Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
Záhadné poruchy auta mi zachránily život
Včera jsem si vyjel na venkov, abych navštívil svůj oblíbený národní park. Strávil jsem tam nějaký čas meditací u jednoho potoka, ke kterému mě přitahovala osamělá bílá volavka, která v něm lovila potravu. Když jsem meditoval, před zavřenýma očima jsem velmi intenzivně vnímal zelenou barvu.
Poté, co jsem park opustil, jsem cestou domů pocítil přítomnost ducha svého přítele, který zemřel v roce 2019. Často na něj vzpomínám.
Zastavil jsem u čerpací stanice, abych natankoval na dlouhou cestu domů. Zvláštní je, že když jsem zasunul pistoli do hrdla nádrže, začala vydávat palivo o mnohem dříve, než začala účtovat. Musel jsem dostat palivo snad za 15 dolarů úplně zdarma, než mi to konečně začalo účtovat peníze. Musel tam být asi nějaký problém s elektřinou. Když jsem šel zaplatit, pokladní mi řekl: ,,Máte šťastný den!” A naúčtoval mi palivo za sníženou akční cenu.
Když jsem byl asi v polovině cesty, byla už tma a nebylo tam žádné pouliční osvětlení, protože jsem jel přes venkov. Mít zapnutá dálková světla je tam velmi důležité a já je hodně používám. Pak cesta zahrnuje sjezd z velmi strmého kopce.
Během jízdy z kopce mi najednou celá palubní deska zhasla. Viděl jsem zřetelný zelený záblesk a pak se vše znovu rozsvítilo.
Opravdu mě to vyděsilo, protože všude byla tma, cestoval jsem sám a měl jsem pocit, že jsem úplně ztratil kontrolu. Nicméně auto bylo mechanicky v pořádku, tedy plyn i brzdy byly v pořádku… Pokračoval jsem proto v jízdě z kopce dolů a po pěti minutách se to stalo znova. Celá palubní deska zhasla, zelený záblesk a pak se vše znovu rozsvítilo.
Pokračování článku: Záhadné poruchy auta mi zachránily život
Prakticky to isté sa mi stalo niekedy v 90-tych rokoch minulého storočia, keď som si v blízkosti Banskej Štiavnice kúpil chalupu. Vždy na víkend som ju z Bratislavy jazdil renovovať. Niekedy na jeseň som tiež vyrazil z domu. Už pri Nitre bola hustá hmla, avšak to prostredie som až po Levice dôverne poznal a opatrne som sa posúval po rýchlostnej ceste s mojím Ford Sierra 2,3D. Bola tma a za Levicami končili hlavné ťahy a tam som si už cestou v hmle taký istý nebol. Preto som uvítal, keď ma obehla dodávka 1203 s ŠPZ Banskej Štiavnice. “Zavesil” som sa za ňu a priviedla ma až do Štiavnických vrchov.
Vodiča 1203-ky som však zrejme znervózňoval a tak v horách šliapol na plyn. Ja za ním, keď tu zrazu môj bezproblémový Ford skapal. Nechápal som, čo sa deje, všetko bolo OK. Skúsil som naštartovať , motor nabehol a vyrazil som vpred. Povedal som si, že tú 1203-ku dobehnem a šliapol som na plyn. Keď som už bol opäť za ňou, motor mi opäť – nevädno prečo – zhasol. Obratom som ho naštartoval, ale povedal som si, že už 1203-ku naháňať nebudem, nejako v tej hmle dôjdem do cieľa i bez nej. Prešiel som možno 200 metrov – a vo svetle reflektorov som zazrel v zákrute 1203-ku mimo cesty, napasovanú do stromu. Pribrzdil som, aby som zistil, či je osádka v poriadku. Ledva som ubrzdil, lebo ma šmýkalo na nich. Až vtedy som zbadal kus vozovky pokrytej ľadom z prvých snehov, ktoré sa cez deň na slnku topili, voda pretekala cez cestu a v noci už primŕzala.
Našťastie sa nikomu nič vážne nestalo. Nakoľko v horách nebol mobilný signál GSM, požiadal ma vozič 1203, aby som po dosiahnutí vrcholu hory zavolal pomoc na tel. čísle, ktoré mi dal. To som aj urobil. Až následne som začal premýšľať a vtedy mi “to došlo”. Keby mi za nejasných okolností nezačal vypadávať motor Forda (ktorý už potom išiel opäť normálne), bol by som pri tom prenasledovaní 1203-ky vletel pri šmyku na ľade priamo do nich. Kto vie, ako by to dopadlo? A kto vie, aké sily mimo mojich schopností vnímania mi vtedy blokovali motor? Následná kontrola odborníkmi žiadnu závadu nezistila.
Odvtedy verím, že mám tiež svojho anjelika strážneho a zrejme má blízko ku automechanikom … Odvtedy sa mi viackrát stali rôzne rozporuplné udalosti, pri ktorých som bol v ohrození a ktoré pre mňa končili dobre. Pri nich som si vždy uvedomil jeho prítomnosť a moju ochranu. V takých prípadoch sa mu vždy v mysli (a niekedy i nahlas) i pekne poďakujem… 🙂