Finsko má za sebou rok testování nepodmíněného základního příjmu

Je pravda, že člověk je „limitován“ tělem a za to nemůže společnost. To, že tělo „potřebuje“ jíst atd. (i když podle mě to systém tělu dítěte vnutí, že potřebuje jíst a zrovna určité typy jídla, tak úplně jistá si tím nejsem a beru tedy za předpoklad stav dospělých lidí zvyklých jíst atd.) Když se rozhodnu „neposlouchat“ tělo, nebudu jíst ani se nebudu snažit obstarat si potravu, tak zemřu a je to vlastně sebevražda (vyhladověním), která je prý na úrovni duše špatná a hodí to člověka do pekla. Když ale budu poslouchat tělo, tak tedy půjdu do práce a budu dělat to, co mi někdo jiný řekne (=proti své vůli), může to být i něco, s čím vnitřně nesouhlasím. Tím pádem, jelikož se nechci protivit „boží“ vůli žít a zachovat své tělo, tak jsem nucena dělat něco, co nechci, a tím pádem za svoje činy nejsem odpovědná. Není zde na výběr (buď sloužit v práci Satanovi a nebo jít přímo k němu do pekla). To, že toto lidé nevidí, je smutné a mohl by to být i důkaz, že této planetě ve skutečnosti vládne Ďábel (i když na něj nevěřím co se týče mé reality, tak v kolektivní realitě existovat může). „Závislost“ na základním příjmu a právě takovémto sociálním systému podle mě není problém, když už je systém zavedený a funguje a je NEPODMÍNĚNÝ, TZN. NIKDO TĚ NEBUDE OVLÁDAT NEBO K NĚČEMU MANIPULOVAT ABY SIS HO „ZASLOUŽIL“, větším problémem je závislost na jídle, vzduchu.. A samozřejmě systém základního příjmu může fungovat pouze pokud je zaveden na celé planetě, jinak by lidé vykořisťovali třetí svět (jak se tomu již děje i bez základního příjmu) – četla jsem zběžně cca 2/3 prvního zdroje.

Není to o pohodlnosti, ale o tom, že když člověku někdo přiloží pistoli k hlavě a řekne mu, ať udělá co mu rozkázal nebo ho zabije, tak ten člověk tím neztrácí svou svobodnou vůli, on je svobodný pořád. Klidně ho ten člověk, co mu vyhrožuje, nemusí zajímat, nemusí si ho vůbec všímat, může se otočit a odejít si dělat to, co ho zajímá (=chovat se naprosto svobodně) a pak ho ten člověk může zastřelit. Toto by také mohlo být považováno za sebevraždu (věděl co ho čeká a rozhodl se neuposlechnout a tím pádem zemřít), i když podle mě to sebevražda není, protože každý je svobodný a nemůže ovlivnit ani činy druhých lidí a on sám se nezavraždil, pouze se nenechal vydírat. Ale – když někdo ví, že bez peněz se v tomto světě člověk nenají a bez jídla zemře, není celý tento systém taková „skrytá pistole“ u hlavy lidí, které pak může masově ovládat skrytá mafie „illumináti“? Normálně bych si řekla že ne, že to, že není zaveden základní příjem automaticky neznamená, že skrytá skupina lidí ovládá svět. Ale ze zkušenosti, kdy člověk pracující u nějaké firmy fanaticky propaguje svým kamarádům její výrobky a když začne pracovat u jiné firmy, tak propaguje zase výrobky té jiné firmy, když „socializace“ znamená zalíbit se ostatním ze strachu, protože kdo se líbí, má větší šanci najít práci a tím pádem přežít a kde sice máme svobodu slova, ale lidem je vnucováno, co si mají myslet, co je „vhodné“ či „správné“, tak na základě těchto zkušeností bych řekla, že v tomto případě je práce kvůli zajištění základních potřeb a tedy kvůli přežití používána jako ta pistole u hlavy, kde se člověku říká, co si má myslet, co musí dělat, jak se musí oblékat (dress code) a mnoho dalších věcí, přičemž základní příjem by mnoho z těchto věcí napravil.

