Jak mě políbil duch

V mém aktuálním bydlišti byla od začátku poměrně velká koncentrace duchů. Snažila jsem se pravidelně vykuřovat a vyhánět je, ale duchům se prostě úplně vyhnout nedá. Zaprvé – vyhledávají lidi, co je slyší, protože chtějí řešení a pozornost, zadruhé – popadala spousta destruktivních struktur z lidí co to stavěli (to nejhorší jsem čistila dva měsíce), pak mi různé duchy nosily domů návštěvy a občas jsem měla pocit, že snad nějaký duch ani nešel cíleně na mě, ale jenom procházel domem. Jakoby v něm byl otevřený portál. Což je divné, protože tam přede mnou nikdo nebydlel a já jsem rozhodně nic neotevírala.

Po letech jsem z toho už byla špatná. Vyhodím je dneska, za týden přijde zase někdo. Technika na odsávání zlých duchů nebyla dlouho v provozu, pokazila se v ní nějaká součástka a mezitím se mi děly opravdu hrozné věci.

Například jsem si v klidu spala a najednou mi do ucha promluvil elektronický hlas. Jako když na vás mluví ženský kyborg. Jazyk byl zcela neznámý a nepřipomínal mi nic, co bych slyšela na této planetě. Nevím co říkal, ale byla to dlouhá věta. Jak mě to vytrhlo ze spaní a pak kyborg domluvil, poslouchala jsem dál, co se bude dít. Na chodbě jsem po chvilce slyšela lehké kroky. Duch tedy opustil moji ložnici a odešel do přízemí. Minimálně půl hodiny jsem čekala, než mi přestane mlátit srdce. Bylo mi z toho fakt zle.

Pokračování zde: Jak mě políbil duch