfušovanou poloamatérskou akci ruských tajných služeb „Skripal“ za neúspěšného použití velice kontroverzního „novičoku“ namísto využití „rusy“ přece již standardně a úspěšně používaného radioaktivního polonia (viz kauza agenta Litviněnka). A ještě jinými slovy, britská tajná služba se úmyslně postarala o to, aby – slovy generála Andora Šándora – „…přece všichni věděli…“, že to, z čeho budou celosvětově obviněni rusové, rozhodně neudělali rusové. Respektive, aby si toho byli vědomi rozhodně ti, kteří mají všech pět pohromadě a kteří se orientují současnými světovými procesy přeci jen o něco více, než indoktrinované lidové stádo (např. havloidní rusofobní „kavárna“). A tento záměr a cíl britské tajné služby je přece dost zvláštní, nemyslíte? Proč Britové chtěli a měli v plánu, aby dříve či později prakticky všem na světě došlo, že to provokovali a celému světu lhali právě Britové?

A právě v kontextu této otázky mi začínají některé věci a okolnosti celé kauzy dávat konečně smysl. Pokud Britové měli od počátku v plánu celosvětově demonstrovat svou vlastní prolhanost a nečestnost, nebylo rozumné a jejich záměr nemusel být doplněn o skutečné úmrtí agenta Skripala a jeho dcery. Nebylo ani rozumné, aby se zkrátka hned, zázračně a zcela bez důkazů nepřišlo na ruské pachatele celé akce. A nebylo ani rozumné, aby hned celý britský establishment nezačal řvát a plkat nesmysly. Naopak! To vše bylo velmi rozumné. Proč Skripalovy skutečně zabít, když má všem nakonec dojít, že to celé přece připravili Britové sami? Dokonání vraždy v tomto kontextu je nejen úplně zbytečné, ale především by poškodilo Brity a jejich tajné služby před celým světem jako prokazatelné vrahy. To si určitě nikdo z objednatelů nepřál a nikdo to proto také neplánoval. Sledovaný cíl byl totiž jiný. A proto oba Skripalovi také neumřeli. A možná právě proto dnes může veřejně pan Andor Šándor přednášet, že za celou kauzou Skripal rozhodně nestojí rusové a že to dá přece zdravý selský rozum. Pan Andor Šándor možná vůbec není taková odvážná národní duše, jak by z toho někteří mohli usuzovat. On možná jen dobře ví, že si právě tohle může dovolit, protože to od počátku bylo a stále je v plánu Britů a britských tajných služeb. On se totiž nestaví dnes proti nim. Tak to jen na veřejnosti zdánlivě vypadá. On možná jen opět poslušně plní tajné plány západních tajných služeb, jak se ostatně na bývalého generála porobené koloniální armády sluší a patří. A z toho čerpám i já jistotu, že až do této chvíle vlastně také plním skutečné plány Britů a britských tajných služeb a hlavu mi za to proto nikdo neutrhne.

Otázka však zní, jaký prospěch mají nebo jaký jiný cíl sledují Britové a britské tajné služby právě tím, že veřejně poukazují na to, že jsou naprosto nedůvěryhodným subjektem stran jejich establishmentem a jejich médii šířených informací? Mne napadají pouhé dvě varianty a nedokáži se mezi nimi rozhodnout. Přitom určitě bude existovat pět dalších, které mne jen nenapadají. Těším se proto na diskusi k tomuto článku.

Varianta 1.: Jedná se o celosvětový vzkaz těm rozumným a chápavým. Ten vzkaz zní: „Je potřeba se nyní orientovat na jiný subjekt a na jiné řízení než představuje Velká Británie.“ Je to tedy akce provedená ve prospěch jiného subjektu a jiného nadnárodního řízení, ovšem se souhlasem a s podporou samotných britských elit. Jaké důvody mohou vést britské elity k takovému postupu, to už je na mne příliš těžká otázka. Ale obecně tato varianta vyhovuje tomu, jak byla celá akce „Skripal“ provedena a jaké přinesla nebo ještě přinese důsledky.

Varianta 2.: Podobné akce se někdy používají jako test. Je to test nezbytné loajality. Tyran, vůdce či diktátor ostentativně sám provede nějaké zlořádstvo a poté bude okamžitě a úporně tvrdit zjevně lživou variantu, že to udělal někdo úplně jiný. Jeho věrní a subjekty k němu loajální, tu lživou verzi okamžitě a stejně úporně převezmou a budou ji tvrdě razit. Pravda – ta bude všem samozřejmě úplně lhostejná, protože svou reakcí vzkazují svému pánu či příteli „My jsme s tebou za všech okolností.“ Odpůrci a opozičníci, pokud tuto lest neprohlédnou, se svou odmítavou reakcí prozradí. Liknavá, opatrná a nepřesvědčivá reakce některých může poté poukázat právě na kalkulovanou podporu poskytovanou jen z opatrnosti a strachu. Tedy nikoliv na loajalitu absolutní, ale jen na loajalitu nejistou, předstíranou a podmíněnou okolnostmi, které se samozřejmě mohou měnit. Nelze tedy vyloučit, že si Britové kauzou „Skripal“ pouze prověřili, kdo je jim věrný, věrnější, nespolehlivý, nepřátelský a tak zjistili, komu dát raději včas pořádně a preventivně za uši. Za uši dříve než by došlo k nějakému nemilému překvapení stran jejich jiných velkých plánů s obelháváním celosvětové veřejnosti a řízením cizích loutkových vlád či alespoň podstatných struktur a subjektů jiných kolonizovaných a semikolonizovaných států.

A ještě mne napadá teoretická varianta třetí, že akce „Skripal“ byla naplánovaná a připravená tak, aby splnila obě předchozí varianty a jejich cíle současně. Tedy klasické – dvě mouchy jednou ranou. To v praxi znamená skvělé plánování řídící strukturou, které lze právě u Britů rozhodně předpokládat. A co si myslíte o skutečných cílech této kauzy vy?

PK.