Je to jednoduché – nejdřív automatizovat co nejvíce práce jde. Pak zavést základní příjem po celém světě a dál si každý může dělat, co bude chtít s tím, že člověk je vždycky limitován okolním světem a tedy si někdo může říct „chci být hned teď na Maledivách“ ale není tam a trvalo by než by se tam dopravil a pokud se neumí teleportovat, tak má smůlu. A tento problém tu bude vždycky k řešení (že někdo chce něco, co mít nemůže v daných okolnostech). To za něj ostatní nevyřeší, ale měla by tu být pro všechny možnost, kam se obrátit nebo co dělat, aby se k tomu, co si svobodně zvolil, dopracoval. Ať už je to nekonečný život, teleportace, Maledivy nebo obyčejná práce – ono to tak totiž funguje, ke všemu se dopracovat jde, díky internetu (a knihám) hodně myšlenek a návodů, jak se k čemukoliv dopracovat existuje, ale díky tomu, že má člověk u hlavy tu neviditelnou pistoli, která mu ve skutečnosti pouze bere energii a nic jiného nedělá, tak se lidem žije hůř.

No a argument, že i když by tady všude rostly ovocné stromy, kterých by bylo hodně a každý by si mohl natrhat plodů kolik potřebuje (což je mimochodem taky skvělá idea – no proč tu ty stromy nejsou?), tak že k tomu musí člověk také vyvinout úsilí / práci se tam dopravit, natrhat to, zpracovat to (např. nakrájet nebo zavařit), tak to je pravda. Ale i se základním příjmem přeci člověk musí vyvinout úsilí – dojít do supermarketu, nabrat zboží, pěšky či pěšky plus MHD to odnést domů a doma to zpracovat (např. uvařit). To jako práce/úsilí není? Pro mě je to úsilí mnohem větší: dojít pěšky do obchodu, najít v obchodě ty cca 3% jídla, které jsou (pro mě) jedlé, přečíst všechny titěrné etikety složení, odškrtat čárové kódy, odnést nákup domů, uvařit (a to nemluvím o hledání informací ve svém volném čase na internetu, jakým způsobem daná firma své výrobky zpracovává, jestli je „fair trade“ k zemím třetího světa apod. – většinou se to zjistit nedá, ale někdy to zkouším nebo jim píšu do kontaktů dotazy). Zatímco když by poblíž měst i vesnic rostly všude ovocné stromy pro všechny, tak bych párkrát za týden zašla, vybrala hezké plody, vylezla na strom, odnesla domů, nakrájela a jedla. Mnohem jednodušší. I se základním příjmem to není ideální, ale s ním je tu alespoň naděje i motivace do budoucna, začít něco dělat a např. ty stromy vysázet. (já jsem sázela párkrát na panelákovém sídlišti a vždycky pak přijeli nezaměstnaní na těch veřejně prospěšných pracích sekat trávu a i když jsem se ty malé rostlinky snažila schovat, tak mi to posekali, zatímco když jsem nesázela, tak ani nikdo trávu posekat nepřijel) Kromě základního příjmu (který by měl plynout z automatizace práce – čím vyšší automatizace práce, tím vyšší příjem pro každého), by měl každý člověk dostat i pozemek samozřejmě. Pokud by každý dostal pouze pozemek a na něm by si sázel a zajišťoval tak jídlo, tak by všichni dělali na tom svém políčku (což není špatný nápad) a pak by se nikomu neplnily žádné jiné sny (tedy asi). Nikdo by nic nevyráběl, nebyly by počítače ani mobily, ani TV ani nábytek, ani hračky, ani žádné další věci a ani auta či dopravní prostředky, takže by lidé nemohli ani cestovat. Zajímavé je, že lidé nespolupracují a kdyby si např. všichni řekli, že nejprve se zajistí jídlo pro každého (každý kolik potřebuje) a pak se začnou zajišťovat další potřeby či sny, tak jednotlivec touží cestovat, podle toho volí ve volbách určitou stranu která mu to umožní a je mu jedno, že někdo jiný nemá co jíst – ta jeho touha je pro něj důležitější. Taky vnímám svoje touhy jako prioritní, ale to proto, že jsem zvědavá, co se stane, až se všechny touhy naplní a zda-li je to vůbec možné. Kdybych si ale mohla vybrat, tak teď (když už mám skoro všechny touhy splněné) bych pracovala na tom, aby měli všichni dostatek jídla – to by byla pro mě motivace. Jenže taková práce není – i když někdo pracuje v potravinovém průmyslu, tak cílem je dosáhnout co největšího zisku. 99% zaměstnání je podle mě destruktivní, pouze ničí planetu či ostatní lidi a nebo se snaží odebrat (ukrást) co nejvíce energie svým zaměstnancům a nebo to zaměstnání „pouze“ poškozuje fyzické zdraví zaměstnanců. Proto si myslím, že zaměstnání v tomto světě = něco podobného (ne-li stejného) jako sloužit Satanovi.

