„Jak pomohlo našich 165 přehrad při letošním suchu? Téměř vůbec,“ říká expert na ochranu vod

„Na Zdoňovsku jsem vyrůstal a chtěl jsem vrátit vodu tam, kde byla, když jsem byl dítětem,“ vysvětluje Jiří Malík počátky projektu. „Kde dříve potoky tekly celoročně, je jich dnes většina v průběhu léta vyschlá. A stav se neustále zhoršuje. Jestli máme napravit českou krajinu, musíme vrátit vodu tam, odkud jsme ji vyhnali,“ dodává. Pokud by se Malíkův model ve Zdoňově provedl na celém území České republiky, výsledný objem zádrže vody by byl podle jeho propočtů 1,5krát větší, než je objem 165 stávajících přehrad.

Hlavními příčinami problémů se suchem jsou podle Malíka nesmyslná zástavba a především průmyslové zemědělství, které likviduje českou krajinu a půdu. „Používání chemie, hlubší orba, obrovské lány, tím vším vytváříme sucho, nemluvě o melioracích, kterých je tolik, že pod poli máme třeba stohektarové odvodněné plochy.“ Tudy se podle Malíka ztratí každé jaro miliony kubíků vody během dvou tří týdnů, a proto pak řeky přes léto vysychají. „Udělali jsme z naší republiky jednu velkou střechu, po které déšť sjede a jsou z něj akorát bleskové povodně.“

Podle Malíka se za posledních 150 let zničilo okolo šedesáti procent českých řek a potoků jejich zahloubením a narovnáním. „Tím vším jsme rozbili takzvaný malý oběh vody a teď každý rok čekáme, že nás spasí ten velký. Jenže energie, kterou jsme poslali fosilními emisemi do atmosféry, se vrátila jako bumerang tím, že nám zabrzdila přísun vody z Atlantiku,“ vysvětluje současné změny v cirkulaci vzduchu a vody nad evropským kontinentem, které mají za příčinu například letošní vedra ve Skandinávii a tání ledovců na severním pólu.

Jakou roli v tom všem hrají přehrady? „Když už stojí a fungují, tak se nad nimi dá zamhouřit oko, ale lidé si neuvědomují jejich skutečné dopady,“ zdůrazňuje Malík. „Máme 165 přehrad. Jak pomohly zemědělské půdě a potravinám při letošním extrémním suchu? Prakticky vůbec. Maximálně někde stačí nadlepšovat průtoky řek.“ Evropská unie uvádí v souvislosti s přehradami dva zásadní problémy – nespravedlivý přístup k vodě a nárůst skleníkového efektu kvůli metanovému kvašení, kterého bude v nádržích s postupným oteplováním probíhat čím dál víc.

„Například v roce 2015 byly už na polovině Želivky sinice, které mohou do budoucna způsobit, že voda nebude vůbec pitná a její úprava téměř nemožná,“ varuje Malík, podle kterého se nelze spoléhat na to, že přehrada bude dávat vodu, když do ní žádná nepoteče. Pokud se totiž vyplní předpověď hydrometeorologického ústavu o poklesu průměrné vodnosti všech toků až o padesát procent v následujících třiceti letech, může většina řek na určité období v létě zcela vyschnout. „A pak nebudou mít problém jen přehrady, ale hlavně uhelné a jaderné elektrárny, které nebudou mít chladicí vodu,“ dodává Malík.