Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
Jak se naučit mluvit přímo se svým vyšším Já a přijímat vedení ze Zdroje
“Kdybych byl moudrý,” uvažoval jsem, “patrně bych si mohl pomyslet na nějakou otázku, zaměřit se do svého nitra a najít tam opravdu moudrou odpověď.”
Kdybych byl tak moudrý člověk a někdo by mi položil otázku, jak bych odpovídal? Začal jsem o tom fantazírovat. Kladl jsem si různé filozofické otázky a předstíraje, že jsem moudrý, zkoušel jsem na ně odpovídat.
Kdyby se mě, dejme tomu, zeptali: “Co je to láska?” Chvilku jsem se zamyslel. Řekl bych: “Láska je spojující síla vesmíru.” Kdyby se někdo zeptal: “Kdo jsem?” Odpověděl bych: “Jsi jiskra božského duchovního světla.
Seděl jsem tak na autobusové zastávce, přemýšlel nad tím a autobus pořád nejel, tak jsem pokračoval ve snění. Kladl jsem si další otázky. A pokaždé jsem hlouběji nahlédl do svého nitra, abych našel odpověď. Po několika pokusech jsem byl překvapen odpověďmi, ke kterým jsem dospěl. Odpovědi vůbec nevypadaly jako moje! Tehdy se však nepřihodilo nic neobyčejného, takže jsem si o tom nic nezapsal.
Tato hra na moudrost byla velmi zábavná, takže během dalších dní jsem si ji procvičoval, jakmile jsem měl čas. Místo specifických otázek jsem začal klást dotazy takto: “Řekni mi něco moudrého.”
To mi také přineslo neočekávané výsledky, například: “Opravdová láska není nikdy sobecká. Je špatné vůbec nikoho nemilovat. Lépe je někoho milovat a přitom sobecky toužit po jeho lásce. Ještě lépe je milovat někoho s touhou dát mu svou lásku a nic za to nežádat. A nejlépe se nesobecky milovat všechno jako součást stvoření včetně vaší lásky a vás.”
Při bližším prozkoumání jsem zjistil, že když jsem si kladl otázky, netvořil jsem odpovědi vlastně v hlavě. Dostal jsem jenom směs myšlenek, pocitů, slov, zvuků a obrazů a ten zmatek jsem si pak “přeložil” do slov. Pak jsem překlad vyslovil a jaksi dával smysl. Později se tento proces stal automatický, jako bych jenom hovořil.