No a proč by podle mě bylo správné či spravedlivé zavést základní příjem? Protože
1.) všude už mohly být vysázeny ovocné stromy tak, že by byl dostatek ovoce pro každého – dokonce by to nedalo nikomu ani žádnou práci – stačí po snědení vyhodit pecku/semínko na trávu a kdyby to takhle dělalo hodně lidí, tak něco se uchytí a vyroste – jde spíš o to nebránit tomu (nevysušovat půdu a nebrat jí živiny, neznečišťovat životní prostředí, nevypouštět z letadel chemtrails, nebránit ovocným stromům v růstu). Jenže to je to, co přesně lidé dělají! Oni tomu přirozenému procesu přírody brání – dokonce ani kdyby se na to nikdo nesoustředil, tak po snědení ovoce občas někdo něco vyhodí do trávy místo do koše a tak by se nějaké stromy i „nevědomě“ uchytily. Žádné tady ale nerostou a to POUZE PRO TO, že člověk koná tak, že přirozenému procesu přírody brání. A za to by měl dostávat každý kompenzaci, že tu ty stromy nejsou = tedy tolik peněz, aby si mohl koupit tolik ovoce, kolik potřebuje.
2.) člověk který nevlastní půdu nemůže pěstovat i kdyby chtěl – daň vybraná od lidí, kteří vlastní půdu, by se měla rozdělit rovným dílem mezi lidi, kteří půdu nevlastní. Vlastnictví půdy samo o sobě nezaručuje že bez práce si člověk něco vypěstuje. A ti lidé, kteří by dostávali tyto peníze si za ně můžou koupit „bez práce“ v supermarketu zeleninu! To přeci není spravedlivé! Tak by se lidé, kteří půdu nevyužívají (k pěstování) se té půdy vzdali, prodali by jí a už by žádnou nevlastnili a začali by také dostávat ten příjem vybraný z daní od ostatních. Takže by tu zbyli lidé, kteří by na své půdě pěstovali a lidé, kteří by dostali (nevím kolik) peněz za to, že půdu nevlastní a z toho by si mohli např. koupit zeleninu v supermarketu. Takže lidé, kteří by měli to privilegium, že mají půdu, na které si mohou pěstovat svoje (bio) potraviny a mají tudíž jídlo (téměř) zdarma (když si nechají semínka, tak je další rok vysází – dají pouze práci, ale mají kvalitní a SVOJE, což je mnohem lepší než potraviny ze supermarketu), tak tito lidé by dali ročně cca 1-3 000 poplatek na daních (který mimochodem platí už teď, změna by byla jenom v tom, že by se rozdělil mezi všechny lidi, kteří žádný pozemek nevlastní). To je kompenzace za to, že si člověk nemůže svobodně zasázet petržel např. do parku nebo kam se mu zlíbí, protože park patří městu a město mu to nedovolí, k sousedovi na zahradu taky zajet nemůže a vlastně nemá kde sázet, tak alespoň by za to dostávali finanční náhradu (a když by si ty peníze šetřili, tak by si mohli našetřit i na koupi pozemku – tedy pozemek by byl pro každého KDO CHCE dostupný i bez práce a tak to má být a KDO NECHCE, může si alespoň část zeleniny v obchodě koupit za peníze, které dostal jako tuto kompenzaci, že nemá SVOJE vlastnoručně vypěstované potraviny, což je podle mě to NEJ co může být a to i KDYŽ TO DÁ PRÁCI.
