Džihádisté žijí z dávek Evropy, kterou přísahali zničit

Před čtyřmi lety přinesl britský liberální list The Guardian příběhy lidí kteří „přežili Guantánamo„, obětí „symbolu amerického bezpráví“, „příběhy Britů přeživších pobyt ve věznici s přezdívkou ‚gulag naší doby'“. článek také přinesl fotografii Jamala al Haritha.

Al Harith, rodným jménem Ronald Fiddler, křesťanský konvertita k islámu, se vrátil do Manchesteru ze zadržení v Guantánamu díky aktivismu Davida Blunketta, ministra vnitra v budoucím kabinetu Tonyho Blaira. Al Harith byl okamžitě přivítán v Anglii jako hrdina, jako nevinná oběť nespravedlivé „války proti terorismu“ po 11. září. Redakce The Mirror a ITV mu zaplatily šedesát tisíc liber za exkluzivní rozhovor o jeho zkušenost z Guantánama. Al Harith byl také odškodněn britskou vládou jedním milionem liber. Oběť z „gulagu naší doby“ si za peníze daňových poplatníků koupila velmi hezký dům.

Před pár týdny podnikl Al Harith svojí poslední cestu. Odpálil se v iráckém Mosulu ve jménu Islámského Státu. Al Harith byl také najat nevládní organizací „CAGE“ (dříve známou jako „Cageprisoners“) aby podal svědectví pro kampaň za uzavření věznice v Guantánamu.

Na charitativních akcích skupiny CAGE se objevily celebrity jako Vanessa Redgrave, Victoria Brittain, Peter Oborne a Sadiq Khan. Tato nevládní organizace je financována fondem čokoládového magnáta (John Rowntree Trust) a nadací Anity Roddick (Roddick Foundation). Al Harith byl pozván i před Radu Evropy, aby svou výpovědí přispěl k uzavření Guantánama.

Příběh Al harita odhlauje hloubku jednoho z největších skandálů Evropy – zneužívání evropského systému sociálních dávek džihádisty k financování „svaté války“. Evropa jim dala vše: práci, bydlení, podporu veřejnosti, podporu v nezaměstnanosti a pracovní neschopnosti, přídavky na děti, platební úlevy i hotovost. Tito extremisté ovšem nevidí takzvaný „Podporostán“ (v originále „Dependistan“, „to depend on“ – být závislý na pozn. překl.), jak Mark Steyn nazval sociální stát, známkou štědrosti, ale známkou slabosti. Pochopili, že Evropa je zralá ke zničení. Ani v nejmenším ji nerespektují. Od Marseille po Malmö, je mnoho muslimských dětí vedeno k pohrdání společností, která jim umožnila klidný a pohodlný život. Většina islamistů v Evropě nyní žijí z dávek zemí, které přísahali zničit.

Před několika dny, poukázal dánský tisk na skutečnost, že dánská vláda vyplácí dávky pro nemocné a postižené muslimským extremistům, bojujícím v Sýrii na straně Islámského Státu. „Je obrovským skandálem vyplácet dávky ze sociálního fondu lidem, kteří odchází do Sýrie.“, řekl ministr práce Troels Lund Poulsen. Teroristé, kteří udeřili v Paříži a Bruselu, také financovali své aktivity ze štědrých soicálních dávek Velké Británie. Z probíhajícího vyšetřování vyplývá, že Mohamed Abrini, po brutálním útoku na letišti v Bruselu známý jako „muž v klobouku“, obdržel tři tisíce liber v dávkách, než odletěl do Paříže a zmizel.

Není to rozhodně poprvé, co se role sociálního státu objevuje v infrastruktuře islámského terorismu:

• Rodina Omara Abdela Hamida el Husseina, teroristy odpovědného za útok v Kodani v únoru 2015 a smrt dvou lidí, čerpala peníze z dánských sociálních programů.
• Britský islamista Anjem Choudary, usvědčen z podněcování lidí k podpoře Islámského Státu, vyzval věřící k odchodu z práce, využití systému sociálních dávek a věnování veškerého času válce s „nevěřícími“. Sám Choudary inkasoval 25 000 liber ročně v sociálních dávkách.
• V Německu provedl deník Bild výzkum 450 německých džihádistů bojujících v Sýrii a bylo zjištěno, že více jak 20% z nich pobíralo sociální dávky.
• V Nizozemí se džihádista Khalid Abdurahman objevil na videu Islámského Státu s pěti uťatými hlavami na pozadí. Holandské noviny Volkskrant přinesly zprávu, že byl v minulosti prohlášen za práce neschopného a byla mu hrazena léčba klaustrofobie.

Evropský systém sociálních dávek je jedem pumpovaným do nespokojené a neproduktivní třídy muslimů žijící v oddělených enklávách, jakými jsou například předměstí Paříže nebo takzvaný „Londonistán“. S náboženskou jistotu a ideologickou nenávistí vůči Západu, má mnoho evropských muslimů pocit, že jsou vyvoleni pohltit vyčerpanou civilizaci, která si nevynucuje přijetí jejích hodnot.

Muhammad Shamsuddin, devětatřicetiletý londýnský islamista, byl hvězdou dokumentu „The Jihadis Next Door“ („Džihádista od vedle“ – pozn. překl.) Rozvedený otec pěti dětí, žijící ze sociálních dávek je prohlášen za práce neschopného na základě chronického únavového syndromu. Dokument ho zachycuje, jak podněcuje k nenávisti vůči nemuslimským obyvatelům. (Zdroj obrázku: screenshot dokumentu stanice Channel 4)

Namísto podpor, které působí demotivačně při hledání práce, musí být cílem veřejné správy vést lidi k odpovědnosti a odchodu ze sytému dávek. Je potřeba zavést zákonná opatření proti jejich zneužití a použití k nákupu nelegálních drog, hazardu, terorismu a – když už je stejně svoboda projevu v Evropě omezována – jakékoliv podpoře terorismu. Seznam by mohl pokračovat dále a každý by si mohl podle zkušeností vytvořit vlastní. Porušení pravidel by mohlo vést k odebrání dávek. Tyto kroky by pomohli v boji proti vzniku ghet a islamizaci evropských muslimů

Kdo právě vyhrává? Demokracie nebo islámský extremismus? Začarovaný Kruh dávek a džihádu musí být přerušen. Ihned.

Giulio Meotti, kulturní editor pro Il Foglio, italský novinář a spisovatel.