Duchovní úroveň 3. díl: Duchovní praxe

Paradoxní je, že i když se s duchovním růstem méně staráme o své štěstí, jednou z výhod duchovního růstu je, že v životě získáváme přístup k většímu množství štěstí. Následující graf ukazuje nárůst štěstí v životě, který prožíváme jak kvalitativně, tak kvantitativně s tím, jak roste naše duchovní zralost.

Světec zažívá blaženost (Ánand), superlativní stav, který je daleko nad štěstím.

Duchovní praxe a duchovní úroveň

S rostoucí duchovní úrovní se zvyšuje naše schopnost vykonávat duchovní praxi jak kvalitativně, tak kvantitativně. Naše schopnost vykonávat více duchovní praxe je jako růst “duchovních svalů”. Čím více se při duchovní praxi namáháme, tím více nám rostou “duchovní svaly”.

Duchovní praxe skutečně začíná v pravém slova smyslu na duchovní úrovni 35 %. Tím máme na mysli, když člověk skutečně usiluje o duchovní růst a denně praktikuje spiritualitu podle základních principů spirituality. Jedním z kritérií duchovního růstu je překročení sektářské duchovní praxe (tj. příslušnosti k jednomu náboženství) a postupné osvojování si vyšší a jemnější duchovní praxe. Například člověk, který dříve uctíval Boha prostřednictvím svého těla – rituálním uctíváním, přechází k vyššímu a jemnějšímu prostředku, tedy k mentálnímu uctívání vesmírných principů a stvoření.

Pokračování článku: Duchovní úroveň 3. díl: Duchovní praxe