Války: Prostředek eliminace silných mužů

Nezáleží na tom, o jakou válku šlo. Když jste poprvé slyšeli o dvou armádách, které stály proti sobě a střílely po sobě, říkali jste si: „Tak tohle je opravdu hodně hloupý způsob, jak za něco bojovat.“ Samozřejmě jste měli naprostou pravdu. A pak vám učitel začal vysvětlovat omáčku o tom proč to bylo nezbytné a začali jste tak pochybovat o vlastní přirozené inteligenci.

Jako dětem nám bylo řečeno (nebo alespoň já jsem to tak měl, když jsem byl na soukromé škole pro chlapce), že je tento bojový styl byl o cti, hrdosti a protože partyzánská válka (nečekané přepadení nepřítele) byla považována za „nečestný“ způsob boje mezi gentlemany.

Není přitom umírání, když se mu vlastně můžete vyhnout, neúčinný způsob, jak vyhrát nějakou válku? Pokud byste opravdu chtěli vyhrát válku, proč nepřepadnout nepřátele? Toto je ukázkový příklad, kdy se nám dětem zjevná pravda měnila za stejně zjevnou lež, která už tehdy neměla smysl a ani teď samozřejmě nedává smysl.

Existuje důvod, proč taková bitevní strategie vůbec existovala a v této skryté agendě je mnohem víc, než se na první pohled zdá. Něco v ní smrdí, něco extrémně zlověstného, ​​temného a starodávného původu.

Dokumenty, zabavené tajnému kurýrovi, který patřil k bavorských iluminátům koncem 17. století odhalily, že malá skupina mužů měla zlověstné úmysly vládnout světu. Zabavené dokumenty krok za krokem rozkrývaly plán, jak přesně budou po staletí provádět svou zlověstnou agendu.

Nejprve museli být vyloučeni nejsilnější muži, aby v každé části světa zůstal co nejhustější bujón z těch nejvíce duševně a fyzicky slabých jedinců, co bojovat nemohli.

Pokračování článku: Války: Prostředek eliminace silných mužů