3.) vymyslela jsem automatizační procesy v práci ale lidi se pak začali bát, že přijdou o práci, navrhla jsem vedení, že zautomatizuju hodně práce a místo 8 hod bude každý z této firmy v práci 2 hod a zbytek bude mít proplacený, protože zaměstnavateli může být jedno, jestli ten člověk tady fyzicky sedí 8 hod a pracuje a nebo 2 hod a zbytek udělá program místo něj, zaměstnavatel mu přeci platí za odvedenou práci. Ale koukali na mě jestli jsem se nezbláznila, jak si můžu dovolit tohle vůbec vyslovit, je přeci jasné, že zaplatí jednorázovou částku MĚ (jestli se jako nechci cítit důležitá) a zbylý !!!NEKONEČNÝ!!! zisk z toho, že zaměstnavatel propustí lidi a tak konstantně každý měsíc ušetří nějakou sumu si přeci nechá ZAMĚSTNAVATEL. A to je podle mě naprosto chybné uvažování, každá automatizace bez ohledu na to, kdo ji vymyslí a kdo firmu vlastní, tak ten NEKONEČNÝ zisk by se měl rozdělit mezi všechny lidi BEZPODMÍNEČNĚ jako základní příjem. Každý by tak měl motivaci vymyslet inovaci, protože vymyslíš jednu malou inovaci a budeš dostávat např. o 2 Kč měsíčně víc navždy, stejně jako každý člověk by dostával o 2 Kč víc navždy (i ten zaměstnavatel). Nevymyslíš nic a nikdo nic nedostane (ani ty). A až by byla automatizace natolik dokonalá, že by nikdo už nemusel nikdy pracovat (pokud by nechtěl), tak by se mohly peníze zrušit úplně a každý by si prostě bral, co potřebuje. Mohl by si výrobek objednat až domů nebo si pro něj zajít na výdejní místo nebo jít do obchodu se samoobslužnými pokladnami a nebo si zajít jen tak od kdy do kdy se mu chce pracovat a třeba obsluhovat dobrovolně lidi na pokladně (pokud by to někoho bavilo). Pokud někoho baví práce „pouze pokud je to opravdu potřeba udělat“ (což jsem třeba já), tak vždycky je co zlepšovat, vynalézat či zpříjemňovat ostatním lidem náladu. Jediný problém by mohl nastat, pokud by se život dostal do stavu, že už by nebylo co zlepšovat, kam se dál posunout a co vynalézat. To by mohlo nastat až za hodně hodně dlouho a mohl by to být opravdu problém (mám pocit, že jsem to zažila). Život je konstruktivní a nekonečný a stejně tak vývoj může jít do nekonečna (odvozeno logicky z pozorování přírody a života), ale přesto se může nějaká konstruktivní civilizace dostat do stavu, že už se není kam posunout? Je to divné. Možná to bude tím, že samotná 3D dimenze je limitující (3D vypadá jako placka nad kterou je koupule – něco jako prázdná půlka koule ve které jsou všechny 3D objekty) a když někdo zůstane ve 3D, tak i kdyby existovala sebelepší a konstruktivnější civilizace založená na vzájemné spolupráci, tak se tato hmotná dimenze co se týče možností vyčerpá (nebude to lidem stačit, což je dobře, protože pak se dá posunout do vyšší dimenze a tam už můžou být zase nové možnosti co zlepšovat, učit se atd.).