Pozornost, kterou politici a některá média věnují blouznění paní poslankyně Šojdrové, je typická symbolická politika

Pan Robejšek to řekl v rozhovoru velmi dobře, musím jen souhlasit.

Víra v Boha nevede k tomu, že vypneme mozek. I tak komentuje nejnovější bouři kolem přijetí dětí ze Sýrie do České republiky politolog a analytik Petr Robejšek. Ten v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz odsuzuje iniciativu europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) a upozorňuje na její mnohá možná úskalí.

Pane docente, poslední zhruba týden je tématem číslo jedna naší politiky návrh na přijetí 50 údajných sirotků, původem ze Sýrie, z řeckého uprchlického tábora. Co o nápadu lidovecké europoslankyně Šojdrové soudíte?

Paní Šojdrová posiluje svoje argumenty tím, že nazývá ty, kteří mají jiný názor, hlupáky. Ve skutečnosti si o zesměšňující přívlastky velmi úspěšně koleduje sama. Její iniciativa ukazuje, že není schopna uvažovat ani o těch nejjednodušších politických faktech.

Co když řeknu, že s paní poslankyní souhlasím, ale jen když přijmeme jenom 48 osob. A proč ne 51 a proč ne tisíc? Co to je za podivnou magii čísel? Paní poslankyně nechápe, že nejde o počet, ale o princip.

[wp_ad_camp_2]

Paní europoslankyně říká, že by pobyt těchto dětí či mladistvých byl pouze dočasný. Tedy bychom jim pomohli v nejtíživější situaci, postarali se o ně a za čas by se vrátili domů, až bude situace v jejich zemi bezpečnější. Proč neprokázat takovou solidaritu?

Co to je dočasně? Do dospělosti nebo do penze? Nebo paní poslankyně neví, že výchozí země často odmítají přijmout své občany zpět a také to, že i oni sami odmítají odejít. A co když se najednou objeví pohřešovaný rodič včetně celé velkorodiny?

Někteří politici mluví o tom, že ti, kteří odmítají pomoc dětem, snad ani nepatří do civilizovaného světa. Co tomu říci?

To jsou kýčovité výroky, které svědčí jak o nepochopení podstaty problému samotného, tak a hlavně o pomíjení toho, že úlohou politiků je starat se na prvním místě o svůj národ.  Když se tito politici chtějí dojímat nad lidskými osudy, tak ať si projdou následující link.

Najdou pro sebe celou řadu úloh. Až je vyplní, tak mohou spasovat zbytek světa. Pro mě je jedna česká penzistka důležitější než sto cizích migrantů.

Iniciativa „Češi pomáhají“ dokonce přišla s tím, že už má zhruba padesátku českých rodin, které by se rády a ochotně o tyto syrské děti postaraly. Proč jim bránit?

Protože iniciativa nemůže zaručit, že se zmíněné rodiny budou starat o mladé Syřany trvale. Ale já vám mohu zaručit, že by se dva roky po převzetí syrských mladistvých musel minimálně o polovičku z nich starat stát.

Premiér Babiš tvrdí, že se skrze toto téma chce Michaela Šojdrová pouze zviditelnit. Když se ale podíváme na tu silnou vlnu odporu, tak se zviditelnila spíše negativně. Nebo ne?

Vypadá to tak. Myslím, že paní poslankyně chtěla asi zapůsobit na věřící. Ale víra v Boha nevede k tomu, že vypneme mozek. Já bych jako věřící zvažoval jednak to, jak se s křesťany zachází v muslimských zemích. A v případě argumentu „nastav i druhou tvář“ bych se ptal, jestli tento princip platí i tehdy, když tím ohrožujeme nejenom svůj vlastní osud, ale i osud celého křesťanstva.

[wp_ad_camp_2]

Z druhé strany Andrej Babiš hned argumentoval, že Česká republika má dost vlastních sirotků a Klokánky už nemají volná místa ani pro české děti apod. Není to ale podobné hraní na city jako od paní Šojdrové? Nedělá Babiš to, co na jiných kritizuje?

Z pochopitelných důvodů nejsem příznivcem ANO, ale v tomto případě souhlasím s panem premiérem. Jak jsem již řekl, tak hlavní úlohou politiků je starat se o občany vlastní země. A teprve, když v tomto ohledu již není co řešit, tak vzhůru ke „spasování“ světa.

Objevily se informace, že pokud bychom nakonec těchto 50 dětí či dospívajících vzali, stejně by museli být zavření v nějakém uprchlickém zařízení, kde by se o ně postaralo a časem bychom je vrátili. O jaké riziko by potom šlo? Nejde tedy o příležitost, jak EU pomyslně „zacpat ústa”, že nikoho nechceme a zároveň být bez rizika, když jde o děti?

Když jsem úvodem řekl, že paní poslankyně nechápe ani ta nejjednodušší politická fakta, tak jsem měl na mysli to, že gesta jako to, které navrhuje, mají zásadní význam, protože signalizují změnu politiky. Ale změna naší migrační politiky je v rozporu s tím, co si přeje drtivá většina našich občanů; žádné migranty z nesourodých civilizací. A demokracie má prý cosi společného s míněním většiny.

[wp_ad_camp_2]

Přijímat migranty, ačkoliv nesouhlasíme s proimigrační politikou některých zemí, je protiřečivý signál. To, že naše politika je jiná, se musí trvale a konzistentně projevovat. V souladu s naší migrační politikou je podpora ochrany hranic EU s cílem odvracení nežádoucí migrace.

Zcela závěrem, není celá debata kolem návrhu paní europoslankyně Šojdrové vlastně zbytečná či absurdní? Prezident i premiér opakovaně nekompromisně prohlašují, že naše země nepřijme ani jediného uprchlíka…

Ano, pozornost, kterou politici a některá média věnují blouznění paní poslankyně, je typická symbolická politika. A chování paní poslankyně je příznačné pro to, jak odcizená je většina členů Evropského parlamentu od normálních lídí, které prý reprezentují. Doufejme, že se tento nepříznivý poměr v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu zásadně změní.