Tento článek je přejatý z webu Aluska.org. Pokud máte zájem o hodnotné vědomosti, doporučuji vám jej navštívit.
Všechny planety v našem vesmíru jsou duté a mají dva polární otvory, stejně jako země. Těmito otvory procházejí siločáry vytvářené nábojem černé hvězdy. Vnější vesmír i vnitřní ,,modelový“ vesmír který vidíme my uvnitř duté planety, je koloidní. To znamená, že každé těleso má náboj a nikdy se nemůže srazit jedna planeta s druhou.

Na obrázku níže můžeme vidět velice zajímavý snímek z ledna roku 1998, který zachytil Hubbleův teleskop v režimu který zachycuje ultrafialové světlo. Ve zdroji obrázku ZDE se můžete dočíst, že toto světlo v okolí pólů rotuje ve výšce tisíců mil nad oblaky. Věda tento jev vysvětluje jakýmsi energetickým větrem ze slunce, který rotuje takto na pólech planety, což je naprostý nesmysl.
Na obrázku níže vidíte Jupiter, kde se děje to samé. Snímek kde je vidět záře, zachycuje magnetické pole na Jupiteru. Důvod, proč můžeme na severních a jižních pólech planet vidět tato energetická pole je prostý. Skrze otvory proudí nepředstavitelné množství energie, je tam velice zesílený, anomální magnetismus.
Toto je velice krásné video, které by vás mohlo zaujmout. Opět zachyceno Hubbleovým teleskopem v režimu ultrafialové světlo. Ukazuje snímky na severním pólu Jupiteru. Zdůrazňuji, že nejde o viditelné světlo, ale o snímky které zachycují magnetické pole.

Toto je Mars. Všimněte si, že stejně tak jako Země, má i on ledy v okolí pólů: (obrázek níže)

Jak v makrokosmu, tak v mikrokosmu.

 

Pojďme se podívat podrobněji také na Měsíc:
Měsíc má zemskému povrchu nejblíže. Tento útvar má asi 450km v průměru, je také dutý jako ostatní planety a jak je vidno pouhým okem, okolo své osy se netočí. Jedna strana je viditelná ze Země, druhá strana je stále natočená směrem k černé hvězdě.
Jak je vám asi jasné, všechny planety uvnitř duté Země, včetně slunce, rotují okolo černé hvězdy v pravotočivém směru.
Podle níže zobrazeného schématu se může pohybovat výška oběžné dráhy měsíce okolo 2200 – 3000 km nad povrchem Země. Vnější kružnice představuje dutou Zemi, uprostřed (H) je černá hvězda a v prostoru mezi nimi rotují planetky, Slunce i Měsíc. Jde o pohled shora.

Černá hvězda je tím, co v naší realitě nazýváme hvězdným nebem. Pokud vezmete v potaz dutou zemi, tak je centrem gravitace, máme ji nad hlavou a na atomové úrovni nás nabíjí nábojem, který nás přitahuje k zemskému povrchu. Její povrch je porézní a světélkující dojem hvězd utváří atmosféru hvězdného nebe. Její průměr je okolo 1000 km. Důvod, proč místo černého míče vidíme rozprostřené hvězdné nebe, pochopíte z následujícího obrázku:
Stejně jako paprsek světla se zakřivuje v závislosti na tvaru, i pohled je ohýbán dle tohoto schematu. Z tohoto pohledu je vidět naše hvězdná obloha. Přemýšleli jste někdy nad tím, že „hvězdy“ nezačínají hned s horizontem, ale o trochu výš?
(pokračování příště)

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.