Bývalý viceprezident společnosti Pfizer promluvil o satanistickém kultu, který stojí za očkováním

Tak to byl hnus (ten film, na který jsem se teď dívala – ještě je i druhý díl, tak se také podívám, ale dávám pauzu kvůli PTSD). Mě některé takové filmy (ale spíš málo z nich) přitahují kvůli tomu, že si při sledování vzpomenu na nějaké trauma (tak se na to koukám, když mě něco nevím proč zaujme). Tady v tom filmu byla překvapivá vražda (šok), což mi způsobilo PTSD. Hlavní hrdina byl dítě (nebyl na střední – omylem jsem četla popis až druhého dílu, tam bude na střední) a byl skoro jediný normální mezi bioroboty (kteří satanismus přehlíží a pak mu nevěřili, co zažil) a satanisty. Zajímavé je, že se mi až teď podařilo trochu vyléčit bolest při menstruaci (pomocí bylinných vložek), ale dřív mě dost hodně bolelo břicho ty první dny. Snažila jsem se při tom meditovat a když jsem zaměřila pozornost na tu bolest, tak jsem místo bolesti viděla vzpomínku na minulý život na cizí planetě, kterou napadli a zničili zlí mimozemšťané (jako by ta bolest byla z toho traumatu a když jsem si na to tou “meditací”=spíš pozorností vzpomněla, tak bolest ustoupila a břicho mě i další měsíc bolelo méně). Takže jsem i další měsíc udělala stejný postup, nyní i s pevnou vírou, že to funguje (a bolest to zmírní). Opět jsem viděla živý obraz, ale tentokrát z tohoto života a byla to nečekaná vražda (a opět se bolest poté zmírnila). Jenže jsem si řekla, že to není možné (že oběť té vraždy ani neznám a že kdybych byla svědkem vraždy, tak bych na to určitě nezapomněla). Tak jsem to nechala plavat (a ten postup při menstruaci jsem přestala dělat), ale za pár měsíců jsem si vzpomněla na to, že jsem tu oběť vraždy (z představy) v realitě jednou doopravdy potkala a že mi ta představa doplnila další vzpomínky, které jsem si pamatovala, ale jakoby plavaly bez kontextu ve vzduchoprázdnu. Zkusila jsem oběť z představy vyhledat v pohřešovaných osobách, ale nebyla tam (takže nevím, jestli byla ta představa reálná nebo nějaký druh podvědomé fantazie příp. třeba obraz poslaný 5G signálem). Ale u některých filmů mám specifické triggery (je jich jenom pár), které mi spustí PTSD, zatímco většina krvavých/napínavých/hororových filmů ve mě nic takového nevyvolává (ne že by se mi líbily). Takže se dívám na různé filmy, abych zkoumala svojí automatickou reakci, které se nedá zabránit, a snažím se u toho rozpomenout na případné potlačené vzpomínky, ale dokud nebude zlatý věk, tak si je nebudu moct ověřit (protože by to bylo nebezpečné, zatímco když bude poražené zlo, tak budu moct ověřit co se kdy v minulosti kde stalo). Název filmu sem radši nepíšu, protože v něm sice byly dvě zajímavé věci, ale ten začátek ve mě vyvolal špatné pocity (chtěla jsem dopsat kritiku chyb běžných lidí, hl. kluků, ale asi ještě zůstanu u psaní proti illuminátům, protože satanismus je zlo, které je za všemi hranicemi=nemá mezí). Občas mě dost naštvou některé chyby, které dělají běžní lidé, ale běžné chyby se srovnat s tímto hnusem ani nedají (a to ten film je prý “komediální horor”). Měla jsem jednu vzpomínku ve vzduchoprázdnu bez kontextu ohledně toho, že illumináti prý (asi kyselinou?) nějak rozpustí mrtvé tělo a přidávají to do betonu (nebo cementu?), ze kterého se staví budovy. A to stejné psala Martha Scholler (tu už moc nesleduju) spolu s dalšími zdroji (moje vzpomínka, která není “nově vynořená”, sahá necelých 20 let nazpátek a v té době se o tom ještě nikde nepsalo). O illuminátech už jsem ale asi napsala vše, takže ještě popíšu ty chyby normálních lidí a snad budu mít kritiku hotovou (myslím si, že když se k něčemu nevyjádřím, tak by to mohlo vypadat, že s tím souhlasím nebo to schvaluju, tak proto píšu kritiku ke každému tématu jednou, abych to měla za sebou a mohla bych pak odkazovat na svůj článek, když se někdo projeví daným způsobem..a neztrácet čas tím, že to budu každého zvlášť poučovat, to lidé stejně nemají rádi – když bude mít někdo zájem, dám mu odkaz na článek a už chyby druhých nemusím nikdy řešit, protože kdo má zájem, ten si ho přečte a poučí se a kdo nemá zájem, ten si článek nepřečte a při osobním kontaktu bych mu to vysvětlovala zbytečně=jen by mi bral energii). Proto je lepší psát souhrnné články, abych se nemusela zabývat problémy druhých lidí (a zároveň aby to nevypadalo, že něco toleruju nebo schvaluju atd.).