Dlouhá chapadla neziskovek. Některé lobbují za nesmysly, nebo si dělají byznys z imigrantů

Tři miliardy korun hodlá příští rok ušetřit ministryně financí Alena Schillerová na penězích pro neziskové organizace, což je téměř čtvrtina z 13,6 miliardy korun, které si rozdělily loni. Podle ministryně o peníze nepřijdou organizace, které pomáhají handicapovaným, starším či sociálně slabým lidem. Premiér Andrej Babiš navíc nechce sahat na peníze, které připadají na sport. Soudě podle rozhořčených ohlasů na tento záměr nepůjde o šetření na nesprávném místě?

Já Ministerstvo financí moc často nechválím, ale v tomto případě jde o šetření na naprosto báječném místě! Jen bych do toho bouchla mnohem fortelněji. Charita kdysi vznikla, aby někomu NEZIŠTNĚ pomáhala. Prostě cítíte, že někdo pomoc potřebuje a vy mu pomoci CHCETE. CHCETE dělat dobro. V poslední době se zdá, že těch, kteří chtějí dělat dobro, se urodil pytel. Říkají si sice neziskové organizace, ale ono skutečně nezištné konání dobra se u nich kamsi vytratilo a funguje jen jako zástěrka k vykonávání lobbingu a politiky. Z nezištnosti se stala honba za penězi.

Tím samozřejmě nechci říct, že dnes už neexistuje pravá charita. A už vůbec ne, že není třeba. Jenomže protože je pravá nezisková charita házena do jednoho pytle se „ziskuchtivými neziskovkami“, je sakra těžké ji na první pohled odlišit.

Kritici to vnímají jako úder neziskovkám, které se pohybují ve veřejném prostoru a promlouvají do společenské debaty, tedy jako útok na základy občanské společnosti. Ředitelka Gender Studies Helena Skálová zase v České televizi vysvětlovala, jak jsou ženy znevýhodněné, v čemž jí oponoval senátor Jiří Čunek tvrzením, že třeba na pracovním trhu je dnes takový nedostatek pracovníků, že si firmy nemohou dovolit ženy diskriminovat. Mají mít vedle charity nárok na dotace od státu i různé think-tanky či genderové organizace?

Ono se u nás – a nejen u nás – nějak postupně přihodilo, že ziskuchtivé neziskovky nakonec začaly ubírat peníze skutečné a potřebné charitě. Těžko pak hledat peníze od dobrovolníků na skutečně neziskové provozování hospiců, na útulky pro psy, na místní hasiče a podobně. Každého z nás div ne denně někdo při chůzi centrem města oslovuje, abychom přispěli na tohle a tamhleto – a my se už stáváme i vůči skutečným srdcervoucím příběhům imunní, protože jsme vytrénovaní hledat za každou neziskovkou nějaký nekalý politický lobbing. Takže nemluvme už dál o skutečné charitě, ta je naprosto v pořádku. To, co mi vadí, jsou falešné „ziskuchtivé neziskovky“, které šíří nějakou ideologii. A to je přesně ten typ neziskovek, které vy jste zmínil.

Zápal v šíření ideologie u nich převažuje nad činy typu péče o nemocné. Libují si třeba v ideologii o tom, že není rozdíl mezi mužem a ženou. Lobbují za nesmysly typu, aby ve státních budovách nebyly mužské a ženské, ale pouze unisex toalety. Vozí k nám přes moře imigranty, protože si z toho dělají báječný byznys.

Neziskovky tohoto typu by neměly dostat peníze vůbec žádné. Jsou samozvané, jejich cílem je navzdory názvu zisk. Pokud by tyto „neziskovky“ jen žily z příspěvků jiných spřízněných stejně smýšlejících duší, nechť si dělají, co chtějí. Jenomže to, co mi nejvíc vadí, je, že ačkoli je nikdo nevolil, zasahují do nejvyšších sfér politiky. Při ovlivňování volených politiků mají velmi dlouhá chapadla a úplně nejdelší je mají, když se natahují pro veřejné peníze.

Ministerstvo zemědělství chystá novelu vodního zákona. Podle informací unikajících do médií měla umožnit obcím využívat studny soukromníků při vyhlášení stavu nedostatku vody. To potvrzovaly následné reakce pracovníků nejen tohoto ministerstva, ale třeba i mluvčí Ministerstva životního prostředí, která hovořila o nutnosti zajistit pitnou vodu pro obyvatele a další strategické potřeby. Po několika dnech plných rozhořčení ze strany majitelů studní přišlo Ministerstvo zemědělství se sdělením, že v novele nic takového nebude. Možná si zkoušelo, jak zareaguje veřejnost, ale pak couvlo. Co té myšlence využívat studny soukromníků pro potřeby obcí říkáte?

Samotná tahle myšlenka je strašlivá věc. Připomíná mi to padesátá léta minulého století a bolševické zábory majetku. Vychází to z té hloupé myšlenky, že voda je strategická, a tak na ni má nárok každý. Jenomže to je bohulibá myšlenka jen na první pohled, na druhý pohled je to myšlenka úplně pokřivená – taky bychom mohli říct, že každý má právo bydlet, tedy má právo dostat byt. Nebo že každý má právo na dítě, takže když někdo nemůže mít dítě vlastní, tomu, kdo má děti dvě, jedno vezmeme a věnujeme je tomu, kdo ho nemá. A tak bychom mohli pokračovat. Neexistuje nic jako právo na vodu.

Ve skutečnosti existuje právo na majetek. A studna je vaším majetkem. Jenomže zase tu je úředník či politik, který vám i v tomhle hází klacky pod nohy. Víte, kolik je potřeba povolení pro studnu? Každý by sice teoreticky mohl mít na vlastní zahradě vlastní studnu za vlastní peníze, o kterou by se jako o svůj drahocenný majetek staral a vodou šetřil, aby mu studna nevyschla. Ale nemá, protože stát udělal všechno proto, aby ho strašlivou administrativou od stavby studny odradil. Namísto toho vám úředník sebere daně, z vašich daní rozdá dotace obcím a obce si za vaše peníze postaví erární studny, ke kterým se bude chovat jako k obecnímu majetku. Tedy špatně. Tedy voda v nich vyschne. A tak vám pak zaberou vaši studnu, pokud patříte mezi ty šťastlivce, kteří se všemi těmi povoleními zdárně prokousali a studnu máte.

Zdroj: 1