Sjednocení národa by mohlo být tak snadné

Český národ je rozdělen na zhruba dvě zhruba stejné poloviny – a to podle dvou různých pravd, které ony dvě poloviny národa vyznávají. Ta první polovina národa má za pravdu to, že Kreml je sídlem zločinců a vládní budovy Washingtonu obývají andělé, zatímco půlka druhá vidí situaci přesně opačně. A takhle si to v hospodách, úřadech, školách, dílnách a ústavech obě ty půle navzájem stále ostřeji a ostřeji vysvětlují, při čemž obě zůstávají, pokud jde o jejich počet,stále zhruba stejně silné.

Což volá až do nebe a vzdoruje logice vzhledem k jednomu důležitému faktu. Totiž tomu, že dobře 95 procent českých tištěných a vysílajících médií fandí, ba víc než fandí, ale přímo i vede a organizuje polovinu první, takže za normálních poměrů a okolností by tahle masová podpora médií pro pravdu poloviny první musela mít za následek rychlé ubývání počtu zastánců pravdy druhé a nejspíš i raketový nárust počtu zastánců pravdy prvé.

Jenomže záhada je v tom, že PRÁVĚ TOHLE SE SE JAKSI U NÁS NECHCE DÍT. Ty dvě půlky národa zůstávají, jak už jsem řekl, pořád stejně početné.

Jak je to možné? Vždyť vliv médií na myšlení lidí je neoddiskutovatelný a v politice přece vždy platilo, že bez podpory médií si zde ani nevrznete? Takže jak to, že ta druhá půlka bez podpory rozhlasu, televize a téměř všech našich tiskovin si svou hlubokou nevíru a skepsi v anděly ve Washingtonu tak trvale uchovává, a jejich příznivců a hlasatelů – jak je z různých voleb a průzkumů zřejmo – početně neubývá?

Vysvětlení je jednoduché. Ona pravda polovice první je až moc absurdní na to, aby jí rozumní lidé uvěřili. A logice, zdravému rozumu a skutečnému stavu věcí se příčí tak nesmiřitelně, že je minimálně pro polovinu lidí nemožné ji přijmout. Jak totiž může člověk s mozkem v hlavě postřehnout cokoli dobrého či andělského např. na výroku amerického prezidenta Obamy, předneseného 11. února 2015 pro stanici Vox: „Musíme mít nejsilnější vojenskou sílu na světě a musíme, příležitostně, zkroutit ruce zemí, které by nedělaly to, co my potřebujeme, aby dělaly“. Anebo co lidského může vystopovat na výroku náměstka ministra zahraničí USA R.Armitage na adresu Pakistánu, proneseném v říjnu 2015: „Dělejte, jak vám říkáme, nebo vás zbombardujeme zpět do doby kamenné“? Anebo co laskavého a nekořistnického lze shledat hned na dvou výrocích někdejší ministryně zahraničí USA M.Albrightové, z nichž první zněl: „Rusko má příliš mnoho nerostného bohatství, což není spravedlivé“, a druhý: „Za Uralem leží nerostné bohatství příliš velké na to, aby patřilo jen jedné zemi?“

Anebo jak si můžete spojit s anděly 20 procentní vybití obyvatelstva jedné celé velké země, jak to bombardováním a chemickými útoky dokázaly provést USA v době Korejské války (1950-53)? Anebo později, když v tzv. válce proti terorizmu (trvá dodnes), jen v letech 2001 až 2015 zbavily života 1,3 milionu lidí?

Anebo co je andělského na faktu, že americká vláda, prezident a jejich jménem i úřady souhlasí s mučením lidí a vymýšlejí pro ně i nové způsoby, jakým je např. waterboarding, praktikovaný nejen na americké základně Guantanámo na Kubě, ale i na dalších místech a dokonce i v Evropě? Anebo jak najít andělskou stopu v činu amerického prezidenta Trumpa, který před pár dny ohlásil, že Amerika uznává za nového prezidenta Venezuely kohosi, koho nikdo nikdy prezidentem nezvolil – a dalších 10 zemí, mezi nimi samozřejmě i Česká republika, zneuctí a poplive sama sebe, když jako ponížený otrok lízající i opánky kata svého se ke Trumpovu jmenování nového venezuelského prezidenta připojí? A to za nás všechny. A tím za nás všechny poplive i nejsvětější zásadu světového společenství, jíž je zásada o nepřípustnosti států vměšovat se do záležitostí státu jiných, která až dosud držela svět jakžtakž pohromadě.

Ano, tohle vše se ve svém souhrnu podílí na faktu, že polovička národa v anděly ve Washingtonu nikdy neuvěří. A to vzdor vší nákladné a skvěle placené propagandě, která 24 hodin denně buší do hradby této nevíry ve snaze ji zbořit. S tím ovšem výsledkem, že hradba odolává a remíza zůstává remízou. A když přehlédnete ty, kteří šlapou stejným krokem jaký jim předepisuje režimní propaganda, zjišťujete, že je zaprvé složena z početnějšího druhu lidí nepřemýšlivých či snadno ovlivnitelných, a zadruhé z méně početné skupiny lidí, kteří kteří jsou svou duší oddáni spíš ďáblu než andělu. A je jím dnes dobře při pomyšlení, že v tom nejsou sami. A že za sebou mají celý jeden velký kontinent.

Zbývá otázka: Co by se asi stalo, kdyby se současná naše situace v médiích připodobnila situaci první masarykovské republiky: Tzn. že by každý podstatný politický směr měl svá média, a tato různá média by mezi sebou např. přirozeně vedla férovou diskuzi, bez níž, jak Masaryk nespočetněkrát zdůrazňpoval, se demokracie obejít nemůže. To nám chybí a namísto demokracie máme v médiích mainstream, hovořící tak jednotným, stupidním a znuďujícím hlasem, že např. zánik tištěných médií je už doslova za rohem.

Prozradím vám, co by se stalo. Ta polovice první, věřící v anděly ve Washingtonu, by se začala rychle scvrkávat, protože její argumenty lehké jak papír, by v ohni rovnoprávné diskuze též jako papír jeden za druhým rychle shořely. Po čemž by oni početnější nepřemýšliví snadno ovlivnitelní z první poloviny národa odešli a přešli by do poloviny druhé – a v polovině druhé by zůstali jen oni už zmínění vyznavači ďábla.

Pokud jde o volební výsledek, mohlo by to pak být 20 procent proti procentům osmdesáti ve prospěch poloviny druhé..

A to už by se skoro o nás dalo mluvit jako o národu v tom nejpostatnějším (čili mravním), skutečně sjednoceném.

Nu a protože by to tak zákonitě muselo dopadnout, nedočkáme se toho. Současný západní světový řád se postará o to, aby k žádné skutečné a rovnoprávné diskuzi nikde na světě, a tedy ani u nás, už nikdy nedošlo. Protože ta by znamenala jeho smrt.

Lubomír Man