Proč se jmenují tak jak se jmenují? Proč říkáme stůl stolu? Proč je hrnek hrnkem? Co nám říká Staroslóvienská Boukøvíce

Vážení čtenáři,

je těžké psát něco o tak jednoduché otázce, kde se vzala naše slova?

Proč se jmenují tak jak se jmenují? Proč říkáme stůl stolu? Proč je hrnek hrnkem a proč je chci…chci.

A těchto proč je celá naše slovní zásoba, je to celá paměť našeho národa. A když to pojmu ve velkém, je to paměť každého národa. Je to paměť světa.

Každé slovo se skládá z písmenek. Zdá se kolikrát, že ta písmenka někdo jen tak seřadil. Že jim dal nějakou zpěvnost, aby se dobře vyslovovala. Že se nám poté zdají být krásná.

Ano, jsou krásná a dokonce mnohdy na sebe navazují. Pro naše vysvětlení jakože přenášíme kořen slova. Ale pokud jsme pozorní, všimneme si, že ne vždy při přenášení kořene slova přenášíme stejnou podstatu věci, co ztvárňuje slovo samé.

Teď mám na mysli např. slovo hodnost, nebo slovo hodný, nebo slovo hodnota a pak třeba vhodnost, a co tak samotný hod a hody. Zdá se, že slova mají stejný kořenový základ a přesto se zdají být rozdílná. Možná. O těchto kouzlech si povíme někdy později.

[wp_ad_camp_3]

Dnes vám chci ukázat, odkud se tedy vzala podoba našich slov.

Jistě se můžeme všichni shodnout na tom, že základem slov jsou písmenka a že slova samotná nám přesně ztvárňují podobu dané věci, nebo lépe řečeno, pro každého z nás udávají podobu popisované věci. Každé slovo nám zobrazuje věc, abychom se lépe domluvili. To je podstatou každého slova.

Sjednotit se na významu daného slova.… pro naši představu, ohromný posun v dorozumívání.

Takže pokud celé slovo něco ztvárňuje, je zde otázka, může ztvárňovat něco každé písmenko?

A zde jsme jen krůček od prvního poznání. Pokud si připustíme onu následnost, že slova něco zobrazují, pak nižším prvkem následnosti je, že písmenko něco zobrazuje.

Vyšší následností je, že i složená věta něco zobrazuje.

Jak je to jednoduché. Teď už stačí nalézt jen klíč, co které jednotlivé písmenko znamená.

Na tuto podstatu hledám odpovědi celý život. A tak se mě stalo, že jsem byl v první třídě rušivý element, protože jsem kladl paní učitelce otázky typu : paní učitelko, proč je tabule tabule? Zlobil jsem a tak jsem byl často v koutě.

Ale červík záhady a hledání odpovědi byl již zasetý. Byl ukotven do mého vědomí a já chtěl vědět odpovědi. A tak se i stalo v životě, když mě nikdo nedokázal podat vysvětlení, ukojit mou zvědavost, že jsem pátral, až jsem nalezl tabulku s písmenky Staroslovanské bukvice.

A nejen tabulku, najednou se přede mnou otevřela pozvánka na kurz k této tabulce. Zprvu mě připadala jako ruská azbuka, ale v pozvánce se psalo, že právě kurz mě má odhalit znalosti o každém znaku, o každém písmenku!

Pane jo, vždyť to já hledám celý život.

Kurz byl báječný a já začal objevovat ona kouzla jednotlivých písmenek. Ze Staroslovanské bukvice se v konečné podobě vyklubala Staroslóvienská Boukøvíce a to jen dle osvojování si znalosti každého písmenka. Kde v konečné podobě jsem si uvědomil, že slovo star je v angličtině hvězda, a dále, že slovo bouk se náramně podobá anglickému book, což je kniha.

Vážení čtenáři, já najednou odkrýval kouzla s řečí a písmenky. Já poznal, že ona základní tabulka je šifra, je to v dobrém a krátkém překladu kniha z hvězd.

Pokud se teď zadíváte na onu tabulku (ODKAZ), která je níže zobrazená, zjistíte, že základem je 49 znaků – písmenek a věřte, že není možné v rámci tohoto článku písmenka představit.

Můžu vám zatím jen dát odpověď třeba na to, že to není ruština. I ta vznikla z této tabulky. Můžu vás ujistit, že i čeština a slovenština vychází z této tabulky a má jen zaměněné znaky s latinkou. Vazbou a zobrazením jednotlivých písmenek naší abecedy a Staroslóvienské Boukøvíce si obraz daného ztvárnění písmenka uchováváme. Dokonce používáme více zvukových projevů přiřazených k jednotlivým písmenkům než v samotné dnešní ruštině. Ano, čeština a slovenština je zvukově bohatější. Pro mne toto uvědomění znamenalo, že nese více jednotlivých zobrazení.

Naše řeč je unikátní. Já říkám, že si někdy velice těžko představujeme její hloubku. Její skutečný záměr v podobě samotného slova. Třeba už jen to, že říkáme vysvětli mi to, že chceme v tom mít jasno, nalít světlo tam, kde je tma. A těchto uvědomění v řeči je spousta, a o tom a jiných věcech se budeme bavit příště.

Těším se na tuto jízdu poznávání naší řeči. Mějte se krásně…

Napsal Vladan Kocián | boukovice.com