Očkovaní lidé jsou biologickou časovanou bombou a jsou hrozbou pro společnost

sepsala jsem celý sen z dnešního rána:
Někdo odvezl mě a bývalého (se kterým bydlím) na nějakou pustou planetu (asi Mars nebo něco takového). Byla tam taková krychlová průhledná “kopule”, která měla jen tmavé nosné trámy z nějakého kovu. Uvnitř tohoto umělého poklopu byl vzduch pro lidi, abychom tam mohli dýchat. Také tam byl jakýsi přístřešek = základna. Vzali ze Země cca 15 lidí, všichni vypadali že jim je 20-30 let. Nejprve jsme prošli tím přístřeškem, kde všem píchli vakcínu (takovou mini jehličkou, nebylo to moc cítit). Pak jsme mohli jít v té kopuli kam jsme chtěli, ale nebyla moc veliká. Půda na té planetě byla všude vyprahlá a jakoby udusaná písčitá do oranžova, byla tam jen jedna budova = ta malá základna, kopule nebyla nějak moc velká (pokrývala plochu asi jako fotbalové hřiště, nevím), byla tam trošičku jakoby vyšlapaná/vyježděná jedna prašná cesta (která nebyla skoro vidět, protože půda byla pevná) a u té cesty stálo nějaké auto (to bylo jediné, co připomínalo Zemi). Sice jsme mohli jít kamkoli v té kopuli, ale vlastně ani nebylo kam. Normálně bych přemýšlela, že tu není co dělat nebo podobné myšlenky, ale nikdo z nás nepřemýšlel (myšlenky byly asi nějak zablokované). Kdo nám píchnul vakcínu nevím, jelikož nám o tom hned vymazali paměť (a mohla jsem si pamatovat pouze vpich vakcíny, nic víc – kdo nás tam odvezl, jakým dopravním prostředkem jsme se tam dostali a kdo nám píchnul tu vakcínu – to vše z paměti vymazali). Většina těch lidí se seskupila kolem toho auta a začali si povídat o blbostech (small talk). Nepovídali si o tom, že byli uneseni na cizí planetu nebo něco takového, prostě se mezi sebou seznamovali.. (co kdo dělá například, jaké má hobby..) Nikdo nebyl vystrašený, protože jsme neměli žádné myšlenky. Já stála sama opodál a jen tak jsem pozorovala okolí, lidi udělali asi dva nebo tři hloučky (jeden u auta, druhý se šel projít a třetí nevím). Bývalý stál taky sám mimo dění a taky se s nikým nebavil. Já se tam s bývalým nebavila ani on se mnou. Pak se všechno stalo docela rychle: lidi začali mít rychlou a prudkou reakci na vakcínu. Jejich tělo se proměnilo v trochu zářivou oranžovou gelovou hmotu (něco jako láva) a úplně se nakonec roztekli. Někteří začali přímo hořet (jakoby i samozápalem). Bývalý se geneticky změnil na šediváka s geny ze Zeta Reticuli (po chvíli začal vypadat přesně jako šedivák..). Měl nepřítomný výraz v těch černých očích, už to vůbec nebyl on. Šla jsem k němu a ptala jsem se ho, jaké to je být šedivákem a jestli mu neni líto, že už není člověk.. Jemu to bylo jedno, neměl žádné emoce, ale ani mi neodpověděl. Mně se po té vakcíně vůbec nic nestalo, nic se nezměnilo. Pak se mi zdálo, že se nějak hýblo s časem a že mi nezvonil budík a zaspala jsem do práce. Vnímala jsem se v posteli a měla jsem velký strach že jsem zaspala. Jelikož jsem ale byla unavená, tak jsem si řekla, že pokud jsem zaspala, tak už je to stejně jedno, a budu tedy spát dál. Spala jsem asi ještě další hodinu, ale pořád jsem vnímala ty myšlenky, že budík nezvonil, i když zvonit měl (byl nastavený) a zvoní každý den (=funguje). Jelikož mě ty myšlenky probraly, tak jsem vstala a šla jsem se podívat na hodiny – bylo cca 8 hodin (vstávat jsem měla v 11). Bývalý se vzbudil chvíli přede mnou a říkal mi, že skoro zaspal do práce, protože mu nezvonil budík, ačkoli byl správně nastavený a každý den zvoní.. (to bývalý měl vstávat před 8) Zapnula jsem tedy cca na hodinku počítač a šla jsem na internet a pak jsem šla zase spát, i když se mi moc spát nechtělo. Usnula jsem, ale jelikož jsem byla odpočatá, tak jsem šla rovnou cestovat pomocí třetího oka. Vydala jsem se do Prahy (udělala jsem si před sebou okénko do “dimenze Praha” a mohla jsem vše pozorovat jako film, nakonec jsem se ale rozhodla do toho okna vejít a objevila jsem se i s tělem v Praze, ale myslím, že to byla jiná dimenze, než normální Praha). Šla jsem hledat podzemní tunely. Objevila jsem se na Hlavním Nádraží a hned pod ním bylo nějaké podzemí. Něco jsem tam viděla (nebylo to nějak moc hluboko, taky tam zkoumali vakcíny či něco podobného, žádné děti tam nebyly pouze buď jakýsi hybridi či dospělí lidé – nejsem si jistá, protože jsem to hned při výstupu z toho podzemí skoro vše zapomněla..bylo to podzemí pod metrem, nebylo to ani 1km hluboko, takže to nebylo úplně to běžné podzemí ve smylu podzemních měst, spíš menší výzkumná laboratoř). Chodila jsem pak ještě chvíli v nadzemní oblasti nádraží a zjistila jsem, že někdo chtěl z Prahy udělat samostatnou dimenzi, ve které by byli všichni běžní lidé pod MK-Ultra. Byly tam různé “vrstvy” lidí, např. lidi, kteří získávají informace z novin si kupovali noviny/časopisy, ve kterých se psalo pořád o Covidu a jak je dobré jít se zaočkovat. Pak skupina mladších lidí zase získávala informace jiným “modernějším” způsobem, ale manipulace (obsah informací) byla pořád stejná. Potkala jsem 2x-3x kamarádku, která umí lucidně snít, a myslím si (podle energie), že to byla fakt ona. Chtěla se se mnou bavit, ale já na to neměla čas, protože jsem zkoumala tyto věci, a tak jsem jí jenom pozdravila když jsme se míjely a šla jsem dál. Nakonec jsem potkala bývalého kluka, se kterým jsem v Praze delší čas chodila (u toho si nejsem jistá, jestli to byl on), a ten mě už odklonil od mého zkoumání (začala jsem se s ním bavit atd. a nakonec na mě koukal stejným podivným pohledem jako ten šedivák=poslední bývalý, který se po vakcíně změnil na šediváka). Z toho jeho pohledu byla znát zpráva, že tento bývalý z Prahy je nějak mentálně ovládaný šediváky a hlídá na nějaké úrovni Prahu (aby se tam nedostali astrální/mentální cestovatelé a nemohli to tam zkoumat). To mě rozhodilo a probudila jsem se, na hodinách teprve 10 hodin, takže jsem spala jen hodinu (a celou tu hodinu jsem cestovala), pak už jsem vstala.