Jak mě ošálil astrální výstup

Spím. Mám sen o tom, že jedu někam autem, do nějakého města v Čechách a nevím, kudy se tam jede. Najednou se cesta rozbíhá. Vidím nějaké značky, ale nechápu jejich význam a nestíhám si je prohlédnout pořádně. Najednou ani nevím, jestli jsem na hlavní a mám přednost, nebo nejsem a dávám. Vyčítám si, že jsem byla nepozorná a nepodívala se dost rychle. Vlevo se asfalt měnil na polňačku, vpravo vedla cesta přes spletité vlakové koleje a byl tam semafor, který červeně blikal a zakazoval vjezd. Tak jsem využila toho, že jsem na cestě sama, neřeším přednost a vjela jsem do polňačky. Ale najednou byl přes cestu potok a já nevím co mám dělat.

Lezu ven z auta a divím se, kde se na silnici vzal potok a najednou koukám, on je tam i les.

Přišel ke mně starý pán a zeptal se: “Kam jedete slečno?”

Ptám se na město, do kterého jedu (myslím, že to byla Plzeň, nebo tak nějak).

Vysvětlil mi, že jsem na turistické stezce a trasa pro auta vede jinudy. Ve chvíli, kdy jsem mu poděkovala a sedla zpátky do auta, jsem se teleportovala do města, které jsem hledala. Stojím na kraji cesty podél bytovek a divím se tomu. Říkám si, že to je nějaký zvláštní skok v čase a nerozumím, jak jsem se tam dostala… že bych spala, nebo co?

Najednou všechno zmizelo a já zjišťuji, že sedím na bobku u sebe doma v obýváku. V krbu hoří oheň a všude je hluboká tma.

“Určitě spím,” říkám si a čekám, až se probudím. V lucidním snu totiž většinou vydržím asi 20 vteřin a pak mě to většinou pustí do těla a můžu si přelézt do astrálu. Sedím tam ve tmě a čekám, až se to stane. Ale vůbec nic se nedělo.

Pokračování článku: Jak mě ošálil astrální výstup