Kamarád mého táty mě doprovodil domů na Den mrtvých. Problém je, že už byl v té době po smrti

Jsou dušičky nebo Den mrtvých pouhé lidové zvyky, nebo jde o tradice zakládající se na pravdě a zkušenostech našich předků? Skutečně je to doba, kdy se opona mezi světem živých a mrtvých ztenčuje a zemřelí nás mohou navštívit? Odpověď může nabídnout následující zážitek, který popsal jeden mladý Mexičan.

Chci se podělit o svou zkušenost, která se mi stala asi před patnácti lety. Tehdy jsem začal studovat a přestěhoval jsem se do města, které bylo daleko od mých rodičů a rodinného domu.
Můj táta znal jednoho muže, říkejme mu třeba „Tony“. Byl to jeho dobrý přítel, někdy mu pomáhal v práci a běžně jsme spolu trávili čas všichni tři.

Když mi bylo 17, přestěhoval jsem se tedy  do většího města, abych nastoupil na univerzitu a pak jsem každé dva měsíce jel navštívit rodiče, když byly prodloužené víkendy, nebo prázdniny.

Když jsem byl ve druhém ročníku, tento náš rodinný přítel Tony zemřel. Bohužel se upil k smrti. Táta mi to sdělil po telefonu, spolu s vysvětlením, jak se to stalo, nebo spíš co o tom slyšel.

Pokračování článku: Kamarád mého táty mě doprovodil domů na Den mrtvých. Problém je, že už byl v té době po smrti