Vatikán použil částku 726 milionů USD určenou chudým na několik neprůhledných finančních podniků

Peníze šly ze 77 % do dceřiných společností Credit Suisse a spravovaly finanční operace, které vykazují nesrovnalosti. Kromě toho však také existují znepokojivé scénáře spekulací a jiných trestných činů.

Je to skandál, který „má v současné době málo precedentů“ a znovu ho odhalil investigativní novinář týdeníku „L´Espresso,“ Emiliano Fittipaldi. Odhalení při domovní prohlídce u vatikánského hlavního státního sekretáře (něco jako vatikánský premiér) se stupňují a iniciují další výbušná odhalení.

[wp_ad_camp_2]

O místo přišel šéf papežské ochranky generál Domenico Gini. Mezitím generální prokurátoři důkladně vyšetřují, a L’Espresso zveřejní 16 tajných stránek vyšetřování „propagátorů spravedlnosti“ – prokurátorů, Gian Piero Milana a Alessandra Diddiho s nejvíce pokořujícími odhaleními pro samotný Svatý stolec: vatikánskou vládu, klíčový orgán ústřední vlády Církve, jehož „premiérem“ je kardinál Pietro Parolin, spravuje v mimobilančním fondu nejméně 650 milionů euro (725 milionů dolarů) z Obolo de San Pedro dary věřících z celého světa, určených pro chudé, které jdou přímo papeži.

Ale peníze, namísto toho, aby šli do potřebných kapes lidu, se používají k provádění neprůhledných finančních operací.

Také prestižní anglické noviny Financial Times zveřejnily svoje vlastní výzkumy o tom, jak „nesvatí“ vatikánští úředníci a prostředníci v oblasti správy milionů investují do projektů luxusních apartmánů v Londýně, které byly pravděpodobně částečně financovány z peněz z Obolo de San Pedro.

Generální státní zástupce Vatikánu zřejmě ve svém vyšetřování dospěje k závěru, který odhalí vážné známky zpronevěry, podvody, zneužívání úřední moci, korupce a další.

Fittipaldi a Financial Times zkoumají období 2011 až 2018, ve kterém byl kardinál Angelo Becciu ministrem vnitra Vatikánu jako náhradník ministra zahraničí, a v Londýně a dalších podnicích se uskutečnilo několik podezřelých operací v realitách, ve kterých si někteří zprostředkovatelé účtovali šťavnaté provize.

Novinář L’Espresso však do vyšetřování přidává údaj venezuelského arcibiskupa Edgara Peñy Barry, velmi blízký papeži Františku, který byl před rokem jmenován nástupcem Beccii, povýšen na „ministra“ papeže jako Prefekta pro záležitosti Svatých.

[wp_ad_camp_2]

Vyšetřování L’Espresso také pojednává o operaci Falcon Oil, pokusu investovat 250 milionů euro z Vatikánu do ropné plošiny u pobřeží Angoly. Podle Fittipaldiho odhaluje dokumentace „komplexní systém offshore společností v daňových rájích, které Vatikán používá k investování do milionářských podniků v Londýně.“

Financial Times poukazuje na nesrovnalosti v investici 200 milionů dolarů provedené v roce 2014 prostřednictvím lucemburského investičního fondu Athena Capital do financování projektu luxusních bytů v britské metropoli.

V roce 2016 hrál tehdy monsignor Becciu klíčovou roli při zastavení finančních reforem ve Vatikánu, které plánoval kardinál George Pell, který byl „carem“ ekonomiky jmenovaný papežem. Pell, který ztratil své postavení ministra hospodářství poté, co byl usvědčen ze sexuálního zneužívání nezletilých ve své zemi v Austrálii, kde si odpykává trest odnětí svobody, nařídil audit, který monsignor Becciu zrušil a přesvědčil papeže, aby ho podpořil. V roce 2017 byl dnešní kardinál Becciu rovněž zodpovědný za vynucení rezignace prvního generálního auditora Vatikánu, Libera Milone, uprostřed skandálu.

Ředitel IOR (Vatikánská banka) informoval o zdánlivě obyčejné finanční nesrovnalosti samotného papeže, a tak začalo vyšetřování, které vedlo 2. října k vůbec první razii v kanceláři hlavního vatikánského Sekretáře (premiéra Vatikánu), načež vypukl skandál, který se zvětšuje a horší každým dnem.

[wp_ad_camp_2]

Emiliano Fittipaldi ve svém vyšetřování zmiňuje jiného finančního agenta, makléře Gianluigi Torziho, který by obdržel milionovou provizi. Tajné dokumenty získané deníkem L´Espresso by mohly také sloužit k vyřizování „osobních účtů“ členů kurie. Zdá se, že Vatikán vstoupil do fáze třetího Vatileaks (úniky a infiltrace), k prvním dvěma došlo během pontifikátu Benedikta XVI., který nakonec rezignoval. Fittipaldi dochází k závěru, že „pro Františka nebude snadné, vzhledem k novému skandálu, orientovat se mezi skutečnými nepřáteli, falešnými přáteli, a dobrými a špatnými poradci.“

Pro tadesco přeložil Pedro | Zdroj: clarin.com

Pokud vás článek zaujal, můžete ho sdílet.