Poté tutéž klisnu skřížil s plnokrevným hřebcem. Narozená hříbata měla po stranách stopy pruhů, ačkoliv geneticky se jednalo o stoprocentní plnokrevníky. Nabízí se otázka, platí toto i pro lidi? Odpověd zní ano, a bylo na toto téma provedeno mnoho pokusů vesměs ve čtyřčicátých letech, ale ty byly vědou „zapomenuty“, neb se to nehodilo do plánované změny společenského názoru na téma volného sexu (hnutí hippies, květinových dětí apod.)

Potvrzení tohoto nastalo i jedním kuriózním způsobem během olympiády v Moskvě v roce 1980, kdy se do země poprvé po velmi dlouhé době dostalo množství „exotických“ cizinců – sportovců, nepochybně velmi atraktivních pro ruské atletky. Něteré děti narozené třeba i o mnoho let později tehdejším ruským sportovkyním a atletkám vykazovali různé znaky jiných ras (zešikmené oči, barva kůže, například), i když jejich biologický otec a matka byli stoprocentní rusové.

Protože člověk se sekládá z fyzického, a několika dalších materiálních těl, ve skutečnosti fyzické tělo tvoří pouze asi 5 procent „člověka“, vše ostatní a důležitejší se nachází ve vyšších materiálních tělech. Během prvního pohlavního kontaktu ženy dojde i ke komplexní energgetické výměně, „otisku“ materiálních těl partnera. Dítě této ženy, narozené třeba i o mnoho let později, je nezávisle na tom kdo je biologický otec, z 95% potomkem prvního partnera, a pouze ze zbylých 5% (fyzické tělo + geny) je potomkem biologického otce. To je důvod, proř naši předkové tak dbali na dodržování zákonů RITA – měli velmi jasno v tom, jaké důsledky na budoucnost rodu by mělo jejich nedodržování.

Toto je mj. o problematice psáno na stránkách www.vedy.sk:

„V slovansko-árijskej spoločnosti sa dievčatá mohli vydávať 16 ročné, ale chlapci až po dovŕšení 21. roku. Voľný sex nebol v žiadnom prípade tolerovaný, pretože pri prvom pohlavnom styku vôbec sa v zmysle prastarých krvných zákonov zvaných RITA na sexuálneho partnera navzájom prenáša „obraz krvi“ Predkov. Znamená to, že prvý pohlavný partner sa natrvalo „zapíše“ do genetického kódu druhého partnera. V ďalšom živote už nezáleží kto je ďalší sexuálny partner, deti vždy dostávajú genetickú informáciu prvého partnera. Táto informácia sa za určitých okolností dá prepísať, ale jedna z nevyhnutných podmienok je naozaj veľká láska. Tento jav dnešná veda pozná ako „telegónia“, a nájdete ju uvedenú aj v Britskej encyklopédii, hoci ju odôvodňujú ako akúsi infekciu.“

Článek převzat z následujících stránek.

Zdroj: leva-net.webnode.cz